The Night Guest
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiří Vala, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Jana Hlaváčová, Světla Amortová, Vladimír Brabec, Jiří Štíbr, Marie Poslušná, Jaroslav Moučka, Antonín Šůra (více)Obsahy(1)
Jednoho dubnového večera roku 1961 zastaví u motelu na benešovské silnici mercedes západoněmeckého podnikatele Hupperta. Sebevědomý obchodník, který kdesi po cestě "sbalil" naivní studentku Janu, si před hosty zdejšího bufetu nebere servítky a okatě dává najevo svou nadřazenost. Netuší, že svým arogantním chováním probouzí v jednom z přítomných lidí nesnesitelné vzpomínky. Vedoucí motelu Kalous totiž strávil část svého mládí v koncentračním táboře. Jedním z jeho trýznitelů byl právě takový člověk, jako Huppert... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Do jisté míry chtěl Vávra v tomhle snímku předvést něco nového, ale myslím, že se mu silně nepovedlo. Nová vlna ještě nevystrčila své růžky a "starý pardál" tady nic světoborného nevymyslel. Scénáristicky to snese přísnější měřítka, ale zbytečná Hlaváčová by si zasloužila vykopnout po první minutě. Skutečně si neumím vysvětlit její přítomnost v takovém příběhu než jako zbytečný exhibicionismus režiséra. Ani to další nedošlo do cíle. Jediné, co Noční host ukázal byl fakt, že se blýská na lepší časy. A to velmi záhy.... ()
Poctivě jsem se snažila, ale dívat se na to nedalo! - Mimochodem - moje krátké proběhnutí po všech dostupných pořadech televizních stanic v této chvíli poskytlo naprosto vyvážený a smutný výsledek: Veškeré všechno - NEPOUŽITELNÉ!!! Závislost na tv mi asi nehrozí! - - - No, abych byla poctivá, čas od času nějaký ten dokument nebo přírodopisný film na dvojce docela potěší. ()
Psychologické drama podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho "Host" (1959) upoutá především na svou dobu novými filmovými postupy - zejména pak děleným obrazem v retrospektivních scénách. Nosné téma nacismu a jeho poválečného prorůstání do "očištěných" oblastí po 45 letech ztratilo něco ze své intenzity, některé ze scén však připomenou mistrovská díla podobného ražení - Lumetova Zastavárníka, Munkovu Pasažérku či Polanského Smrt a dívku (jejíž děj se ale nevztahuje k druhé světové válce). Takřka maximum se Vávrovi podařilo vytěžit z atmosféry deštivého večera, během něhož naruší útulnost hostince návštěva sebevědomého árijce Hupperta. Domáckost provinčního zařízení kontrastuje se světáckým povýšenectvím nezvaného hosta, bezstarostnost místních zákazníků stojí v opozici vůči vzrůstající (a takřka hmatatelné) nervozitě vedoucího Emila Kalouse. Zajímavé (i když postradatelné) rozšíření se nabízí v postavě naivní Evy, která zde prochází svou prozatím nejdůležitější životní lekcí. Citlivě budovaná atmosféra se však místy pere s bodrými narážkami štamgasta Remundy (Martin Růžek). V roli Emilovy matky vystupuje herečka Světla Amortová (1911 - 1985), která hrála i ve Vávrových filmech Proti všem či Policejní hodina, který vznikl ke 40. výročí založení KSČ. ()
Z pana Hupperta (Rudolf Hrušínský) se mi otevírala kudla v kapse. Nejvíce mě dojala soudržnost všech ostatních postav, přestože jinak neměli společného vůbec nic. ()
Tento skvělý kousek vnímám v některých částech téměř jako velmi hořkou komedii s mnoha zajímavými Vávrovými náznaky, kdy si člověk není jistý, zda jde o satiru na kapitalistickou nabubřelost, socialistické vidláctví či nacistický cynizmus. Nic méně, velmi příjemný filmový zážitek. ()
Já mám černobílé filmy rád, ale tady ta černobílost nic nezachraňuje. Film je zdlouhavý, nepřehledný, tezovitý a nudný. Postavy neživotné a schématické. Evidentně film na politickou objednávku. Někdy mi to připomínalo spíše amatérské divadlo. Jen R. Hrušínský je pěkný záporák. ()
Jeden moudrý filosof kdysi řekl, že vzpomínky jsou jediným rájem z něhož nemůžeme býti vyhnáni a do kterého se tak rádi vracíme. Ale už jaksi pozamoměl, že také existují vzpomínky, které bychom nejraději pohřbily hluboko pod zem, aby se nikdy nedostaly na světlo. Právě takové vzpomínky může spustit jedna jediná nevinná událost, třeba obyčejná návštěva hosta v hotelu. Tohle všechno by fungovalo, kdyby se film opíral o pořádně dusnou atmosféru, která se tu sama nabízela. Takhle jde bohužel o nudu, která se dá vydržet jen díky hercům jako je Martin Růžek a Rudolf Hrušínský. ()
Kvalitně natočená i zahraná politická agitka. 1) Dialogy by dobře odpovídaly filmu natočenému o deset let dříve. V roce 1961 už jsou kapku za hranou, ale nemohu jim upřít zajímavost. Mou pozornost upoutaly. Divadelní hru spoluscenáristy Ludvíka Aškenazyho jsem nečetl a nemohu tudíž srovnat._____ 2) 29. dubna 1961 v 19.00 v motorestu u silnice z Prahy do Benešova nikdo není. Venku prší a občas projede nějaké auto. Vhodný čas pro horor anebo pro mudrování o životě. Parádní atmosféru 50letý režisér Otakar Vávra navodil, ale poté nevyužil. Nicméně určité napětí po celou dobu tam bylo._____ 3) Výbornému hereckému obsazení vévodí 41letý Rudolf Hrušínský (německý podnikatel Huppert původem z Jablonce)._____ Kvalitní výkon odvádí i 35letý Jiří Vala (hostinský Kalous), 43letý Martin Růžek (opilec Remunda, který posléze porozuhodně vystřízliví, asi aby mohl hrát roli toho rozumného) i 23letá Jana Hlaváčová (hloupá studentka Jana), jejíž postava mi přijde poněkud nadbytečná._____ Malou roličku přidělil režisér i budoucímu emigrantu do Rakouska, 24letému Jiřímu Štíbrovi (zamilovaný hoch)._____ 27letý budoucí major Zeman je teprve praporčíkem, tedy po sovětsku staršinou, jmenuje se Vítek Hrabal a stavuje se v motorestu na Pomo (pomerančovou, i když spíše mrkvovou limonádu)._____ 4) Zaujaly mě dobové ceny. Pokoj pro Němce stál 12 Kčs. Oprava Mercedesu, vykonaná mechanikem doslova na koleně u motorestu, přišla na 92,60 Kčs s potvrzenkou anebo na 20 Kčs bez ní. ()
Reziser Otakar Vavra /Stastnou Cestu/ opat dokazal, ze bol talentovanym filmarom, ktory sa rozumel remeslu. Tento film z roku 1961 je pre mna dostatocne zaujimavy : obchodnik Huppert /Rudolf Hrusinsky/ v akomsi hoteli, sychrave dazdive pocasie vonku, nie prave prijemne rozhovory vo vnutri ...... vyborne. Fuckt, aspon z mojho uhla pohladu. Z hercov puta vacsinu pozornosti na seba Rudolf Hrusinsky, ale za zmienku stoji aj pani Hlavacova a Amortova. Kvalitne dialogy, ponura atmosfera /tak to mam rad/ a herecke vykony na urovni. Tak to mam este radsej. Zaver bol trochu odbity a nedotiahnuty, ale budiz ..... hlasam totiz toleranciu. 86 % ()
Jednoho večera 60. let přijede německý host do zapadlé české vísky. I když je přátelský dává gestem, mluvou i chováním najevo, že on je něco víc. 15 let po válce k nám Němci jezdili jako bozi a zase dávali najevo jak jsou lepší než ostatní z Evropy. Plnou hubu: co jsme to jsme si = zapomeňme na to ! Mohli si nás všechny koupit a Češi jim lezli do zadku a Češky do postele. Ale tentokrát německý host narazí na hostinského, který zažil koncentrační tábor. Nééémec ale není vůbec šokován, protože lágr bral jako nemocnici, pro zocelení slabých. Arogance cizince je obdivuhodná, ale lidi nezapomínají a každého si koupit nemohou ! Rudolf Hrušínský jako německý návštěvník mi bral dech. Dokázal ve mně probudit takovou nenávist k těm, co si myslí o sobě, že jsou nadlidi. Za povšimnutí určitě stojí také mladé trdlo Jana Hlaváčová. ()
Bylo to fajn, než se objevila ta sedmnáctiletá hloupá slečna na delší dobu v příběhu a začaly didaktické promluvy do duše od "staršího a zkušenějšího a poznamenaného, leč strašně cool a chytrého a dobrého člověka" a příběh tak přenesl do úplně jiné a nepříjemné roviny. ()
Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji. ()
Hodnotím velmi vysoko.Vala ukázal že hrát uměl skvěle,když se tady zbavil své machy...viděno po druhé 10/2014 ()
Herecká exhibice všech zúčastněných. Odmysleme si teď jakoukoli politizaci snímku, včetně doby o které to je, ale i doby ve které se to točilo. Rozebírat politické pozadí a důvody, proč je řečeno to či ono je zbytečné, jelikož my jsme v koncentráku nebyli a fašisti ani nacisti ve většině také nejsme. Zaostřeno na samotný film, jde o posezení u baru v podání trojky Vala, Růžek, Hrušínský. Náhodný host sudetský Němec Hrušínský zavítá kvůli poruše auta do baru, kde stráví čas v družném rozhovoru s místním inventářem restaurace, alkoholikem Růžkem a barmanem Valou. Postupně se všichni do rozhovoru a vzpomínek na válku vplétají víc a víc, až vzpomínky ožijí naplno a dojde ke konfrontaci. Problém vyrovnání se s válečnými útrapami je zde po všech stranách zjednodušen na maximum, ale jak říkám, o to vůbec nejde. Jde o to, že herci hrají své party famózně, skvěle režijně vedeni, a i tento film je ukázkou Vávrova mistrovství, před kterým již léta smekám. 100% ()
"Jak dlouho to máme držet v hlavě???" Tenhle Vávrův film rozhodně není jen jakýmsi prvoplánovým vypořádáním se zlými západoněmeckými "fašisty". I když je fakt, že když postava slizkého a cynického německého podnikatele Hupperta, jehož s grácií sobě vlastní hraje Rudolf Hrušínský, říká, že "koncentrační lágr ještě nikoho nepřipravil o nervy" a že "pro silného jedince byl lágr sanatorium," otvírá se člověku kudla v kapse. Vůbec se proto nedivím postavě vedoucího motelu Kalouse v podání Jiřího Valy, že nakonec reaguje tak, jak reaguje. Zvláště když je vlastně možné, že se s dotyčným již v minulosti (za ne moc příjemných okolností) setkal. Chvíle, když Kalous vypráví své osobní zážitky z koncentračního tábora a na půli obrazovky člověk sleduje jakési zhmotnění jeho vzpomínek, byly pro mě jedněmi z nejsilnějších momentů filmu. Zajímavá na snímku ale je (jen na první pohled) vedlejší linka filmu spojená s postavou dívenky s kouzelnýma očima a neopakovatelným úsměvem v podání Jany Hlaváčové. Zejména její rozhovor s Kalousem o životě ("koukej, aby z tebe bylo v životě něco pořádnýho") a "maminkovských slovech" je moc pěkný. A samotný závěr pak vysloveně dojemný: "Ty moje skleničko skleněná, ty můj květináči za oknem, ty moje rybičko chycená, ty moje kachničko střelená." ()
Velmi slušné psychologické drama z dob kdy se u nás točily výborné filmy. A důvod? Výborní režiséři, scénáristi a hlavně výteční herci, těch se v té době urodily mraky. To se to pak točí, když máte slušnej materiál. Musím říct, že kdyby tuhle komorní podívanou nenarušila proletářská, mládežnická chamraď, šla bych do plnejch. Mělo to zůstat u pánů Vala, Hrůša, Růža, Moučka, Brabec a bylo by to geniální. Hrůša si zahrál arogantního skopčáka Grundiga s minimalistickou přesnosti, jako vždy." Já vždy slušný človek, já vždy korekt a k čemu mi to je." Otevřeně se vysmívá socialistickýmu režimu, který dle něj za moc nestojí. Vyvolená rasa má všechno perfekt i po tom všem a Češi aušus. No a to nemůže nikdy dopadnout dobře. Výčepní Kalous s poznamenanou psychikou z koncentráku, díky skopčákově aroganci a nadřazenému chování znovu nastartuje špatné vzpomínky, které narůstají, jako houby po dešti. A máme zaděláno na parádní zápletku, která graduje...Vávra do toho té agitky musel trochu nacpat, aby měl pokoj. Ale je znát. že ty šedesátý léta byly uvolněný a byl větší prostor tvořit. Černobílý, širokoúhlý formát tomu sedí výborně a to deštivý počasí tuplem. ()
Poměrně nepovedený Vávrův film, plný schématismu, přehrávání a málo skutečných postav. Moučkovo zaplať příspěvky napovídá, že film byl na komunistickou objednávku. Hlaváčová tam hraje asi jako všichni protagonisté Ordinace v růžové zahradě. Poselství to má jasné a naléhavé, bohužel se to málo povedlo. Hrušínský i Růžek jsou uvěřitelní. ()
Nikdy jsem neměl pocit, že je Vávra výjimečný režisér. Spíš dobrý řemeslník, který měl neuvěřitelnou schopnost se přizpůsobit poptávce. Ale tímto filmem mne dostal.... Zejména postavou Němce, kterou ztvárnil Hrušinský a jejím vývojem. Zprvu jasný záporák (fašista, dozorce z koncentrák) se v průběhu filmu promění takovým způsobem, že mi spadla brada. Možná byl dozorce, možná ne. Každopádně je v šedesátém prvním roce apoštolem svobody, který se znenadání zjevil v našem zaprděném komunistickém lágru... Toto jsem od Vávry nečekal... ()
Komorní studie lidské arogance a sebeklamu nadřazenosti, maskované za volnomyšlenkářství. Esesák totiž nemusí být esesákem pouze mezi ostnatými dráty Auschwitz-Birkenau, s esesáky duší (jak to vlastně bylo s Huppertovým skutečným esesáctvím? co když ve filmu jen blafuje...?) se můžeme setkat kdekoliv, třeba i jednoho dubnového večera roku 1961 v hospůdce třetí cenové skupiny v socialistickém Československu... Nebo mezi paneláky, čnícími do kyselými dešti rozežraného brněnského nebe v desátém roce třetího milénia od chvíle, kdy jeden člověk (Člověk?) z Nazaretu kráčel po Křížové cestě. Krutost je pochopitelně nepoměřovatelná, nicméně kořen jejich zrůdnosti je tentýž - přesvědčení o vlastním nadlidství. A, jak už to bývá se vším, ex fructibus eorum cognoscetis eos... Film je z celkového úhlu pohledu velice dramatický a temný, i díky skvělým hereckým výkonům, především Růžka a samozřejmě Hrušínského. Zajímavá je Hrušínského role zvlášť ve srovnání s podobně laděným Spalovačem - filmový Karel Kopfrkingl nevychází pouze z Fuksovy knihy, ale i z Hrušínského starších rolí, mj. z téhle - a nepochybně se Hrušínský při promýšlení postavy neostýchal využít zdejších zkušeností. Děj se odvíjí překotně a snad trochu nesouvisle, někdy je myšlenky postav celkem obtížné sledovat. Příběh filmu i kamerově i dějově výborně využitá paralela Kalousových koncentráčnických zkušeností a současných momentů nemají příliš mnoho chyb, zřejmě díky Aškenazyho předloze, jednotlivosti však příliš zvládnuté nejsou - dialogy s rádobyhumornými či rádobypolitickými prvky zdaleka nepůsobí tak, jak by mohly, atmosféra je dosti chabá a vývoj postav poněkud zmatený. Po stránce kvalitativní je film naprosto průměrný, nijak nevyniká a je plný chyb či nepříjemných, na různých problémech zadrhávajících záběrů či prvků, nicméně je ve své nijak výjimečné kvalitě natolik zajímavý svým obsahem a podněty k zamyšlení, že rozhodně stojí za to jej vidět. Průměrný, spíše horší film, ale ve své průměrnosti nesmírně zajímavý. ()
První polovina filmu se mi velmi líbila, tajemná ponurá atmosféra nočního hostince, venku prší a blýská se, je tma jak v pytli, uvnitř je skoro prázdno. A přece, někdo tady je, a ten někdo rozproudí šílenou debatu. Bohužel takto skvostnou atmosféru si film dlouho neudržel, v polovině filmu se do hostince hrne stále více a více hostů a komorní scenérie je narušena, jaká škoda. No a nesedla mi zde v hlavní ženské roli ani Jana Hlaváčová (představoval bych si více galantnější dívku, ženu vamp do této tmavé noční hodinky, třeba taková Brejchová v té době), silně zde přehrávala a vůbec, dobrá herečka se z ní stala až mnohem později. Škoda, potencionál byl veliký... ()