Emilie Hráská

Emilie Hráská se narodila 4. května 1900 v Rozbělesích u Podmokly jako Emilie Kaiserschattová. Záhy odešla do Prahy, kde ihned započala se studiem na Filozofické fakultě. Současně prošla dramatickými a hereckými kurzy (u R. Budila, Karla Jičínského a Karla Želenského) a ihned úspěšně debutovala na divadelních prknech. Rozhodla se proto ke tříletému studiu dramatického oddělení na pražské Státní konzervatoři.

Jako herečka a režisérka se uplatnila u avantgardního Českého studia Václava Gamzy (1924 – 1927). Rychle prošla scény v Pardubicích, Ostravě, pražského Intimního divadla (1927 – 1928), pražského Osvobozeného divadla (1928 – 1930), Akropolisu v Praze (1930 – 1936) a Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích (1936 – 1938).

Ve 40. letech nalezla útočiště Městském divadla v Kladně (1938 – 1945) a následně do odchodu na penzi ve známém Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1946 – 1963), kde se stala důležitým a nepostradatelným článkem divadelního souboru.

Hráská, která používala ryze realistické herectví prošla svým hereckým vývinem přes různé milovnické a naivní role, k rolím hrdinek, matek a nakonec k rolím patriarcharních starších žen, chův a babiček ve světovém i českém repertoáru. Měla možnost přetvářet kladný i záporný charakter a vlastnosti postavy. K zvýrazňování svých rolí používala zejména práci s tělem a rukou, mimiku a pilně propracovaný a léty vyškolený hlas.

Z jejích divadelních výkonů si uveďme například dohazovačku Teklu v Gogolově satirické komedii „Ženitba“, paní Čipernou v komedii „Veselé paničky windsorské“ významného anglického dramatika Williema Shakespeara a nebo Juliinu obětavou chůvu v Shakespearově nejslavnějším divadelním dramatu „Romeo a Julie“.

Film umění Emilie Hráské využil jen zřídka, s velkými přestávkami a ještě v malých a epizodních rolích. Před filmovou kamerou představovala členku spolku žen v Innemannově komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (1932), hlučnou svědkyni výbuchu v Cikánově komedii KDYBYCH BYL TÁTOU (1939), uklízečku v další Cikánově komedii DOBŘE SITUOVANÝ PÁN (1939) s Antonii Nedošinskou, Věrou Ferbasovou, Vlastou Hrubou a Jaroslavem Marvanem v titulních úlohách, panskou u Bobiny (Ljuba Hermanová) v Krškově dramatu AŽ SE VRÁTÍŠ... (1947), ženu s kokrhelem v dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) Karla Steklého, vesničanku v tendenční detektivce DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ (1954) Karla Kachyni a Vojtěcha Jasného, domovnici v krátkometrážním Valáškově snímku V ULICI JE STARÝ KRÁM (1955), bytnou Novákovou v Klosově a Kadárově komedii HUDBA Z MARSU (1955) s Oldřichem Novým, Alenou Vránovou, Josefem Bekem a Jaroslavem Marvanem, uklízečku v dramatu Václava Kršky ZDE JSOU LVI (1958), Marcelovu (Jiří Štíbr) matku v PROBUZENÍ (1959) Jiřího Krejčíka, starou tetu Rozárku v dalším Krškově dramatu KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961), uklízečku v Bělkově krátkometrážním příběhu DEŠTIVÝ DEN (1962) a cukrovou babku v dětském příběhu MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ (1962).

Pouze dvakrát získala Emilie Hráská možnost předvést své herecké umění ve větších úlohách herečky kočovné společnosti Láskové ve Slavíčkově komedii HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (1939) a komorné Žanynky ve snímku PŘÍKLADY TÁHNOU (1939) Miroslava Cikána s Růženou Naskovou v úloze tetičky.

Výjimečně spolupracovala s rozhlasovým mikrofonem (příkladně vdova po horníku v rozhlasové hře „Duchcovský viadukt“, 1953 či stará žena v „Bratru Žakovi“, 1973). a televizní kamerou (například jako matka v televizním filmu CHVÍLE ROZHODNUTÍ). Emilie Hráská byla manželkou divadelního a filmového herce Viktora Očáska (vlastním jménem Viktor Ocásek, 1897 – 1975), kterého přežila o tři léta. Zemřela 22. července 1978 v Praze v sedmdesáti osmi letech.

Jaroslav "krib" Lopour