Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Po Zářijových nocích druhá zfilmovaná divadelní hra Pavla Kohouta. A zatímco Zářijové noci se hráli jen v jediné inscenaci, Taková láska se z Realistické divadla Zdeňka Nejedlého rozlétla v druhé polovině 50. let po celé republice a ještě v polovině 60. let ji dohrávali studenti v Disku. Dusné drama z vysokoškolského prostředí s přehledem rozehrává situaci, ve které preference jednotlivce nemá své místo. Formálně jde o zajímavý příspěvek k širší tradici adaptací divadelních her v čs. filmu, a patří mezi nejzajímavější poválečné kusy, společně například s Dvaasedmdesátkou (1948). ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Další výborný film od nedoceněného režiséra. Jiří Weiss byl na přelomu 50. a 60.let specialistou na vyhrocená, ale přitom realisticky zaměřená dramata, založená většinou na problémech, vršících se kolem zakázaného vztahu muže a ženy. Vrcholem tohoto období je jistě Romeo, Julie a tma, ale i téměř neznámá Taková láska je dílem, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Původně divadelní hru Pavla Kohouta Weiss zpracoval výsostně filmovými prostředky, na 50.léta až nečekaně odvážnými a originálními - to se týká nejen retrospektivního stylu vyprávění, obohaceného o postavu jakéhosi demiurga, soudce Miloše Nedbala, ale i využitím kamery s velmi ostrými rakurzy a potemnělým barevným spektrem nebo absencí hudby komponované přímo pro film. Místo ní Takovou lásku rámuje osudově znějící klavírní sonáta Ludwiga van Beethovena. Herecky kraluje Vladimír Ráž a Marie Vášová a zejména první jmenovaný je ve své roli docenta, zmítaného existenciálním rozporem, opravdu výtečný. Na počátku filmu sice panuje obava z příliš moralistického a zkostnatělého vyznění, avšak na konci se obavy obavy rozplynou, jelikož sám "demiurg" nechá konečné rozsouzení celé situace pouze na divákovi. ()

Reklama

kinderman 

všechny recenze uživatele

Krásná studentka práv se zmítá mezi kybernetikem- mamánkem (S. Matyáš) a ženatým docentem (V. Ráž), s nímž před lety prožila vztah. Tuto banální historku, z níž je stále cítit Kohoutovo rozhořčení nad tím, jak mu V. Ráž přebral během natáčení Pyšné princezny manželku, povyšuje nad průměr Weissovo režijní uchopení. Dal bych plný počet, ale to by musel být Weiss ještě odvážnější a zbavit Kohoutovu předlohu těžkopádné divadelnosti. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Ako, jo, ten mylostny lichobeznik, kuzel, obdlznik ... to je jedno ... mal cosi do seba, a pribeh hovoril navyse pan v talare. len skoda ze miestami hlavne v strede to ma slabucke tempo a hodne nudy - este v 50. rokoch v CSR sa to dalo, ale ako pise fragre - dnes nikto do takychto podrobnosti proste nejde ....... zatuchlinu v case tu cititi na kilometre daleko : 50 % ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

A teď soudím, neb mohu, pane Nedbale. Vlastně dosti jednoduchý příběh milostného trojúhelníku, v něm zaklinčované mladičké studentky, by mohl být celkem banální a nudný. Jenže Weiss dokázal to, co dnešní filmaři, kteří umí pracovat jen s instantními scénáři, k nimž přidají pár známých hereckých jmen, povaří na mírném ohni a rychle distribuují, nezvládnou, kdyby se na prťavé nudličky nakrájeli. Weisse jeho práce bavila, dal do ní invenci a spoustu filmařských nápadů. Jo, to byla krásná doba, kdy film byl umění! ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)
  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)

Reklama

Reklama