Otylie Beníšková

Pocházela z divadelnické rodiny. Otec Vilém Karel Jelínek byl ředitelem kočovné divadelní společnosti, matka Hana Jelínková byla herečkou. Sestry byly také herečkami - Hana Vojtová (matka Jaroslava Vojty a Hermíny Vojtové), Marie Spurná a snad nejslavnější ze sester Terezie Brzková. Mladá Otýlie pochopitelně nastoupila divadelní dráhu u společnosti svého otce koncem 19. století. Po jeho smrti prošla Pištěkovou Arénou, Brnem a Vinohrady. Nejdéle působila v Plzni (1906 - 1907 a 1909 - 1932 a v Bratislavě (1932 - 1938). Za okupace hrála v pražském rozhlase, v Uranii a hostovala na Vinohradech a v Národním divadle. Po osvobození byla členkou Divadla 5. května a od roku 1948 až do své smrti členkou Divadla E. F. Buriana. Od roku 1905 byla manželkou operního pěvce Karla Beníška, s nímž měla mimo jiné stejnojmenného syna, také herce.

Jako divadelní herečka prošla všemi obory ženských rolí. Byla realistickou herečkou schopnou ztělesňovat psychologicky nejnáročnější postavy s posláním mravně zušlechťovat a vychovávat diváky. Kritici sloužící komunistickému režimu o Beníškové psali jako o herečce s projevem socialistického realismu. Faktem však zůstává, že Čapkova Matka, kterou vytvořila na prknech Divadla E. F. Buriana, zůstala už navždy legendou.

Film nikdy nedokázal využít umění této herečky. Všiml si jí přibližně jako její sestry Terezie Brzkové až v pokročilém věku. A tak se její první rolí stala Rosina matka v působivém dramatu OHNIVÉ LÉTO (1939). Postavě staré zámecké paní, která tvrdým a nesmlouvavým způsobem vnucovala své dceři svůj přísný až nemorální mravní kodex, vtiskla monumentalizující rysy. Její protiváhou byla hřejivě lidská chůva Paulina v podání Antonie Nedošinské. Do konce okupace se ještě objevila např. jako hospodyně Baruška v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) nebo jako hraběnka Vožická v PRAŽSKÉM FLAMENDROVI (1941).

Ve svém druhém poválečném filmu AŽ SE VRÁTÍŠ... (1947) vytvořila svou životní filmovou roli. Stará paní Šachová čeká na návrat svého syna z vězení. Obyvatelé pavlačového domu usilují o získání nesmírného bohatství, o kterém si myslí, že ho nosí stará paní ve své odřené kabele. Dále se objevila jako kuplířská bytná Dittrichová v sociálním filmu CHCEME ŽÍT (1949), farská hospodyně v agitce AKCE B (1951), žena zedníka Nechleba v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952), matka odbojáře Sýkory ve válečném dramatu TANKOVÁ BRIGÁDA (1955), víla Adolzaida v LABAKANU (1956), chůva v LEGENDĚ O LÁSCE (1956) nebo jako stařena Magdaléna ve zfilmované opeře DALIBOR (1956).

Jímavou roli matky právníka Klimeše v detektivce PADĚLEK (1957) vytvořila Beníšková v protikladu se svojí rolí v dramatu DŮM NA OŘECHOVCE (1959). Její matka Julie Marešové byla postava kruté měšťačky, bezohledně těžící z bytové krize. Její poslední filmovou rolí byla rázovitá stařenka ve filmu PROCESÍ K PANENCE (1961). V roce 1952 obdržela Otýlie Beníšková titul Národní umělkyně.

Petr "Bart" Bartoš