Subjektiv

X jako eXperimetal je americké označení experimentálních letadel, právě tak, jako F (Figther) označuje stíhačky. Jde o letadla, jež mají za účelem získávat nové poznatky, zkoušet nové koncepty a posouvat hranici technických možností dál a dál. Seriál Akta NASA vypráví o některých z nich - především těch, které tvoří jakési milníky na cestě k X-43, jenž byl v době natáčení seriálu připraven k prvním ostrým letovým zkouškám v atmosféře. +++++ Vize X-43 sice dává seriálu směr a tematicky jej rámuje, dramaturg však měl zabránit tomu, aby dík tomuto rámování docházelo k otravnému zdvojování informací. Informativnost seriálu rovněž velmi trpí tisícím zdůrazňováním, že experimenty nevycházejí, že se při nich získávají poznatky, že při nich někdo může umřít, že vyžadují odvahu, přípravu, zodpovědnost, výpočty, zkoušky v aerodynamických tunelech atd. atd. Pak se totiž může stát, že se nedozvíte, jaké poznatky se to získaly, kdo umřel, čeho se přesně bát, jak se připravit a nač, jak se výpočty provádí a co třeba spočítat, co se tak lze v tunelu dovědět. Abych seriálu nekřivdil, nakonec k těmto sdělením vždy nějak doklopýtá, ale marná sláva, kdyby k nim šel přímo, mohl jsem se dozvědět více nebo totéž rychleji. Od vzdělávacího seriálu sice neočekávám informační hodnotu knižní, leč když mi dá skoro totéž trocha poklikání na wikipedii...?

Lehce rutinní zpracování tématu o nebezpečných meteorologických úkazech, které v rámci produkci vzdělávacích pořadů BBC patří k tomu slabšímu, nicméně pořád stojí za vidění. Relativně rovnoměrně dělí svou pozornost mezi výpovědi (skoro)obětí, vysvětlení vzniku extrémního počasí, popisu mechanismů jeho působení i ilustrativní záběry destrukce. Obvyklá střízlivost BBC, v jejíchž dokumentech se slova jako "největší" a "nejsilnější" vyslovují bez přehnaného vykřikování, tu mírně ustupuje metodám pana Barnuma, např. snaze vystavit figuranta simulovaným živlům. Snad se tak cílí na vyšší názornost a zapamatovatelnost. Jde však o názornost zpřesňující nazírání? Silné ***.

Živelní katastrofy soustředí výklad především na následky ničivých přírodních sil, než na původ jejich vzniku a mechanismus působení. Osobní výpovědi postižených jsou tu nadřazeny poznatkům vědců. Ony osobní výpovědi však jsou zřídkakdy bezprostřední, jde pouze vzpomínání s minulostí již srovnaných lidí. Dokument tak přichází o podstatnou část emocionálního dopadu i vzdělávací funkce. Spoléhá především na spektakulární záběry běsnění živlů, působí senzacechtivě a přesto jako dílo na zakázku - práce týmu, který si může odškrtnout požáry a příště nastoupit třeba na stavbu mostů. V rychlosti větru a počtu obětí zaniká vědění postavené na porozumění. Jistě, seriál o katastrofách musí mít i pietní rozměr, když při nich umírají lidé. Ale splňuje vaši představu o pietě kamelot, který křičí třebas: "Největšííí luxusní loď světa se potopila! Stoooovky mrtvých!"? Radeji doporučuji o něco málo zdařilejší seriál Divoké počasí od BBC, byť pokrývá menší množství témat. Slabé ***.

Nelze dvakrát vstoupit do stejných Profesionálů. V jisté době mohli být a byli Bodie, Doyle a Cowley vnímáni jako vrchol akčně kriminálního žánru, s rozšířením znalostí a možností však spadli někam k průměru. Poctivé sledování léta poté člověku odhalí, že Profesionálové vznikali narychlo, že týden co týden musel přijít další díl a každý ten díl musel dát diváku řadu ingrediencí, které poznal v předchozích a jež mu dávaly pocit, že světu Profesionálů i jim samým rozumí. Cowley neustále tajnůstkařil, "chlapci" se zajímali o ženy a ženy o chlapce, zločinci se honili na střechách, pěšky, autem i loďmo, pila se whisky a střílelo se na všechny strany, přičemž často zemřel kolega. A hláškovalo se až běda. Pěkně se na to dívalo deset, snad i patnáct dílů, jenže ono se jich natočilo 57. 57 dílů, které se liší jen pramálo. Co na tom, že jednou jsou těmi zlými zkažení veteráni, rudí teroristé, arabské bojůvky, sovětší agenti či řečtí revolucionáři - všechna ta verbež nakonec střílí, řídí i boxuje stejně. O vhled do zákulisí politiky tu nejde, jen o věrnost královně a blaho britského občana, kterému nejvíce svědčí konzervativní hodnoty. Scénář rovněž poněkud odbýval a lacině řešil způsoby, kterak záporáci i klaďasové získávají informace. Být Bodie, Doyle a Cowley bezkrevní panáci, po Profesionálech neštěkne ani pes. Takto mohu alespoň jejich kult chápat, když ne vyznávat.

Pozor, Sasami není obyčejná středoškolačka. Sasami v sobě skrývá božskou moc, jež však nekoná podle příkazů Sasamina vědomí a svědomí, nýbrž nevědomí a podvědomí. S tím se pojí mnohé trable. Freud jistě přisuzoval podvědomí velikou moc, ale božskou? To by se, hádám, i jemu zdálo příliš. Svět je třeba před nezvedenými potláčenými touhami po zmrzlinách a maminkách ochránit. +++++ Sasami-san@Ganbaranai se nám dílem vyžívá v možnostech, kterak zobrazit bizarní proměny, božské zásahy a projevy magie, dílem se těší z živelnosti, nikoliv však životnosti postav a konečně se snaží dojímat nebohým osudem přehodné dívenky, které povinnosti strážkyně božské síly odebraly možnost prožít normální dětství s milující maminkou, věrnou kamarádkou, normálním (a snad o něco méně milujícím) bratrem a otravnou školní povinností. +++++ Psychologii postav záměrně redukuje na bazální touhy a projevy. Dík okatému umisťování historek, které formují divákovo vnímaní zdejších mezilidských vztahů však může charakterizace na leckoho působit promyšleně a hluboce. +++++ Zajímavý je seriál především po vizuální stránce. Často se volí neobvyklé úhly pohledu, nečekaně se stříhá, v záběrech jsou časté odrazy a stíny, střídají se vzdálenosti od detailů k velkým celkům. Těkání dává seriálu rytmus neklidu, nervozity, až bláznění, jež sedí s "šílenstvím" postav. Střih, hudba i záběrování dotvářejí emoce, které byly do seriálu vybrány (a bohužel jich řada chybí - seriál má ducha spíše konejšivého). Tento druh řemesla (nikoliv umění) seriálu nechybí. Řemesla, podle kterého lze identifikoval Akiyuki Shinba, tedy řemesla osobitého, leč řemesla, které se již nějakou dobu moc nevyvíjí. A scénář se zdá býti slabší... Končím po devátém díle.

"Prosím vás, co je to ten rokenrol?" "Ále, taková hudba, kterou poslouchaj lidi s nevázanou sexuální morálkou pod vlivem drog, pane premiére." "Jooo? A nebylo by to lepší zakázat? Ať se na to podívá nějaký váš podpodnáměstek a vy mi řekněte, jak amíci naloží s tou válkou ve Vietnamu." +++++ Inu, co čekat od filmu, který se mi snaží namluvit, že dídžejové na kotvící loďce, na níž se sukně objeví jednou za 14 dní, žijí mnohem více vzrušující a plnější životy než vládce sice skomírajícího, ale přeci jen impéria. Premiér, jenž nemá v životě jiný cíl, než zatrhnout jakési pochybné vysílání? Tak jo, nechám dnes řádně vyřvávat své reprobedny. Nepochybně to establišmentu pěkně natřu! +++++ Rockerská lodička připlouvá s načančanou vzpomínkou o pubertě prožité pod vlivem rádia. Rádiem žili opravdu všichni, kteří opravdu žili. Pár místem a postavami spojených historek, jež nezávazně plují jedna za druhou, aniž by na sebe kauzálně hleděly a tvořily jiný celek, než uvolněnou atmosféru trapné nezodpovědnosti. Slepenec scének rozsekaných a hloupě pomíchaných. Carl chce přijít o panictví, několikrát se mu to nepovede, ale ejhle... Jistý DJ touží po lásce, zklame se, ale v závěru... Dva rivalové najdou k sobě přátelství... Lesbička si najde holku, nakonec... Rock vítězí... Scénka, scénka, scénka... Kratičké linie vyprávění se míjejí, setkávají se hloupě nebo vůbec ne. Sexuální život Carlův nijak nesouvisí s chodem rádiové stanice a obojí jen pramálo ovlivňují činy zapšklého ministerského předsedy. +++++ Postavy jsou naprosto prázdné, krom pouštění hudby a píchání nemají žádný život. Jen pár roztomilých chvilek, které to nadsazeně reflektují a onoho faktu se tragikomicky zmocňují, dává filmu trochu více než žádnou sílu, stejně jako závěrečná flotila "záchranářů", jež dovádí film do pohádkového žánru. Ten by mu snad více slušel. Slabé **.

Tajuplná příroda pootáčí standardní úhel pohledu, který obvykle dokumentární seriály o zvířatech a živé přírodě využívají. V dílech se nesoustředí se jeden biotop, zeměpisnou oblast, ani druh, ale představuje evoluční řešení různých aspektů života: pohybu, rozmnožování, získávání potravy apod. Ukazuje evoluční konvergenci, ale i naprostou odlišnost, např. u vzduchem plachtících tvorů, a to i tak překvapivých, jako jsou ještěři či hadi. Skrze současnou podobu a chování druhů se odkazuje k evoluční teorii, která dík tomuto dokumentu právem působí jako jedno z nejpřínosnějších paradigmat pro soudobou biologii. Dík tomu má dokument vyšší přidanou hodnotu pro diváka: namísto prostého popisu mu věnuje o něco hlubší poznání principů, než se TV produkce běžně daří, rámec, do kterého si v budoucnu bude moci zasazovat již sám. Jistě není to obsažná kniha, ale přeci jen, obrázky občas vynikají větší názorností. Snad jen kdyby se tu nevyskytovaly ty komické vložky... Silné ****.

PhD movie sice nabízí přehršel vcelku trefných postřehů o tom, jak to chodí v postgraduálním studiu, víc v něm však najít nelze. Navic se jedná o zřejmě velmi doslovné a nepochybně dosti sterilní převedení předlohy do pohyblivých obrázků bez užití fines, jež filmová řeč nabízí. Ochotnicko-sitcomové herectví, problémy s načasováním point, dialogy snímané beze snahy oprostit se od nudného záběr-protizáběr schematu. Jediná malinko zajímavá gradace spočívá v přesunu od sebeidentifikace doktorandů jako geeků k důkazu, že se v řadě snů, tužeb a ani schopností socializace od zbytku společnosti až tak neliší. Člověk má různé záliby, kvůli něčemu chodí do hospody s kolegy, kvůli něčemu jinému sleduje filmy. Ale tento film dává jen to, co lze nalézt i v hospodě a práci, ale ona hospoda a práce mu dá i něco, co PhD: The Movie najít nejde.

Seriál s dětskými hrdiny, s dětským viděním světa, se stylem přijatelným pro děti - pro dospělého těžký oříšek k zodpovědnému zhodnocení. Mohl bych snadno vyčítat černobílost postav, jejich průhlednost a určitou plochost, dík níž přechází až v karikatury. Jenže stejně jako se dospělí chovají k dětem jinak, než se chovají mezi sebou, tak pro ně i jinak točí seriály. Kouřová hora nabízí dětem daleké kraje, hry v přírodě i dobrodružství. Vesnici pod horou obývají děti, s kterými by se mohl dětský divák docela dobře ztotožnit. Nemají žádné superschopnosti, jsou sice v jádru dobré, ale tropí kdejakou lumpárnu a je pro ně obtížné nahlédnout dlouhodobější následky svých činů - jsou však ve věku, kdy se právě to učí a jsou postaveni před nebezpečí, s nímž si dítě může poradit, a volby, které dítě dokáže posoudit. Je otázka, nakolik bylo nutné moudrost a přímost Maorů nadřazovat bílému muži, ale snad dluh cítěný vůči původnímu obyvatelstvu takové stranění omlouvá. Slabé ****.

Je tomu možná dvacet let, co jsem seriál Marco Polo viděl naposledy a ač mu nelze upřít kvalitu, v dětských vzpomínkách nabýval podstatně větší velikosti. Seriál osciluje mezi dokumentarizujícím popisem navštívených míst a kultur, obraze doby, napínavým palácovým dramatem, monumentálním příběhem počátku konce veliké říše, naivní romantikou až k humanistickému poselství. Jde sice o osmihodinové dílo, avšak pro řádné líčení všeho, co si předsevzalo, mu to přesto nestačí. +++++ Historicita a popisnost zdá se být na první pohled věrnou, určitých nesrovnalostí jsem si však přesto povšiml. Velkolepá výprava s množstvím nákladných kostýmů, natáčení na opravdové Velké čínské zdi, v reálném Zakázaném městě, ve skutečném letním císařském paláci v Pekingu - to vše dodává sérii autenticitu. Člověka však zklame vědomí, že Marco Polo ve své knize o Zdi vůbec nepíše, Zakázané město se začalo stavět až 100 let po jeho smrti a téměř celý komplex letního paláce je ještě mladší. Jistě, jde o nádherné kulisy a dost možná ty nejvěrnější, co jsou k dispozici, leč proč Polo stojí na zdi, proč se o Zakázaném městě hovoří? A když nesedí toto, mohu věřit tomu dalšímu? +++++ Pokud jde o historické události, tak snad ano. Ve zobrazování impéria však seriál příliš do hloubky nejde. Pobyt u dvora v obří říši však přesto považuji za nejzdařilejší část seriálu. Veliký chán Kublaj sedí uprostřed všeho dění, sbíhají se k němu informace, rozbíhají se od něj příkazy, ale než mocná říše pohne svou paží, jak hlava nařídila, uplynou týdny a měsíce, než zabolí vzpoura či válka, trvá to zrovna tak dlouho. Ten moloch už ani sám sebe necítí. +++++ Hůře působí Polova milostná vzplanutí zažehávaná zřejmě plameny v jeho očích. Lásky jsou zde vždy věrné, komplikuje-li je něco, vždy je to zlý okolní svět. Stačí říct: "Miluji tě," a druhá strana automaticky odpoví: "Já tebe taky." Není třeba snah, stačí být Marcem Polem. Závist mě jímá. Jistě Polo oplývá krásou, ušlechtilostí ducha i bezmeznou odvahou, ale přesto se mu musí každá, po které touží skládat k nohám a na druhou stranu právě a pouze ona? Má-li Marco Polo jistou, leč změrnou hloubku v líčení říše a zvyků dalekých krajů, v podání mezilidských vztahů, zvláštěpak vztahů mužů s ženami mu chybí zcela. A přece je líčí, ač nemusí a nepotřebuje. +++++ Ten ušlechtilý Polo, Polo Ježíš Kristus, připraven k největším obětem, vždy nebojácný Polo, moudrý Polo, dokonalý Polo nám však ještě přichystal lekce lidství, doufajíc zřejmě, že napraví naše zkažené duše. Ale ne, on působí dojmem, že oslavuje naši pokrokovou dobu, v níž už většina obyčejných lidí ví, že porozumění mezi národy a třídami je možné. On, světlo humanismu v tmářském středověku, kam patří ti, kteří i v dnešní době vyvolávají nenávist. Míru zdar, říkám i já, leč všímám si, že Polo z Marca Pola nějak nechápe či neříká, co vlastně v lidech probouzí nenávist a rozbroje. Ve své láskyplnosti klouže po povrchu. Výpravný je však tak moc, že si natěsno tu čtvrtou mou hvězdu vysloužil.