Režie:
George AgathonikiadisScénář:
George AgathonikiadisHrají:
Miroslav Donutil, Martin Donutil (průvodce), Bolek Polívka, Pavel Zedníček, Petr Oslzlý, Jan Burian, Karel Vágner, Iva Bittová, Jan Kačer, Ivo Krobot, Jitka Čvančarová, Milan Kňažko, Jiří Strach (více)Obsahy(1)
Bilanční dokument o jednom z nejznámějších českých herců Miroslavu Donutilovi. O jeho soukromí veřejnost mnoho neví, a tak díky důvěře, kterou chová k režisérovi Georgu Agathonikiadisovi se dostaneme k Donutilovi domů, dozvíme se o jeho nelehkém boji s dlouholetou nemocí a samozřejmě se podíváme skrze jeho osobnost i na historii divadel, s nimiž je úzce spjat. Divákovi se otevře nevšední pohled do jeho soukromí i herecké profese, které se věnuje již přes 50 let... Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 v Třebíči. Pro studium herectví na JAMU v Brně se rozhodl po absolvování gymnázia díky rodině – jeho rodiče hráli ochotnicky divadlo a jeho dědeček byl vynikajícím vypravěčem. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku. Poté se stal členem Národního divadla v Praze. Je nejen hercem vážných a komických rolí, ale i skvělým bavičem a vypravěčem. Významná je jeho role jako dabéra, působil i jako autorský moderátor. Je ženatý přes čtyřicet let s manželkou Zuzanou, mají dva syny, přičemž mladší syn Martin je i průvodcem tohoto dokumentu... Mirek Donutil miluje lidi, miluje své diváky a pro ně je ochoten jít až na hranice svých fyzických i psychických možností. Podají o něm svědectví jak jeho nejbližší, tak kolegové herci a muzikanti. Navštívíme jeho rodné město Třebíč, pojedeme s ním na ryby, budeme s ním v zákulisí divadla i na natáčení filmu. Posedíme s ním v kuchyni na jeho chalupě u čaje a taky si s ním zahrajeme tenis nebo fotbal. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Většina herců v diskusních pořadech a v medailoncích mluví jen o divadle, případně filmu. Podezírám je , že celý život večer hrají, pak flámují a den prospí. Ani tento životopis není výjimka, přitom umělec říká svůj žebříček hodnot nejvýše rodina -, pak kamarádi a na třetím místě práce. Hodně o umělcovi mluví jak to bývá jeho okolí. Naštěstí je to ozvláštněno Donutilovými historkami a v závěru je pro mě jako folkaře skvostné kytarové posezení s kamarády. ()
Donutila jsem měl a pořád ještě mám rád jako herce a svým způsobem i baviče. Líbí se mi ty jeho vypravované příběhy (historky) ze života, i když se už i dost opakuje. Jednou jsem ho měl tu čest potkat „naživo“ na jedné nejmenované akci a k mému překvapení se tam choval s prominutím jako arogantní čurák – tím u mne trochu klesl, ale na jeho obranu je potřeba říci, když vás furt někdo otravuje…Nicméně od tohoto dokumentu jsem očekával trochu něco jiného, ale tak nebylo od věci si poslechnout jeho osobní příběh, nějaké ty rodinné drby, perličky, vidět videa, fotky… ()
U dokumentů o někom podle mě záleží víc než na rejžovi na tom, o kom ten dokument je. A tady měl jazykolam Agathonikyanidis kliku, protože Donutil by utáhl i naložený ÉCéčko, kdyby se mu rozbila mašina. Fakt jsem moc zvědavej, o kom ze současný mladý generace herců se za padesát let budou točit takovýhle dokumenty, jako o každým druhým herci generace Donutila. Můj osobní tip je nula, maximálně jeden. Bohužel, tou dobou už bude naplněno krásný přísloví, který tady zazní, a Miroslav Donutil bude dávno slavný. Já rozhodně rád jsem, že tady tenhle chlápek byl. ()
Miroslava Donutila jsem měl dříve moc rád, po roku 2000 už méně a v poslední době mě jeho herectví absolutně nebaví. Pořád stejné výrazy, podobné role. Ani jako medailon o jeho životě mě nezaujal. Každý z vystupujících, co o něm mluví, srší jen v superlativech a celé mě to připadlo moc strojené, bez duše. V každém případě neodmyslitelně patřil k Huse na provázku, kde jsem ho měl nejraději. ()
Pan Donutil je moje srdcovka už od raného dětství, kdy jsem jako malý špunt sledoval seriál Báječná léta. Tehdy jsem byl ve věku hlavního hrdiny, stárl jsem spolu s ním a získával ze seriálu poznatky do života. Pan Donutil tam perfektně daboval tím svým úžasným vypravěčským hlasem a hodně mě to ovlivnilo. Dnes, ve svých 34 letech mohu říci, že jsem ho viděl hrát dvakrát v Národním divadle (Národní furianti a Sluha dvou pánů), viděl jsem jeho předčítání z knih Oty Pavla ve Viole, o němž je v tomto dokumentu řeč, viděl jsem ho v jeho nejnovější roli v Divadle ABC ve Smrti obchodního cestujícího, kde exceluje po boku Zuzany Kronerové i svého syna a sklízí potlesk vestoje, viděl jsem v divadle dvě jeho one-man-show, byl jsem přítomen i na jedné jeho knižní autogramiádě. Doma mám několik jeho podepsaných knih a DVD. A tím pádem je asi jasné, že tento dokument by se mi líbil zřejmě za všech okolností. Ale musím vyzdvihnout snahu o poetické záběry a vyznění dokumentu v segmentech, které se věnovaly vodě a rybářské vášni pana Donutila. Zároveň oceňuji možnost nahlédnout do soukromí pana Donutila a vidět ho v jeho civilní podobě. "Povinné" chvály, u které ale zrovna v tomto případě věřím, že je upřímná, od kolegů, kamarádů a známých hlavního aktéra, je zde možná na můj vkus až příliš mnoho, ale to je asi prostě dáno osobností pana Donutila. Možná kdyby se dokument více věnoval panu Donutilovi a osekal počet respondentů aspoň na polovinu, bylo by to jen ku prospěchu. Ale i tak chvála a poděkování ČT, že takový reprezentativní dokument o panu Donutilovi za jeho života natočila. Krásně to doplnilo epizodu o panu Donutilovi z cyklu "Komici na jedničku", kterou ČT vysílala před pár dny, a kde pan Donutil například vyprávěl historku o tom, kterak mu jedna neznámá paní málem ukradla o přestávce představení Sluhy dvou pánů ze šatny kostým Truffaldina. Za mě spokojenost a panu Donutilovi přeji ještě mnoho spokojených a úspěšných let, aby nás mohl ještě dlouho bavit v televizi či dojímat v silných divadelních představeních. Tak jako to dělá třeba právě ve Smrti obchodního cestujícího. Je to fajn, že tenhle chlápek tu s námi JEŠTĚ STÁLE JE! Alespoň na tu chvilku! ()
Reklama