Gilmour93

Děvka jedna, já hned od začátku věděl, že to přežije.. Neschopný kocour hrající si na Viléma Tella vs. hluchoněmá myš. Home invasion, při kterém se do domu moc nejde, řemeslně sebevědomé, šablonu bez nějakých přetahů nerušeně obkreslující. Ozvláštnění zvukem ticha (jako když se člověk potopí do napuštěné vany) či variace možných konců v hlavě hrdinky se míjí účinkem a navíc překáží logické nesrovnalosti, jako třeba že vrah někoho patnáctkrát bodne do břicha a oblečení má čisté jak na konci reklamy na prací prášek. Princ hrůzy Flanagan by měl zvážit, jestli si pořád nechávat posílat scénáře od agenta jménem Mirror..

Hu(p)sina? Ani moc ne. Klasická teenage oťukávačka při které Občan Black či ten mutující nerd s předkusem občas vypotí vtípek a mezi tím víří digitální mrdník ala posledních patnáct minut Chaty v horách, jen samozřejmě v jakési kinder-friendly verzi jako by Sony obejmula urnu strýčka Disneyho. Není to sice průser o velikosti Gulliverovy ranní stolice, ale reputaci v oboru hraných filmů si Letterman příliš nevylepšil.. Co se týká mých soukromých děsů, byl tam jenom klaun. Na obřího pavouka, Michala Davida a filmy Marie Poledňákové naštěstí nedošlo..

Kukuřičné smetí.. Že auto v nízké rychlosti sjede do příkopu u cesty a všichni připoutaní pasažéři přitom upadnou do bezvědomí, mě zas až tak nepřekvapilo, ale neznalost Bible u americké mládeže ano! Když vidím u pole ceduli s nápisem: „GEN 4:11“, musím vědět, že to smrdí bratrovraždou na Kainův způsob a ne, že se tu chystá před čtvrt na pět koncertovat Phil Collins s kapelou! Složení osazenstva k porážce klasické (realista, dýchavičný intelektuál, sportovec a jeho vyvinuté řezivo), atmosféra krom šicí dílny řídká, pointa připomínající hraní šachu bez figurky krále a herecké výkony na hranici bídy a mizérie (vyjma vrány a kukuřičných lánů). Mimochodem, tato plodina je vzhledem ke svému charakteru dokonalý prvek pro hororové kejkle, protože levandule je moc romantická, v řepce by Kateřině Jacques pošlapali biopalivo, v jeteli se není kde schovat a v konopném poli by za chvíli všichni seděli hození do pohody pod strašákem (do zelí) a sháněli něco k snědku.. Jestli nějaký „corn“ horor, tak dvojku Jeepers Creepers. Ne, že by byla lepší, ale alespoň po ní člověk nedostane chutě na vařenou, lehce osolenou kukuřici a vraždu režiséra..

Je to jako zásah Zakňaktelem - první díl vás omráčí nudou, druhý unudí k smrti a při třetím se vám vypaří z hlavy myšlenka vůbec to sledovat. Nicméně cítím kolem sebe přítomnost fenoménu SG-1 a proto mírně poupravím výrok Voltaira: „Nesouhlasím s tím, co sledujete, ale až do smrti budu bojovat za vaše právo sledovat to“.

Rolandův tvůrčí Mt.Everest, ovšem z globálního filmového hlediska je to stále jen podhůří Zugspitze. Vše zkazila bezradnost příběhu v druhé polovině filmu, za což by odpovědná osoba ze Stuttgartu zasluhovala poslat Hvězdnou bránou do jiného časoprostoru. Nemám Emmerichovy filmy vůbec v lásce, ale nelze mu upřít, že ho jeho práce naplňuje a navíc to občas docela slušně vynáší. Kolik procent režisérů tohle může o sobě říct?

Bug Hills 90210 wounded... Někteří jako by si tady nepatrně pletli R.A.Heinleina s Konradem Henleinem, ale skutečnost spíše směřuje k tomu, že v mládí je nejdůležitější zůstat sám sebou (nejlépe ve vojenské uniformě), nenechat roztahovačného komunistického brouka žít a hlavně ke všemu přistupovat s vědomím, že noční můra krevních bank Verhoeven je krásný, na ideály šlapající úchyl, co k smrti nerad dočítá literární předlohy svých snímků až do konce..

Za devatero horami a devatero řekami, žila, nežila, vskutku podivná kompanie. Jelito s vizáží B.Frasera na dietě, neustále se rozšiřující princovské bratrstvo duchů, po kráse toužící čarodějnice na kozím spřežení a taky jeden kapitán vzdušného korábu se zálibou v transvestitismu, jenž dle mého nebyl bukanýrem (tzn. námořník na lodi z bukového dřeva), ale prostě se jen rád hezky oblékal.. Potřebným nadhledem obohacená vzkazka, co stahuje žánrovým stereotypům potměšile kalhoty, nicméně postrádal jsem od Vaughna více vypravěčské dynamičnosti, kterou naplno ukázal až v poslední dvacetiminutovce. Nu co, s odstupem času už stejně víme, že pochybovačům nakopal zadek a zařadil se do režisérské první třídy.. Od nynějška, až půjdu po ulici a uvidím Claire Danes jak skáče ze střechy výškového domu, budu si něco přát..

Strašáci, Faunův labyrint, Evil Dead a Věc zlehka povařené v kotli irského folklóru. Dokud monstra stahují smyčku kolem narušitelů, buduje Hardy i díky přirozenosti atmosféru obstojně, jenže s tím náročnějším ve svém počinu, děním po odhalení bubáků (mimochodem tak sympatických, že by si o ně leprikón ani neopřel hrnec se zlatem), přijde příliš brzy a pak už Blahoslavení chudí strachem jen břednou v žánrovém marastu. I přes výše uvedený nešvar patří poděkování státnímu podniku Lesy Irska, Donegalskému mykologickému institutu a také Michaelu Smileymu za jeho nezaměnitelný přízvuk.. No nic, alespoň už vím, kde vyrůstal Crypt Keeper, než si nechal narůst slušivé páčo a přestěhoval se do LA za prací..

Albánská internetová kavárna v East Endu? Serpica by zajímalo, proč množství nakoupené instantní smetany neodpovídá její následné spotřebě a zdali mají koncesi na provozování řeznictví, obzvláště prodej drůbežího. Jiný polda se zase zeptá na procenta ze zisku.. Obsah sice není nikterak originální (prohnilý policista pronásledován oddělením vnitřních záležitostí i vlastní prohnilostí), nicméně neobvyklá forma a unikátní londýnské prostředí dodávají pozvolna umírající Hyeně punc zajímavosti. Těkavé, znervózňující hudební aranžmá, sugestivní násilí, uvěřitelné postavy, takřka dokumentární kamera stavící diváka do pozice zúčastněného pozorovatele. Poslední minuta asi nechá hodně lidí „rozdělaných“, ale berte to tak, že není někdy od věci dodělat se sám.. Přirovnání k Refnovým dealerům a řidičům rozhodně není mimo pisoár, nicméně Johnson nemá jeho manýristickou drzost a tvůrčí sebevědomí. Zbývá jen posoudit, jestli je to klad, nebo negativum..

Narkoleptik.. Fichtner zase jako princ zlořádu ala Drive Angry, Benny se tváří, jak kdyby mu JLo zakázala jít na zápas Red Sox a někde od chvíle, kdy se s vláčky na nebi začalo nolanovat, to přišlo o originalitu, funkčnost a veškerý můj zájem. Když Rodriguez utnul recyklaci vtipu o sázce a pochcaném barmanovi, napadlo mě, že je čas na nějakou jeho autobiografii rekapitulující kariéru. Název by byl From Dawn Till Dusk..