Josef Kobr

Josef Kobr se narodil 9. září 1920 na Kladně. Už v dětství se chtěl stát hercem. Hereckou kariéru začal záhy za okupace v pražské Uranii (1940 – 1941), v Českém divadle moravskoslezském (1941 – 1944) a v kladenském Městském divadle (1944 – 1945).

Po osvobození byl krátce hercem a režisérem Oblastní zpěvohry v Jablonci nad Nisou (1946 – 1947) a až do odchodu na penzi působil jako herec – sólista a operetní režisér souboru operety Státního divadla v Ostravě (1947 – 1995), kde byl v letech 1981 – 1987 i uměleckým šéfem operety.

Příležitostně hostoval i na dalších scénách. Kromě divadla se čile věnoval vystupování, konferování a vyprávění na různých estrádách, srazech, zájezdech, v televizi a v rozhlase. Jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Zdeňka Poláčková (1915 – 1990).

V Ostravě se Josef Kobr stal i díky svému typickému ostravskému humoru vytíženým a oblíbeným představitelem starokomických operetních postav širokého rozpětí (často v klasických operetách Strausse ml., Frimla, Nedbala, Lehára a Offenbacha): Koloman („Cikánský baron“), Tabarie („Král tuláků“), Ondřej („Fidlovačka“), Styx („Orfeus v podsvětí“), Toníček („Perly panny Serafínky“), Loriot („Mam’zelle Nitouche“), Bronislav („Polská krev“), Algy („Jak je důležité míti Filipa“), Podkolesin („Ženitba“), Nikoš („Veselá vdova“), Miška („Čardášová princezna“), Frosch („Netopýr“), Alfréd Doolittle („My Fair Lady“), Flitt („Uličnice“) a Josef Švejk („Švejk“).

Dále to byly hry „Loď komediantů“ (Kapitán Andy), „Tisíc a jedna noc“ (Dumin), „Ples v opeře“ (Teofil), „Zvonokosy“ (Bartoloměj), „Tulák“ (Kohn), „Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu“ (Weigl), „Hello, Dolly!“ ad.

Kromě toho některé texty k operetám upravoval („Cikánský baron“, „Lumpacivagabundus“ a též „Děvče z předměstí“) a režíroval je („Cikánský baron“, „Děvče z předměstí“, „Děvčátko z kolonie“, „Pan profesor v pekle“, „Modré s nebe“, „Zlatá paní mistrová“, „Mam’zelle Nitouche“, „Lumpacivagabundus“, dál „Perly panny Serafínky“, „Charleyova teta“, „Noc v Benátkách“, „Štěstí pro Annu“ apod.). Sám byl autorem př. hry „Kocour v botách“. Kvůli svému ostravskému angažmá byl jen ojediněle využíván pražskými filmaři.

Poprvé se Josef Kobr dostal do filmových ateliérů jako statista v dobách svého jediného pražského angažmá v Uranii roku 1940 (MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA a TO BYL ČESKÝ MUZIKANT).

Nejčastěji se ale na filmovém plátně objevoval už jako profesionál až o šestnáct let později – ve druhé polovině 50. a v první půlce let 60. v menších rolích závodníka v Radokově komedii DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), konferenciéra na módní přehlídce ve TŘECH PŘÁNÍ (1958) Jána Kadára a Elmara Klose, opilce ve filmu Pavla Blumenfelda KŘIŽOVATKY (1959), funkcionáře z Podolí v Gajerově snímku NEKLIDNOU HLADINOU (1962), reportéra v dramatu ZAČÍT ZNOVA (1963) Miroslava Hubáčka (režii převzal za nemocného Vladislava Delonga) a televizního reportéra v Blumenfeldově STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964).

Od poloviny 60. let ustala Kobrova filmová dráha. Za normalizace v 70. letech dostal jen jednu jedinou filmovou příležitost (po téměř deseti letech) jako ředitel banky v politicky exponovaném pamfletu režiséra Karla Steklého HROCH (1973).

Také v 80. letech se musel herec spokojit jen s jednou malou roličkou, na kterou čekal patnáct let. Režisérka Věra Chytilová ho ve své psychologické tragikomedii KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM (1988) obsadila do postavy ředitele okresního kulturního střediska.

Po roce 1989 se v 90. letech zjevil zas jenom jednou. Po desetileté odmlce a těsně před smrtí dostal zcela poslední příležitost v úložce nazvané železničář Hamele ve válečné komedii STŮJ, NEBO SE NETREFÍM! (1997) Jiřího Chlumského. Ani v jedenácti filmech nedokázala česká kinematografie Josefa Kobra lépe využít.

Čile vystupoval v ostravském rozhlase („Malý český Montreal“ i „Pavilón humoru“) a v ostravském studiu Československé televize (filmy KOŠILKA, MELODIE BÍLÉHO KLAVÍRU, NÁLEZ, ČAJ S VLADIMÍREM BRÁZDOU či ZLATNÍK ONDRA a seriály DISPEČER, ARROWSMITH a nebo HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA BRNĚNSKÉHO).

Za postavu kapelníka hornické dechovky Leopolda Juřičky v TV seriálu DISPEČER (1971) získal Zlatého krokodýla (1973). Kromě toho byl oceněn titulem Zasloužilý umělec (1979), Cenou SČDU (1981) a Cenou Senior Prix (1994). Napsal taktéž vzpomínkovou humoristickou knížku „Smějeme se s Josefem Kobrem“ (1985). Josef Kobr zemřel 10. května 1999 v Ostravě v nedožitých 79 letech.

Jaroslav "krib" Lopour