Subjektiv

Kdysi v útlém mládí jsem čítával příhody britského zvěrolékaře, Jamese Herriota. Podle něj se občas toulavé kočky po seznámení s člověkem nastěhují k němu do domu. Adoptují jej. Přesně to se stalo opilé Moe Sato. Namísto kocoviny se probudila s kocourem. Zůstal. Jak se na pořádnou chlupatou, mńoukající kouli sluší, ovládl rodinu. Jmenuje se Poyo. Škrábe, mrouská, zjednává si respekt, vrní. +++++ Vcelku příjemný, skečovitý seriálek pro milovníky koček, kteří rádi budou objevovat v Poyovi své svéhlavé miláčky. Ovšem ne zase tak příjemný, abych jej označil za "must see". Jsa cynikem končím po třetím díle, kočkomilům nicméně opatrně doporučuji.

Možnost vidět kozy v pohyblivých obrázcích je tááák lákavá. Tentokrát budou volné, juknou na nás bradavky z aček, bradavky z béček, bradavky z céček, bradavky z déček... kdo ví, kde se to zastaví? Nebudou to žádné vpáčeniny, ale pořádné špunty z kopaček! Trs animovaných prs! Kozy jako vozy! Otaku, strč brk skrz prs! +++++ Zápletka High School DxD je komplikovanější než standardní: "Přišel jsem se podívat na tu pračku, co Vám teče." "To jste tu správně, mám ji tady dole." "Tam dole? Tak to abych si připravil nářadí." "Vy máte ale krásné nářadí." Asi i proto v něm nebude nic zajímavého k vidění. Ztratil jsem s tímto generickým, nadpřirozeným ecchi, čas tří dílů.

Malí kluci chtějí být kolikrát honem velcí a ženy poměrně záhy vzpomínají na ztracené mládí. Nesní však nejen o nečem nesplnitelném, ale také nežádoucím, nepříjemném? Skrytě výchovný, komediální seriál Recoder to Randoseru se nás snaží přesvědčit, že ano. Pro sourozence Atsushi a Atsumi je totiž tento sen takovou lehkou noční můrou, z které se ale nemohou probudit, nýbrž ji musí žít. Atsushi ještě navštěvuje základní školu, ale je to chlap(ec) jak hora, vypadá nejméně na dvacet. Atsumi chodí na střední, ale její drobná postavička by lépe zapadla na první stupeň. +++++ Velká smůla. Co když Atsushiho seberou poldové, protože jeho rozhovor se spolužačkou vnímají jako snahu uchyla o perverzní povyražení? A vrátí ho Atsumi, až bude tvrdit, že je to její mladší bráška? Kdepak, budou problémy, spousta problémů. Trochu vtipné problémy... pro diváka, nikoliv pro sourozence. Ale jak kterého diváka a jak které problémy. Končím po třetím díle, anime nicméně nevnímám jako vyloženě nevkusné.

Chudák pan Lagrange, kdyby byl býval věděl, že jeho jméno ponese toto anime, jistě by pověsil matematiku i astronomii na hřebík dřív, než by si v nich vydobil slávu. Sotva jsem dopsal komentář o jednom anime, v němž velmi vzácní a speciální teenageři v přiléhavých kombinézách s mechy chrání Zemi před šmejdem (taky vypadá jako lidi) z kosmu, a už musím psát o anime, v němž velmi vzácní a speciální teenageři v přiléhavých kombinézách s mechy chrání Zemi před šmejdem (taky vypadá jako lidi) z kosmu. Zakleno jazykem Červeného trpaslíka: "Do kosmu!" +++++ Tentokrát však bojují jen tři dívenky a nikdo nikam nic nezasouvá. Snad by se takové hutné téma do 12 dílů nevešlo. Rozdíly vnímám jako ryze kosmetické a přiznávám se, že oba seriály (tím druhým je Aquarion EVOL) mi začaly nebezpečně splývat. O obou mi to řeklo vše, co mám zapotřebí. Končím po 3 dílech.

Zlouni z vesmíru zase jednou berou Zeměkouli šturmem, samozřejmě v mechách. Hodňouši zase jednou mají superschopnost, řídit mecha, a Matičku brání, v mechách. Kluci, holky, obě pohlaví mají své zástupce. Mohou se spolu spojit, ale jen muži s muži a ženy s ženami. Kroťte však nadšení, yaoi fanynky, yuri fanoušci, neboť spojit se = zasunout svého mecha do mecha někoho jiného. +++++ OK, takže zasouvání holky s klukem je kinši, to se nesmí. Každý znalec anime a židovských anekdot (viz dole) však ví, že to nic neznamená. Stačí najít vhodnou dvojku, která se pěkně roboticky propojí a ustanoví nový standard, tudíž v dalších dílech se krom mecha bitev budeme bát i hormonů fackujících dobrý vkus a propojování kdejaké s kdejakým. Bude se zasouvat, rudnout, možná i krvácet z nosu. Hádám, že tip "slaboduché" mi reputaci nezkazí. Končím po 3. či 4. díle (podle toho, zda je pilot jedním či dvěma díly). +++++ Raději vám tedy řeknu ten vtip. Dává Kohn Roubíčkovi hádanku. "Poslouchají, Roubíček, u řeky je pes a na druhém břehu vidí maso. Ten pes ho děsně chce. Ale nesmí přeplavat a most tam není. Jak se k němu dostane?" "No, to nevím, pane Kohn, prozradí mi to." "Ten pes normálně přeplave." "Jak přeplave? Vždyť nesmí." "Nesmí. Ale přeplave."

První díl jsem se párkrát zasmál, druhý díl jsem velmi zřídka zasmál, třetí díl jsem se jednou zasmál. Extrapolace bývají ošidné, ale také mohou člověku ušetřit čas. Čtvrtý díl Subjektiv neuvidí. On totiž jiný důvod než legraci pro sledování skečovitého komediálního seriálu, jenž je vyveden primitivní animací i kresbou dle nízkorozpočtového anime kánonu, nevidí. Nechce pointy vtipů předvídat, ale činí tak, neboť pointy visí především na vlastnostech postav. Těch vlastností je pár a když se s nimi člověk seznámí, uhodne. Nechce vidět stále stejné schéma vtipů, ale vidí, neboť pointy visí především na vlastnostech postav. Těch vlastností je pár a když se s nimi člověk seznámí, uhodne, že čtenáře štve už jen to, že píšu znovu tutéž větu. Přitom jsem hodný... napsal jsem ji jen dvakrát. Dojem kolem **.

Čas od času marně přemýšlím, proč vlastně některá anime vznikají, když nemají kousek kouzla. U Symphogearu se těsně před rezignací na namáhání mozku dostavilo osvícení. Ha, páni Otaku, myslíte si, že vás chtějí autoři oblažit dobrodružným anime s charismatickými postavami a komplexním dějem? Chyba, připravili pro Vás stopáží přetažené, jakýms takýms příběhem poslepované pásmo špatných videoklipů. Promo video. +++++ Malé info z ANN: Music: někdo, někdo, někdo, Noriyasu Agematsu, Original creator: někdo, Noriyasu Agematsu. Tento pán zřejmě přišel s geniální myšlenkou, že spoře oděné dívčiny by mohly získávat superschopnosti dík zpěvu jeho písniček. Aby to nevypadalo úplně pitomě, tak bojují s monstry, která se nazývají Noise. Sice zatím není jasné proč nosí tento název, ale kdo ví, třebas nám to "seriál" vyjeví. +++++ Těžko říci, zda to byla lenost či nedostatek sebedůvěry daná vizuálním debutováním, jisto je, že scénář se přidržuje zuby nehty všeho, co už má v anime pevně dané rysy. Transformace, totálně předvídatelný vývoj vztahu hlavních hrdinek, nejhrubší možná typizace postav, design kombinézek i konflikt mezi suprhrdinským a středoškolním životem... můžete si odškrtnout s tunou dalšího balastu. Snad aby ještě pěvky vyrazily na pláž či do bazénu. Po třech dílech vzdávám.

Některé Japonce očividně traumatizuje obvinění z neschopnosti asiatů vytvořit cokoliv novátorského a ze života založeného na zručném kopírování a přebírání. Rozhodli se vrátit úder celé Západní civilizaci. A kde má počátky Západní civilizace? V Římě a žido-křesťanské víře. Tito Japonci vrací úder a uzavírají kruh +++++ Neschopný lázeňský architekt Lucius zažívá frustraci. Tak rád by vytvořil nějaké pořádné dílo, které by jej zapsalo do historie, jenže na to nemá. Olymp mu však přesto přeje a tak jej díl co díl nechává cestovat do moderních japonských lázní, umýváren a koupelen naší doby. Jeden kulturní šok střídá druhý a Lucius čerpá inspiraci. Za pár minut jej však záludná Fortuna, po vydatném obcování s múzami, vyvrhne zpět do všední římské reality. Konečně se může dát do stavebního xeroxování. +++++ A tak pořád dokola... stejná hysterická hnutí mysli, stejné obdivné výkřiky, stejně úslužní Japonci, stejné schéma a nakonec tedy i stejné závěrečné titulky, což je chyba nejmenší. Všiml jsem si také, že se tam objevily pokusy o vtip, musel jsem však hodně napínat pozornost. Viděl jsem první dva dvojdíly, ten poslední, v němž se zřejmě vypořádají s Židy (či polním koupáním), si nechám ujít.

Deadman Wonderland mi přijde jako takový mladší bráška Elfen Liedu. Dosáhl jen o něco menší popularity a stejně jako on těží z vyšinutosti postav, vraždomatického alter ega hlavní, tajemné, jinak dětinské hrdinky a neustálého prolévání krve a slz. Snaha nechat vytéct na obrazovku obou kapalin co největší množství dosahuje takové úpornosti, až to chvílemi cvičí bránicí, obzváště v situaci, kdy jistá Mengeleová vlhne při provádění oftalmektomie. Tvůrci však zřejmě usilovali o to, abych byl zhrozen a šokován tou nelidskou bestií. +++++ Mezi krví přichází minutová traumata, která formují na léta osobnosti, aby se tyto v okamžiku náhlého prozření vlivem záblesku Gantova dobra mohly opět přepnout do svých opravdových, láskyplných já. Lidské duše v Deadman Wonderland jsou prostě klopné obvody, tu bistabilní, jindy monostabilní, ondy astabilní. Patetická sebeobětování, hysterická oplákavání mrtvých, umírajících i zraněných, psychopatické úsměvy záporáků... Všechno se to kolem mě valí, tu příliš rychle, tu příliš hlasitě a okatě, vždy tupě a prvoplánově. Vzalo mě to tak moc, že jsem nezvládl poslední díl. To se mi stává zřídka minout pouze jeden a i to cosi vypovídá - o seriálu, i o mně, přiznávám.

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že No. 6 se nám snaží říci něco o zlaté kleci, v níž žijí příslušníci bohatých národů, Japonce a Čechy nevyjímaje. Ve světě, v němž to zlé se buď neděje vůbec nebo se děje za zdí mezi barbary, kteří je na sobě páchají sami, ale my rozhodně neneseme žádnou zodpovědnost. Když člověk rozmýšlí tímto způsobem, může tu podledhnout pocitu, že to tak horké nebude, jindy bezmoci, nasrání či provinilosti. +++++ Nechci tu ale vést rozpravu nad oprávněností odsudku Západu s Japonskem, nýbrž o tom, zda No. 6 skutečně přichází s touto myšlenkou. Pokud ano, proč se v něm vyskytuje takové množství s tímto tématem naprosto nespojených, ba kolizních prvků? Vidím důvod v tom, že se divákům mělo především dostat komplexního, bohatého, košatého a atraktivního příběhu. Výsledkem je namísto toho neuvěřitelná přeplácanost, vnitřní rozpornost, tupost a zbytečnost.. +++++ Vezměte si třebas město 6 samo (číslování měst je hádám ukradeno z Kallocainu). Navenek dokonalé místo pro život, v němž se jsou na sebe všichni milí, laskaví a hodní. Ovšem ve skutečnosti je řízeno bandou maniaků bez úcty k životu, kteří bez skrupulí vysílají své vraždící psy do okolního světa, o němž normální obyvatelé nemají tušení, aby si z něj brali co potřebují (nebo jen tak, jak mi chvílemi přišlo). +++++ Jak se ale rekrutují ti vraždící vojáci a co činí lidi z vedoucích pozic tak zvrácenými? Většina velkých antiutopických děl si tuto otázku klade a nějakým způsobem se snaží fungování společnosti popsat. Práve to je na nich to nejzajímavější. Nahlížíme-li do duší zdejších hrdinů, tak především proto, abychom viděli, jak společnost formuje jejich myšlení. No. 6 redukoval tento prvek na pocit obyvatel očíslovaných měst: "Žiji v ráji na zemi, nic zlého se neděje." Žádná zajímavá mediální masáž se neprovádí. +++++ Zřejmý není ani důvod, proč špičky města 6 rozpoutávají vraždění (s jedinou výjimkou) na druhé straně zdí. Není to ani větší komfort pro obyvatele, ani kompetice o zdroje, nic ani vzdáleně racionálního. Dělají to prostě proto, že jsou zlí. Jen tak, z plezíru. +++++ Zlé, technikou prolezlé, vědecké město však nestačilo a tak se proti němu postavil hodný, opravdu živoucí, nadpřirozený, božský les. Vypadá to jako vhodný "archetypální" protipól, ovšem má to pro vyprávění velmi neblahé důsledky. Hrdinové totiž svých cílů, tedy vytvoření skutečného a nikoliv domnělého ráje na zemi, nedosahují svými vlastními silami, ale v podstatě pouze a jen invokací nadpřizených sil. Mohou se zázračně léčit, porazit ozbrojené složky, zrušit apokalypsu a vstát z mrtvých. Jistě, před tím konají různá hrdinství i bez toho, ale ona v podstatě nemají žádný význam, snad krom toho, že se na konci seriálu mohou společně setkat na místě "zvaném Armageddon". Typický Deus ex sylvis. Vyvrcholení nám předkládá k uvěření, že stržením bran města dojde k řešení všech problémů a zavládne mír. Hezké by to bylo, ale daleká jinakost lidi (k naší ostudě) obvykle nedráždí tolik jako blízká jinakost. +++++ Vy vyprávění se tak objevuje řada zbytečných, redundantních prvků, které zaplácávají čas a svádějí pozornost diváka nevhodným směrem. Zbytečné je vztahové klopýtání Shiona a Krysy, téměř zbytečná je Shionova matka, zbytečné je, aby se "bohyně" manifestovala v Safu... Z hlediska příběhu samého. Pokud bychom totiž připustili, že všechno snažení cílí k tomu, aby se do seriálu nacpalo co největší množství patosu, šokantních situací, důvodů k pláči a tupých řečí o síle srdce a lidské sounáležitosti, pak svoji funkci plní. Slabé **.