Oliver Norvell Hardy se narodil 18. ledna v Harlemu ve státě Georgia. Jméno Oliver dostal na památku svého otce, který zemřel krátce po jeho narození (když bylo malému Oliverovi pouhých deset měsíců). Hardyho rodiče pocházeli z Anglie a Skotska, jeho otec byl válečným veteránem – za války Severu proti Jihu bojoval na straně jižanských konfederačních vojsk a byl zraněn v bitvě o Antietam 17. září 1862. Po válce pracoval jako spousta dalších poražených jižanů pro železnici Southern Railroad v Georgii, kde jako předák řídil stavbu tratě z Augusta do Madisonu. Zde se seznámil se svou budoucí ženou Emily Norvellovou pocházející z Williamsburgu, kterou si vzal 12. března 1890. Než se Oliver Hardy narodil přesunula se rodina do Harlemu v Georgii.
Po smrti Oliverova otce se malý Oliver se svou matkou přestěhovali do Milledgeville (ve státě Goergia), kde jeho matka provozovala hotel. Zde strávil Oliver celé své dětství a mládí. Brzy se ukázalo, že Oliver nemá příliš velký zájem o vzdělání, ale projevoval zájem o hudbu a divadlo, dost možná díky matčiným nájemníkům v hotelu, kde pobývalo spousta herců a muzikantů.
Ještě jako mladý utekl Oliver z domova a připojil se k divadelní společnosti. Později šel na matčin popud do internátní školy, z té ale později také utekl. Nakonec jeho matka rozpoznala Oliverův vyjímečný pěvecký talent a poslala ho na studia do prominentní hudební školy v Atlantě, ale Oliver ve škole vynechával hudební lekce a místo toho raději zpíval ve variaté. Ze školy byl proto propuštěn a byl poslán do armádní vysoké školy. Odtud později opět zdrhl a z původní představy studia zákona začal následovat sen o kariéře zpěváka.
V roce 1910 začal pracovat jako promítač, prodavač lístků, údržbář a později i jako vedoucí společnosti v Palace Theater, prvním kině v Milledgeville. Tady se Hardy seznámil s prvními filmovými komediemi a rozhodl se specializovat na tento žánr.
Roku 1912 opustil své zaměstnání v Milledgeville a odešel do městečka Jacksonville na Floridě, kde právě rozkvétal filmový průmysl. Tam ale nenašel žádné uplatnění u filmu, jak chtěl, a proto si musel vydělávat na svou obživu pěveckými výstupy.
Jako zpěvák se živil až do roku 1913, kdy odešel do Atlanty. Tady se seznámil s pianistkou Madelyn Saloshinovou, která se stala jeho první ženou. Svatbu měli ještě téhož roku. O rok později se vrátil se svou ženou do Jacksonville, kde konečně sehnal práci jako filmový herec u Lubin Company. Jeho prvním filmem byl krátkometrážní OUTWITTING DAD s délkou pouhých 10 minut.
V roce 1915 hrál Oliver v 50-ti krátkometrážních filmech pro Lubin Studio. Později se přestěhoval do New Yorku, kde natáčel filmy pro studia Pathé, Casino a Edison. Po návratu do Jacksonville pracoval pro studia Vim a King Bee, kde pracoval s napodobitelem Charlieho Chaplina Billym Westem a komediální herečkou Ethel Burton Palmer. S Billym Westem setrval až do roku 1920. V roce 1917 si ale odskočil do Los Angeles, kde pracoval jako nezávislý herec pro několik hollywoodských studií. Rok po ukončení spolupráce s Billym Westem se poprvé objevil ve filmu spolu s britským hercem Stanem Laurelem (ve filmu A LUCKY DOG, produkovaném G.M.Andersonem).
V době než se potkali s Laurelem, působil Oliver v asi 270 krátkometrážních němých filmech (většinou grotesek, které v té době byly velmi populární), ze kterých se do dneška dochovalo něco kolem 100 filmů. A po svém prvním setkání s Laurelem se k dalším krátkým groteskám vrátil. Uplynulo ještě pár let, než vytvořili světoznámé komické duo.
V letech 1918 až 1923 natočil Oliver více než 40 filmů pro studio Vitagraph, kde hrál pro Larryho Semona. V roce 1919 se odloučil od své ženy a nakonec se spolu o rok později rozvedli. Důvodem byla jeho něvěra. Oliver ale nezahálel a hned v následujícím roce se znovu oženil s herečkou Myrtle Reevesovou. Tento sňatek ale také nebyl šťastný, z jeho ženy se nakonec stala alkoholička.
V roce 1924 začal Oliver pracovat pro studio Hal Roach, kde spolupracoval s Charleyem Chasem. Roku 1925 si zahrál ve filmu YES, YES, NANETTE! po boku Jamese Finlaysona v režii Stana Laurela.
Roku 1926 si měl Oliver zahrát v dalším filmu (Get'Em Young) pod režisérským vedením Stana Laurela, který v té době pracoval v Roach Studiu, ale z důvodu Oliverovy hospitalizace po popáleninách z vaření jehněčí kýty dostal jeho roli Laurel. Do té doby se Laurel objevoval spíše za kamerou jako režisér, počínaje tímto rokem se přeorientoval více na hereckou profesi. Ještě téhož roku si zahrál Hardy a Laurel ve filmu FORTY-FIVE MINUTES FROM HOLLYWOOD, kde ale v žádném záběru nebyli společně.
Zlomovým rokem v Hardyho ale i Laurelovo kariéře se stal rok 1927, kdy s nimi producent Hal Roach podepsal spolupráci. Od tohoto roku začala jejich světová kariéra jako dvou nezapomenutelných komiků, v jejímž průběhu natočili společně 106 krátkometrážních i celovečerních filmů.
Mezi jejich první významné společné filmy patří SLIPPING WIVES, DUCK SOUP a WITH LOVE AND HISSES. Jeden z hlavních vedoucích Roach Studia Leo McCarey si všiml velkého ohlasu publika na dvojici komiků a oficiálně vytvořil komické duo Laurel a Hardy, které se stalo nejslavnějším celosvětovým duem všech dob. Pod vedením Leo McCareya vytvořili velké množství krátkometrážních filmů, včetně celovečerního THE BATTLE OF THE CENTURY. Z jejich krátkometrážních filmů patří k nejvýznamnějším SHOULD MARRIED MEN GO HOME?, STAN A OLIVER NA VÝLETĚ (TWO TARS), POULIČNÍ HUDEBNÍCI (YOU'RE DARN TOOTIN'), MEZI POLÉVKOU A OŘECHY (FROM SOUP TO NUTS), UNACCUSTOMED AS WE ARE (tímto filmem začali éru mluvených filmů, všechny předchozí byly němé), WRONG AGAIN, PRODAVAČI STROMEČKŮ ANEB VESELÉ VÁNOCE (BIG BUSINESS), PERFECT DAY, DOBRODRUŽSTVÍ VE SPACÍM VOZE (BERTH MARKS) a mnoho dalších. V roce 1929 si zahráli rovněž v muzikálu THE HOLLYWOOD REVUE OF 1929 a o rok později natočili svůj první barevný film CIKÁNSKÁ LÁSKA (THE ROGUE SONG). Od roku 1931 začali natáčet více celovečerních filmů - jedním z jejich prvních filmů skutečné velikosti je komedie LAUREL A HARDY ZA MŘÍŽEMI (PARDON US). I nadále se ale v jejich tvorbě objevovaly filmy krátkometrážní (až do roku 1935). Za jejich největší společný úspěch je považována komedie STĚHUJEME PIANO (THE MUSIC BOX) z roku 1932, za kterou dostali ocenění Academy Award za nejlepší krátkometrážní film.
V roce 1936 utrpěl Hardyho osobní život, když se rozvedl se svou ženou Myrtle. K nejvýznamnějším filmům následujících let patří celovečerní komedie NA DIVOKÉM ZÁPADĚ (WAY OUT WEST), DUBOVÉ PALICE (BLOCK-HEADS) nebo DROTÁRI (SWISS MISS). Roku 1939 natočil Hardy jeden snímek bez Laurela – to bylo v době, kdy společně čekali na prodloužení své smlouvy u Hal Roach Studia. Jednalo se o komedii ZENOBIA. V tomto období se seznámil s pomocnicí scénáristy Lucille Jonesovou, se kterou se oženil o rok později. Tento sňatek jim vydržel šťastně až do Hardyho smrti.
Další osudy Hardyho a jeho dlouholetého přítele Laurela ovlivnila druhá světová válka, což se promítlo i do některých jejich pozdějších filmů. Oba začali pracovat pro USO (United Service Organizations) a podporovali spojenecké vojenské jednotky. K jejich nejvýznamnějším filmům z tohoto období patří LAUREL A HARDY V CIZINECKÉ LEGII (THE FLYING DEUCES), LAUREL A HARDY STUDUJÍ (A CHUMP AT OXFORD) a LAUREL A HARDY NA MOŘI (SAPS AT SEA). Posledně jmenovaný snímek byl jejich posledním filmem pro producenta Hala Roacha. Následující filmy, které natočili ve spolupráci se společností 20th Century Fox již nedosáhly úspěchu jejich předchozích filmů.
V roce 1949 požádal Hardyho jeho dlouholetý přítel herec John Wayne, aby si zahrál vedlejší roli ve westernu THE FIGHTING KENTUCKIAN. Rovněž bez Laurela si zahrál ještě v následujícím filmu CESTA K ÚSPĚCHU (RIDING HIGH) poboku Binga Crosbyho.
V letech 1950 až 1951 natočili Hardy s Laurelem svůj poslední celovečerní film LAUREL A HARDY ZDĚDILI OSTROV (ATOLL K známý také jako UTOPIA), který vznikl v koprodukci Francie a Itálie s mezinárodním hereckým obsazením. Film provázely problémy – Stan Laurel musel upravovat scénář, aby vyhovoval jejich stylu hraní a navíc se jak Hardy tak Laurel potýkali během natáčení s nemocí.
Během roku 1956 se poprvé za svůj život začal Hardy více starat o své zdraví. Šel tvrdě do sebe a podařilo se mu shodit více než 150 liber váhy během několika měsíců. Tato ztráta na hmotnosti úplně změnila jeho zjev. Ať tak či onak 14. září ho postihla mrtvice, která ho upoutala na lůžko po dobu několika měsíců s neschopností mluvit. Po celou dobu zůstával doma v ošetřování své milující manželky Lucille. Další dvě mrtvice utrpěl na začátku srpna roku 1957, po kterých upadl do kómatu, ze kterého se již nikdy neprobral. Zemřel 7. srpna 1957 ve věku 65 let.
Ondřej "RedFox" Čabrada
