Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Zcela zapomenutý československý klenot vynikajícího režiséra Jiřího Weisse, psychologické drama o trpkém střetu zamilovanosti s realitou je servírováno z mnoha úhlů pohledu, očima všech zúčastněných a průvodcem výborný Miloš Nedbal v roli soudce. Moc pěkně natočeno, styl jedinečný, herci do jednoho výteční, zejména Marie Tomášová a Vladimír Ráž, bezvýhradná spokojenost. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Každým dalším filmem Jiřího Weisse se přesvědčuji o jeho neskutečném, nadčasovém a originálním projevu v tvorbě stylu, jakým svým filmům vtiskoval nezaměnitelnou tvář. Vždycky zaujme! Kamera Václava Hanuše snímá záběry z různých nevšedních úhlů a působí inovačně a nejen na svou dobu naprosto propracovaně. Promyšlený je i příběh, který vlastně začíná závěrem, aby se v retrospektivách vyprávění pohnutky hlavní hrdinky divákovi co nejvíce přiblížily a sami si tak diváci udělali úsudek o celé situaci, proč si Lída pustila plyn (žádný spoiler, to je hned úvodní scéna). Hereckou školu netřeba komentovat, to je klasa obrovská, hodně mě překvapil Svatopluk Matyáš jako potencionální ženich Lídy. První filmové roličky v rolích studentů si střihli Karla Chadimová, Zuzana Fišárková a Jiří Krampol. Víceméně depresivní hudební podklad klavírního preludia je použita Sonáta f moll - Appassionata od Ludwiga van Beethovena, která dějem tísnivě prostupuje. ()

Reklama

Ony 

všechny recenze uživatele

Zajímavě působí spletitý prostor různých chodeb, schodišť a pokojíčků a kamera, která v něm postavy jakoby šmíruje. Zvláštní, ale už podle mě méně šťastná je teatrální stylizace dialogů a hereckého projevu. Hlavní hrdinka i její partneři jsou tak chladní, až to zanudí. Ale konec je zas vyřešen dobře. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Mladá žena páchá sebevraždu plynem, když tu se u ní objeví chlapík ala Nebe nad Berlínem, drží v ruce její spis. Začne se probírat důvod jejího činu. Láska je tím prokletím. Zamotala se do vztahu se ženatým profesorem ve škole. Vše proniká na veřejnost, štěbetají si o tom všichni, manželka už to taky ví. Všichni jsou pod tlakem. Filmem prostupují různé retrospektivy v časové rovině. Nic není jednoduché. Film docela dobře vymyšlený i na tak vážné téma velmi dobře koukatelný. 75% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Kdepak, v tomhle jsme kdysi byli naprostá špička. Dost zajímavě promyšlené psychologické drama, které opravdu funguje, všechny postavy v něm působí životně a hlavně přichází v rámci svého roku vzniku i s dost netradičním zpracováním, které bych čekal až o pár let později. Obzvlášť ale musím vyzdvihnout filmařskou stránku, protože ty záběry kamery byly povětšinou skutečně dokonalé, atmosférické a asi už dlouho jsem neviděl film s tak zdařilým citem pro tempo scén. A taky už jsem dlouho neviděl film o milostném trojúhelníku, který by mě dokázal po celou dobu zajímat (ona ho totiž spousta filmařů pojímá stejně mdle), ale za to může především Weissovo originální zpracování. Nedostalo mě to tolik, abych dal plný počet, ale zaujalo mě to rozhodně dost a určitě se na něco dalšího od Weisse podívám. 4* ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)
  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)

Reklama

Reklama