Hudba z Marsu
Komedie / Muzikál / Hudební
Československo, 1955, 105 min
Režie:
Ján Kadár, Elmar KlosHudba:
Jan RychlíkHrají:
Jaroslav Marvan, Oldřich Nový, Josef Bek, Alena Vránová, František Kovářík, Otomar Krejča st., Bohuš Záhorský, Stanislav Neumann, Jaroslav Vojta, Lubomír Lipský st., Eman Fiala, Josef Pehr, Karel Effa, Josef Hlinomaz, Oldřich Dědek, Antonín Jedlička, Stella Zázvorková, Božena Obrová, Jaroslav Cmíral, Rudolf Pellar, Rudolf Princ, Josef Kemr, Jaroslav Štercl, Václav Trégl, Vladimír Svitáček, Blažena Slavíčková, Jiří Suk, Jan Werich, Vladimír Dvořák, Jiří Štuchal, Vladimír Klemens, Vladimír Linka, Jan Maška, Emilie Hráská, Ladislav Baláž, Inocenc Březina, Antonín Kubový, Vratislav Blažek, Sylvie Daníčková, Vlasta Jelínková, Wiliam Bukový, B. Řepík, Blahoslav Penz, Ferdinand Krůta, Miloš Patočka, Oldřich Musil, Jarmila Turnovská, Ružena Struhárová, Gustav Semerák, Čeněk Rábl, Marta MájováObsah
-
Barevná satirická hudební veselohra „Hudba z Marsu" vypráví o tam, jak unáhlená a ješitná slova předsedy závodní rady Řeháka přinesla třiceti členům nábytkového družstva ,,Mars" dar třiceti hudebních nástrojů i o obtížích, které provázely „Hudbu z Marsu" při jejím vzniku a vývoji, v nichž hrály nemalou úlohu citové vztahy Haničky a Honzy. Po těžkých zkouškách však získává oněch třicet muzikantů, kteří v čele se svým patronem Karasem tvoří „Hudbu z Marsu", zasloužený úspěch při soutěži lidové tvořivosti v Praze. (FILMOVÝ PŘEHLED 18 / 1955)
Zaměstnanci nábytkářského podniku MARS uvítají vzácnou návštěvu najatou hudbou. Jejich vychloubání, jaký by oni sestavili orchestr, je bráno vážně, proto dostanou malý dárek - hudební nástroje pro třicet muzikantů. (oficiální text distributora)
Barevná satirická hudební veselohra „Hudba z Marsu" vypráví o tam, jak unáhlená a ješitná slova předsedy závodní rady Řeháka přinesla třiceti členům nábytkového družstva ,,Mars" dar třiceti hudebních nástrojů i o obtížích, které provázely „Hudbu z Marsu" při jejím vzniku a vývoji, v nichž hrály nemalou úlohu citové vztahy Haničky a Honzy. Po těžkých zkouškách však získává oněch třicet muzikantů, kteří v čele se svým patronem Karasem tvoří „Hudbu z Marsu", zasloužený úspěch při soutěži lidové tvořivosti v Praze. (FILMOVÝ PŘEHLED 18 / 1955)
Komentáře uživatelů k filmu (69)
-
Douglas
Člověk neví, zda se má smát nebo plakat.(10.7.2002)
-
Tosim
Nejhorší to má Oldřich Nový. On vlastně hraje sám sebe a "kaje" se za to, jaké dříve zpíval písničky a v jakých hrál filmech. Z toho mi bylo smutno a tak se od jisté doby na tenhle film už nedívám, i když v celku mi zas tak odporný nepřipadne. Ovšem není to tak hrozné jako Dva z onoho světa...(2.8.2003)
-
Oskar
Gottwaldovské noviny Naše pravda v dobové kritice napsaly: "Je jen potěšující, že vzdor tomu, oč se film Hudba z Marsu snaží, ctitelů jazzové hudby typu ´z Marsu´ u nás vůčihledně ubývá (ve prospěch takových souborů, jako je Lúčnica) a že předsedové našich závodních výborů nejsou takoví ztřeštěnci, jak se autoři nepovedené satiry asi domnívají..." :-) No, to jen tak pro obveselení a ilustraci dobových reakcí. Tehdejší kritika se totiž jednohlasně zděsila, protože to byla v tuhých padesáctých letech snad první filmová satira. Z dnešního pohledu neskutečně mírná a shovívavá. No nic. Já bych se chtěl věnovat jiné věci - Vratislav Blažek napsal postavu hudebního skladatele Karase přímo pro Oldřicha Nového. "Jsem jako zrnko kávy - doba mne rozemlela." pronáší zde svým typickým hobojovým hlasem. A je v tom reálná zkušenost člověka, který přežil koncentrační tábor, zažil oslnivý comeback s Pytlákovou schovankou, ale vzápětí mu režim znárodnil divadlo, které vlastní pílí vydupal ze země, šmahem odsoudil žánr i charakterový typ, který byl jeho doménou, a přinutil ho obléknout montérky pro film Slovo dělá ženu. Postava pana Karase nese tolik podobných znaků s Novým, že má skoro dokumentární charakter a už kvůli němu stojí za to ten film vidět. Protože je tam všechno, co sám prožíval - ústy pana Karase si nový nesměle a trochu ustrašeně zoufá nad svou situací, zároveň se s nadějí chápe příležitosti uplatnit se jinde a jinak, sám sebe přesvědčuje, že snad časem bude všechno při starém. 40%(1.2.2006)
-
monolog
Hodit tenhle film do odpadu k takovým sračkám, jako je třeba cokoliv od Dolpha Lundgrena apod. mi přijde jako hodně nefér nejen vůči hercům, ale i snímku jako takovýmu. Příběh je sice proošpikovanej promluvama za skvělý komunismus, dobovými reáliemi v podobě skorosvazáků charakterově i mravně na výši (Bek) a bývalých špatných kapitalistů, kteří si však uvědomují novou krásnou dobu (Nový), ale když si tohle všechno člověk odmyslí a uvědomí si, že každé dílo je pramenem o době svého vzniku a že je tam taková kopa skvělých českých herců a lidskosti, že musí uznat, že to až tak špatnej film není. Sranda tam je, občas je to trochu nadnesený (viz finální cesta na soutěž), ale pobaví to. A navíc jsem osobně strašně rád za každou jednu další roli Oldřicha Novýho, kterou po válce získal. Strašlivá škoda, že nebyl podporovaným hercem i v padesátých letech. Myslím, že náš filmový fond by byl velmi obohacen. A taky strašná škoda, že mu nenechali divadlo. Co já bych dal za to, vidět některou z jeho předválečných i okupačních inscenací. Vlastně jen díky němu vypadá dnešní muzikál (tehdy komedie s hudbou) jak vypadá. A ta písnička Z pekla štěstí, tak ta je absolulně neuvěřitelně nádherná.(12.2.2006)
-
Kulmon
Taky jeden typický příklad 50. let, ale hodnocení 44% mi přijde dost zkreslující.(4.4.2007)
-
genetique
Podľa obsadenia som nemohol veriť, že film takýchto rozmerov je spadnutý tak nízko. A ani pri odpozeraní mi to nedošlo. 'Hudba z Marsu' je síce prihlúpučká filmová zábavka so socializmom v najhlavnejšej roli, ale práve preto mi to príde ako nesocialistickému človeku také vtipné a zábavne. Len škoda, že to súdruhovia prepískli s minutážou, pretože neraz som sa aj nudil. Ale až také dno si táto pohodovička nezaslúži. 60%.(2.3.2008)
-
berg.12
I když se to samými soudruhy, tajemníky, odboráři a lidovým nadšením jen hemží, do jednoho pytle s Anděly&spol. bych to rozhodně nedával. Jako film to kupodivu funguje a jako muzikant se u toho opravdu upřímně bavím.(14.2.2009)
-
ripo
Vtipná satirická veselohra „Hudba z Marsu" je společným dílem režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, které naše filmové obecenstvo zná jako úspěšné autory filmu „Únos". Na literárním scénáři se podíleli oba režiséři s autorem námětu Vratislavem Blažkem, na jehož námět se právě dokončuje další česká veselohra „Návštěva z Oblak". „Hudba z Marsu" má bohaté humorné a groteskní situace se satirickým zaměřením a dotýká se svými šlehy i oněch nesčetných chyb a chybiček, s nimiž se každý z nás setkává v denním životě. Proto můžeme o filmu říci, že vedle dobrého pobaveni přináší i neméně cenné poučení. Filmový přehled 18/1955(12.8.2009)
-
belldandy
Film zajímavý a odvážný pouze tím, že se v něm (jak říká pan Škvorecký) poprvé naplátně objevilo cosi vzdáleně blízké jazzu. Byly i doby, kdy to skutečně bylo odvážné. A agitka to prosím pěkně není. Agitka to je ten film, jak tam vystupují buď zednící nebo zednice, horníci nebo traktoristky a podávají zlepšujcí návrhy za zvýšení plánu. (Obvykle to byly ještě černobílé filmy - i proto později Juráčkova parodie Černobílá Sylva.) Hudba z Marsu patří do série dnes uznávám dosti trapných soc-realistických komedií, nejlépe vždy z Marvanem v hlavní roli. Ale agitky byly ještě mnohem trapnější a to natolik, že je narozdíl od tohoto filmu v televizi v podstatě neuvádí.(12.6.2004)
-
Zloděj kol
Odsoudit tento film není zvlášť pracné. Otázkou je, zda je opravdu tak špatný. Základní fabule není reálná ani v tom nejfantističtějším snu a přitom se nejedná o crazy-komedii. Zaměstnanci založí (za podpory náměstka ministra!!!!) orchestr a po strastiplné cestě se dostanou na estrádu lidové tvořivosti (za pomoci pražského dědečka městskou kanalizací!!!). Všepopíraící role Oldřicha Nového je sice diskutabilní, ale z čistě dokumentárního pohledu dost cenná. Význam pidirolí Wericha, Dvořáka, Štuchala či Blažka bych nějak nepřeceňoval. Film je sice nefunkční v elementárních základech (socialisticky nedostačující milenecká dvojice, Marvan a Lipský vytvářejí kontrasty pouze z ideologického hlediska, ale jejich postavy působí na diváka stejně negativně), ale na rozdíl od jiných agitek vypráví příběh o harmonizaci práce a volného času v duchu lehké komunální satiry. Zkrátka film nelze hodnotit jako ODPAD. Spíš ho beru jako předstupeň k dalšímu filmu autorského tria Blažek-Kadár-Klos Tři přání, kde byly prenatální snahy Hudby z Marsu dovedeny k dokonalosti. Film je na některých místech vtipný, dobře herecky obsazený (i když některé postavy působí křečovitě) a v zásadě zhlédnutí hodný. Navíc barevný systém Agfacolor má svůj nepopiratelný půvab, takže díky za ty filmy z první poloviny padesátých let, na které se dá trochu dívat.(1.9.2003)
-
sportovec
Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou.(5.11.2007)
-
NinadeL
"Já jí musím ještě jednou vidět!" jak pravil křepčící Werich, tak si občas požnu taky, neb humor je zde na druhou. Ve své době agilní křeč, dnes absurdní panoptikum hudebního tělesa šablon a šablonek. "A přece jsme tady a teď se odtud nehnem, dokud vám neřeknem, proč jsem tady."(15.12.2010)
-
M.E.J.L.A.
odpad!Kadára s Klosem mám rád, ale ani to mě nepřiměje se nad touto chatrně vyprávěnou "komedií" slitovat. Korunu tomu nasazuje neskutečně trapná postava hraná Otomarem Krejčou, jehož podobnost se Stalinem jistě nebyla náhodná.(22.4.2008)
-
Fingon
Tenhle film jsem viděl několikrát, ale až nedávno mi došlo, kdo že jej vlastně natočil... ale nevím, jestli je to dobře nebo špatně.(13.4.2006)
-
bassator
36. LFŠ UH 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Legenda: Ján Kadár (Hudba z Marsu / MUSIC FROM THE MARS / Hudba z Marsu) - Viděno 1x cca - 10%(4.8.2010)
-
anais
„Takhle máme vybudovat socialismus?“, rozčiluje se Jaroslav Marvan nad svými soudruhy, načež mu je záhy ukázána ta správná budovatelská cesta – společnou prací dokážeme zázraky nejen v plnění Plánu, ale i na hudebním poli. Z Prahy přijede náměstek (taky vám tak připomíná Stalina?), rozdá nástroje, a hudbo hraj! Z počátku je to hrůza. Člověk pod tím návalem propagandy nerozpozná nic osobitějšího. Pak se ale pomaloučku začne rozjíždět poměrně příjemná komedie (v podstatě už je to film pro pamětníky), slušně obsazená, s několika skutečně hezkými nápady (tlukot srdce vystrašeného muzikanta udá rytmus celé kapele; scéna, kdy náměstek rozdává nástroje bez střihu zešedne a změní se v obraz v televizi). Taky mám rád postavu Oldřicha Nového. Sice se dá chápat jako člověk, který za První republiky neuspěl, a až v socialismu mu někdo začne rozumět, ale vidím to i trochu jinak. Jeho postava jako by do děje vdechovala jakýsi západní, volnější styl myšlení, který dodá smysl tupému dělnickému životu ostatních hrdinů. Je těžké odvrátit oči od ideologického rastru příběhu, ale byla by škoda ignorovat některé nesporné kvality.(13.2.2006)
-
sinp
Jaroslav Marvan se až překvapivě často nechával naverbovat do pochybných komedií temných padesátých let. Ne, že by se snad Hudba z Marsu přiblížila kvalitě pecek pánů Vlčka či Sequense (ve své době byl tento film dokonce těžce kritizován), nicméně mnohé scény zákonitě musejí vyhlížet směšně. K tomu režie není silnou stránkou a satira je až půvabně drobná. Hold úderné duo Kadár a Klos mělo to lepší teprve před sebou a tuhle epizodku nechali zapomenout ve víru dějin.(20.10.2005)
-
Kryton
Nesmál jsem se. Takže v čem je to komedie?(17.1.2010)
-
Šandík
Kdykoli vidím něco z téhle doby, tak si chtě nechtě musím opakovat, že to byla doba kdy nevinní lidé umírali na šibenicích a stačilo jedno chybné šlápnutí, aby byl člověk nadosmrti poznamenán... To je konstatování, které s tímhle filmem zdánlivě nesouvisí... zdánlivě... Je na něm vidět ono manévrování "mezi mlýnskými koly". Na jedné straně snaha o reflexi, na druhé straně nepokryté poklonkování režimu, na jedné straně vtipná, krásně natočená místa, na druhé místa vysloveně pitomá. Pořád se nám ve vzduchu ovšem vznáší zmíněná oprátka, přestože rok 1955 už je spíše rokem počátku pomalého tání. Jenom samotný fakt, že se po éře budovatelských filmů točí komedie, musel tehdy působit nesmírně silně. Možná i proto se ve filmu mihnou lidé, jakými je Jan Werich. "Najíždíme na člověka", skvělý program pro krvavá a zcela bezohledná padesátá léta. To myslím vážně! Složitá doba zkrátka plodí těžko pochopitelné filmy... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Oskar(29.1.2008)
-
Bajda
Škoda, že je tenhle film tak nechutně tendneční a podřízený komunistické ideologii, protože písničky v něm zní pěkné a režie nebo třeba herecké výkony jsou taky slušné. Bohužel už při jednom z prvních záběrů, kdy vzduchem létají české a sovětské vlaječky víte, že je něco špatně. Oldřicha Nového mi bylo skutečně líto. Socialistický realismus na plný koule.(7.10.2009)
