Subjektiv

Poměrně suše působící komentář k dobovým záběrům představuje druhou světovou válku vlastně poměrně pravdivě, výklad se moc neodchyluje od toho, co nám učitelka říkala ve školních škamnách. Jsou tu ovšem relativně dobře (však se podívejte na hodnocení) zamaskované jisté skutečnosti, které vedou ke zmírnění našeho pohledu na německé a hitlerovské válčení. Kupříkladu není zapírán Hitlerův motiv neútočit na britská města proto, aby mohl vyjednat příměří či mír s Velkou Británií. Pravdou je i to, že teprve britský nálet na Berlín odstartoval bombardování Londýna. Ovšem již se v této souvislosti nepoukáže na to, jak naložil Hitler s Varšavou, tím městem údajných podlidí. O holocaustu či vypalování běloruských vesnic se nedozvíme nic či takřka nic, ovšem utrpení uprchlíků z východního Pruska nechybí. Do takového dokumentu patří obojí. Něco neříci je šikovnější forma kroucení pravdy než lhát, protože při lhaní vás někdo může chytit. Takto jste nanejvýš zapomněli.

Poměrně suše působící komentář k dobovým záběrům představuje druhou světovou válku vlastně poměrně pravdivě, výklad se moc neodchyluje od toho, co nám učitelka říkala ve školních škamnách. Jsou tu ovšem relativně dobře (však se podívejte na hodnocení) zamaskované jisté skutečnosti, které vedou ke zmírnění našeho pohledu na německé a hitlerovské válčení. Kupříkladu není zapírán Hitlerův motiv neútočit na britská města proto, aby mohl vyjednat příměří či mír s Velkou Británií. Pravdou je i to, že teprve britský nálet na Berlín odstartoval bombardování Londýna. Ovšem již se v této souvislosti nepoukáže na to, jak naložil Hitler s Varšavou, tím městem údajných podlidí. O holocaustu či vypalování běloruských vesnic se nedozvíme nic či takřka nic, ovšem utrpení uprchlíků z východního Pruska nechybí. Do takového dokumentu patří obojí. Něco neříci je šikovnější forma kroucení pravdy než lhát, protože při lhaní vás někdo může chytit. Takto jste nanejvýš zapomněli.

Stalo se v Čechistánu zvykem vydávat slepence několika původních útvarů jako zaručeně koncepční a původní dovozová díla. Všichni ale musí poznat, že vyskytují-li se díly o třech dosti rozdílných stopážích a koncepcích, je někde zrada. Jsem ochoten uvažovat o možnosti, že díly o Pol Potovi, Fidelu Castrovi a Leninovi patří do jednoho celku, ale Áda a Kormidelník jsou každý pes, jiná ves. Díl s názvem Adolf Hitler ostatně nevypráví ani tak o něm, jako o průběhu druhé světové války z německého pohledu a Mao Ce Tung je ve svém díle pouze statistou pro Teng Siao-pchinga. +++++ Adolf: Snaha namluvit diváku, že si kupuje něco nového se tu poněkud míjí účinkem. Jedná se o dokument Hitlerova válka, který už jednou byl zařazen do jakéhosi paskvilu. Kdo ví, kolikrát se toho to nešťastné a nijak zvlášť dobré dílo dočká. Jak jsem se dočetl v jednom zdejším komentáři, scénář k němu spáchal David Irving, původně popírač holocaustu, později alespoň vynálezce tvrzení, že Hitler o něm nevěděl. Diktátorská povaha pána s knírkem z dokumentu vůbec neční, jde o poměrně suchý popis válečného snažení Třetí říše, jenž lemují dobové záběry a stále stejný hudební motiv. Zajímavý je právě jen tím, že se v něm nemluví o holocaustu a řadě obdobných záležitostí. +++++ Lenin: Tento díl se nám snaží namluvit, že Lenin byl pěkný darebák, který podváděl už při narození, protože vůbec neměl proletářský původ! Vůbec nikoho neměl rád, nejspíš ani Krupskou! Prostě hajzl a zrůda. Nemohu sice dokument přistihnout při jediné lži, ovšem jeho zaměření se na zločiny počátků bolševického režimu vnímám jako tendenční. Car, Kerenskij, bílí, rudí... v tomto ohledu si dost možná nemají co vyčítat. Dokument ovšem zvěrstvům páchaným rudými odnímá kontext doby i kontext ideologie, čímž připravuje diváka o pochopení. Nechci tím říct, že zločin se tak stane činem dobrým. Ovšem nezdařená pietnost a upachtěné ostouzení, jehož upachtěnost vězí v povrchnosti, neudělají dokument, který povznese ducha. +++++ Mao: Velký Kormidelník tu sotva vystupuje, velkou roli tu má Malý Teng. Rodinní příslušníci a známí tu komentují, kterak proplouval životem ve stínu vůdce Kulturní revoluce a Velkého skokana, až se po skonu Čou En Laje dostal k moci a přetvořil Čínu v kapitalisticko-cosi hybrid. Mluvící hlavy, historici, dobové záběry. Standardní dokument, který opět poněkud zanedbává ideologii, neboť asi není vhodné lidem vykládat, co by to ten komunismus nebo kapitalismus vlastně měl být. +++++ Pol Pot: Pro českého diváka je zřejmě tento díl nejlepší, neboť se zabývá diktátorem, jehož nejméně ze všech zde shromážděných zná. Napůl jde o Pol Potův životopis, napůl o líčení zvěrstev, kterých se jím vedení Rudí Khmérové dopustili. Je zde ještě více osobních výpovědí než v dílu Leninovi, což je s ohledem na dobu jejich působení pochopitelné. Nezamlčí se nám ani to, že Pol Pota jako reálnou politickou sílu odstranili "zlí" rudí Vietnamci a naopak Američané k němu byli o poznání milejší. Pravda, obě strany myslely především na sebe. Ideologie režimu je opět podána relativně povrchně. +++++ Fidel: Poslední díl považuji též za poměrně slušný, neboť poměrně poctivě popisuje situaci na Kubě předcházející Castrově revoluci, lze z něj vyčíst, že Fidel byl částečně vehnán do náruče SSSR ne úplně šikovnou americkou politikou, ukazuje různé důvody, proč se kubánské bojůvky masově účastnily vývozu komunismu do zemí třetího světa. Člověk má možnost nahlédnout na "boj" politiky dané ideologií a reálnými možnostmi. Trošku mi vadí, že dokument jakoby neuznává možnost, že Fidel jednal a možná stále jedná s dobrými úmysly, byť ne výsledky. Spíše z přesvědčení, než touhy po moci. Nebo z obojího, když už tam tu touhu po moci musí vidět. +++++ Za celý seriál slabé ***.

Dal-li si dokument Hitlerova kariéra za cíl vykreslit osobnost Vůdce, pak trestuhodně selhal. Snahu skrz naskrz očernit člověka zodpovědného za jedny z nejhorších zločinů v historii lidstva sice lidsky chápu, přesto ji však považuji za kontraproduktivní. Nezdráhám se označit Adolfa Hitlera za zrůdu, ovšem zrůdu, jež měla řadu pozitivních, někdy až obdivuhodných vlastností, ale i vlastností morálně indiferentních. Nic z toho nezmenšuje jeho zodpovědnost. Tvůrci dokumentu o jeho povaze nám nemají tyto složky jeho duše zamlčovat, jinak nikdy nepoznáme náznaky pana Vlka, jak si občas nechal říkat, v možných epigonech. Bez úplného obrazu nelze chápat, proč byl následován i milován. +++++ Hitlerova kariéra vykládá každý Hitlerův čin jako projev jeho zkaženosti, tu malosti, jindy strachu, ondy megalománie a pak zase dalších špatností. Drze překrucuje události jeho života tak, aby zapadly do již předem tvůrci přijatého obrazu. Opomíjí řadu fakt, účelově si vybírá, překrucuje, beze smyslu pro humor zesměšňuje, dezinterpretuje. Obraz Hitlera z "Kariéry" je monstrum, které by se dobře vyjímalo v pohádce, ale v dokumentu musí povstat člověk z masa a kostí. Přesvědčený vegetarián, který objedná kamarádovi vepřové, velký ochránce zvířat, statečný voják 1. světové války, fatalista, nadšenec do aut, téměř abstinent, muž, co se dokáže silně zamilovat, jenž umí vyjádřit svůj obdiv k druhým... a samozřejmě nic z toho nezabránilo, aby se z něj stal masový vrah. Ale dělá to z něj člověka! Žádnou trapnou karikaturu. +++++ Mohl bych se však na Hitlerovu kariéru dívat jako na prosté zorbrazení jeho reakcí na události. Dezinterpretační komentář bych si trochu odfiltroval a získal bych povídání o jednom vzestupu a pádu, v jehož druhé půli se na něm podílí celé Německo. Povídání urychlené, ošizené, pokřivené téměř stejně. Jsou lepší dokumenty o Hitlerovi, jsou lepší dokumenty o nacismu, jsou lepší dokumenty o druhé světové válce.

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. +++++ Musím nicméně uznat, že v porovnání se strašlivým prvním dílem je tento zajímavější, neboť mušketýři jsou občas přemoženi, občas jim něco nevyjde a zdejší scény odposlouchávání otvory v interiérech jsou poněkud temnější a hrozivější. Přesto... Silné **.

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost.

Relativně slušný thriller řazený k neo-noirovým filmům, nepochybně má noirovou zápletku i hrdiny. Násilnický policajt, malý podvodníček, nestydatá milenka, zhrzená manželka či proradný kamarádíček tu splétají sítě nečestností a podlostí, jež se točí kolem dvojnásobné vraždy slavného malíře a manželky hlavního hrdiny. +++++ ZÁSADNÍ SPOILERY. Film je záměrně natočen tak, aby divákovo podezření neustále sklouzávalo z hlavního hrdiny někam jinam, nejlépe směrem k domnělé "femme fatale". Prostředky k tomu použité zahrnují prolínání malosti, strachu, bezelsnosti a výrazu "pomóc", který Liam Neeson poměrně přesvědčivě vtiskl do tváře hlavní postavy Tonyho Aarona. Tony Aaron navíc je středobodem téměř všech scén filmu, což vyvolává dojem, že vůbec nic neskrývá. Oproti tomu milenka zavražděného Angelina provokuje diváka už svým jménem, skrývá se zavřená v domě, rozčilují jí vpády do soukromí, ačkoliv zároveň působí dojmem, že umí ve všem chodit a lidmi vládnout. +++++ Divák pak je zmítán mezi dvěma podezřelými. Důkazy ukazují na Tonyho Aarona, ale filmová zkušenost napovídá, že nejspíše právě proto a pro řadu dalších důvodů je vrahem Angelina. Diváka o nevinně hlavního hrdiny nejspíš definitivně přesvědčí soudní přelíčení, v němž řada fakt a výpovědí na Aarona jasně ukáží, ale klíčová je výpověď právě Angeliny. To je ale bouda!. Divák si tak může užít jednu z finálních scén, v nichž se stříhá mezi metodickou přípravou popravy a zoufale horečnatou snahou zachránit nevinného člověka. Že se tak stane v poslední chvíli jen podtrhuje náš dojem o čistotě Tonyho. Mně osobně však tento okamžik sebral pocit pravděpodobnosti dění a tak jsem si závěrečný obrat, v němž navíc nebyla využita naznačovaná možnost neodhalit viníka, neužil. "Katarze" do ztracena. KONEC SPOILERŮ. +++++ Ačkoliv film v závěru opustí meze důvěryhodnosti, zůstává slušným příkladem toho, jak filmaři využívají toho, že diváci koukají na filmy, že mají filmovou zkušenost.

Podivuji se tomu, že Seance sebralo jakési ceny na specializovaných hororových festivalech, když publikum orientující se na tento žánr muselo být značně znuděno, ba otráveno pointou, jež mu nabídla. A může takové lidi vůbec zajímat film, v němž postavy mluví tak teatrálně, jakoby od prvopočátku tušily, že se musí něco strašného stát (u Jandové by se to ještě dalo pochopit)? Film, v němž trochu hlubších tónů z klavíru, později i chorál supluje děs? +++++ SPOILERY. Nepřijde nikomu divné, že lékař paní baronky má v holi meč či kord? Že mluví tak, aby každý v první vteřině poznal, že je skrz naskrz zkažený? Jak má pak člověka překvapit, když učiní něco zlého? A koho šokuje finále, když se před pár minutami Jandová ptá: "Bude mé tělo vaším tělem?" KONEC SPOILERŮ. Seance = naprosto bezinvenční horor, který zastaral ještě předtím, než žánr hororu vznikl. Pravda, vyprávění alespoň dává smysl, řemeslo s ohledem na minimum prostředků lze označit za slušné, byť poslušné nejprovařenějších žánrových postupů.

V neuvěřitelných dobrodružstvích sled scének stavících na konfliktu minulého a v době natáčení současného učí děti socialistickým hodnotám. Mé zlé hodnocení nevychází z toho, že bych byl proti odporu k podvádění, solidaritě, úctě k jakékoliv užitečné práci a nechuti vlastnit s ostatními nesouměřitelný majetek. Naopak, dnešní mládež by si možná zasloužila trochu masáže směrem k ideálu socialistického člověka, byť můžeme diskutovat o tom, jak byl či nebyl tento ideál naplněn. Téměř jistě nebyl. +++++ Ale jak jsem řekl, výuky k řádnému životu se tu zhostil sled scének, jež spojuje pouze dvojice uvědomělých pionýrů a jeden džin, jenž dnešní dobu nechápe, ale nakonec v ní najde zalíbení. Celý film směřuje jen k jeho postupnému pochopení, že pionýrské dnes nabylo vrchu nad jeho včerejškem. Jednoho napraveného hříšníka nepočítám. Moderní vymoženosti překonávají prastarý přepych, lidé jsou si rovnější a tak nějak lepší, uspořádání společnosti se dovedlo k dokonalosti. Neporozumění a čarodějné schopnosti džina vedou k řadě veselých událostí, které však vyžadují dohled a příkaz k nápravě. Děj je vystavěn primitivně. Trojice se objeví na novém místě a džin čaruje a čaruje, až se situace stane neúnosnou. Tehdy mu chlapci přikáží, aby výsledek celého čarování zrušil a všichni zapomněli. SPOILER. Nakonec pochopí, že jeho schopnosti již pro život nejsou třeba, ne v Sovětském svaze, a přijme angžmá v cirkuse. KONEC SPOILERU. +++++ Nerad bych vzbudil dojem, že tato pohádka je propagandistickým škvárem, rozhodně není. Jen se pro samé výchovné záměry a vizi veselých příhod daných neznalostí a čarami zapomnělo na děj a jeho provázání. Činy tu nemají následky, jakákoliv scéna by šla vypustit, jakákoliv jiná vložit, film by to prakticky nezměnilo. To nepůsobí jako silný koncept. Poznámka: Když džin obdaruje pionýra palácem a karavanou, ten mu odpoví, že nic z toho nepotřebuje, protože není ani car, ani král. V originále ovšem říká, že není ani car, ani kapitalista. Autocenzura funguje. Ovšem i dnes platí, že soukromé vlastnění paláců je přinejmenším podezřelé. Silné **.

Celé to na mě působí dojmem, že nejdříve existoval materiál natočený v technologii IMAX, na kterém byla spousta mořských potvor a někdo řekl: "Tak to sestříháme tak, jako bychom dokumentovali vznik života a evoluci." Záběrům krása nechybí, evolucionistické pojetí není špatný nápad, výklad však zůstává na mělčině, často se omezuje na komentář: "Na obrázku vidíte to, na obrázku vidíte ono," a jindy říká příliš zjevné (k pohlavnímu rozmnožování se musí setkat dva jedinci). Zážitek kazí i rušivý hudební podkres. Silné **.