E.T.Martin

Sin City je drsný a temný atmosférický komiks. Sin City jako film je nudný, bez duše a bez jakéhokoliv elementu, který by film poháněl kupředu a donutil u něj diváka vydržet. Nuda.

Dobré, dobré, ale je vidět, že mistr Leone se teprve rozjíždí. Oproti jeho ostatním spagheti westernům spíše průměr. 70%

Yoshiaki Kawajiri je v našich krajích znám díky velmi povedené upírské anime Vampire Hunter D. Jeho starší dílko, u nás kolující pod anglickým názvem Ninja Scroll, ale v kvalitě za již zmíněným filmem nijak nepokulhává. Krvavý příběh o přátelství, lásce a pomstě je umístěn do bouřlivého období japonských dějin, kdy mezi sebou bojovaly jednotlivé mocenské kliky. Máme tady velmi zdatného nindžu jménem Jubei, zdánlivě křehkou dívku-nindžu Kagero, a jejich poněkud komplikovaný vzájemný vztah. Proti nim stojí parta démonů, kteří se jen trumfují v podivných způsobech boje a vraždění. Dohromady to dává akční podívanou, kde stříká spousta krve a létají useknuté hlavy a končetiny (a taky spousta bodavého hmyzu), to vše v dokonalé anime stylizaci. Pokud hledáte dospělejší verzi akční anime, je Ninja Scroll tím pravým tipem pro vás.

Jeden ze slabších Vorlíčkových kousků. Na můj vkus jaksi moc socialistický.

Plně rozumím tomu, že George Lucas chtěl zabezpečit svou rodinu, ale tohle opravdu se Star Wars dělat nemusel. Rozmělnit příběh mytologické síly v něco připomínající nákladný televizní seriál je velká škoda. Z celého filmu čiší fakt, že se producenti snažili namíchat amalgám, který by vyhoval každému, čili aby do kina přišlo co největší spektrum lidí. Kvůli tomu jsou přidávány různé scény navíc, které mají vyhovět té či které divácké skupině, ve svém výsledku ale pouze rozmělňují a zdržují děj. Seriálově pojat je už samotný scénář: do děje skočíme, aniž bychom byli uvedeni do světa, v němž se příběh odehrává. Prostě se počítá ze zasvěceným divákem, který vesmíru, v němž se odehrávají Hvězdné války, bude dobře rozumět. Ty tři hvězdičky dávám spíše z piety k původní trilogii a kvůli těm několika podařeným scénám.

Jeden z nejnašlapanějších kousků 80. let. V mém mládí ideální představa postkatastrofického filmu.

Děti v ježibabině peci... při tom běhá mráz po zádech.

Trasa 22 - Egypt. Jindřich Polák natočil v 70. letech film, který se svým ztřeštěným stylem může srovnávat s podobně laděnými kousky Václava Vorlíčka nebo Oldřicha Lipského, ale s jejich genialitou se tak úplně srovnávat nemůže. Každopádně příběh natvrdlých nácků putujících do minulosti v čele s Jiřím Sovákem, aby svému "vůdci" dopravili vodíkovou bombu, budí úsměv i dnes. A před tím, že propletenec časových smyček nemá příliš mnoho logických děr, nezbývá než smeknout klobouk.

V pozdějších filmech Johna Woo je zabíjení jaksi "poetické", téměř připomíná baletní čísla. Ale tady je surové a zlé. Tento film ve vás skutečně uvízne jako kulka v hlavě.

Jsou dlouhé filmy, které vám ani tak dlouhé nepřipadnou. Poetika Terrence Malicka mi učarovala už, když jsem v kině viděl jeho Nový svět. Také v Tenké červené linii nechybí krásné filmové obrazy a meditativní pasáže, opět se zde do protikladu staví krása přírody a ničivé lidské chování. Ostatně proč ne, vždyť jde o válku. A tak se na pahorku před námi ve větru vlní nádherně zelená barva, jenže nahoře jsou Japončíci, a někdo to musí vyzkoušet vyběhnout na ten pahorek jako první. A linie, která dělí život od smrti je tak tenoučká...