Gilmour93

Do jaké třídy hořlavosti byste zařadili Árijské bratrstvo? Protentokrát si odpustím hadicové metafory a jen napíšu, že Soptík Duhamel byl v roli ochránce své milé stejně dobrý jako White Prejt DˈOnofrio, který marně napodoboval Stacyho Keache (z filmu, kde se taky zakusovali do obrubníku). Willis? Ten jen zvedá v kanclu telefony a předvádí tu svoji pyškovitou nenucenost. Jeho roli by klidně zastal hydrant. Nic proti prostým akčním námětům jak z minulého století, ale v té době nepřivazovali kameru na stříkající hadici, kterou nikdo nedrží. Při finální akci jsem viděl jen dvě věci (hovno a digitální plameny) a Barrettův seriálový přístup si zaslouží stejný počet hvězd..

Spoře oděná ochránkyně australské fauny vs. trio buranských nimrodů ve složení mechanik, kaskadér a šéf (šéf asi proto, že jeho IQ, byť dvojciferné, stačí k překonání součtu hodnot obou kolegů). Všichni tři smrdí potem a mazivy a jejich speciálně upravený pick-up Ford F-series by mohl v registrovaném partnerství spokojeně vrnět vedle černého Lincolna ze Silversteinova The Car.. Trochu mě zklamalo, že kromě škod na majetku a důstojnosti se poměrně dlouho nic neděje. Hudba je stejně extravagantní jako příšerná (především při zapojení bicích), herecky to odpovídá žánrové škatulce a přesuny postav v čase a prostoru moc nedávají smysl. Andreacchio tvrdil, že chtěl natočit něco ve stylu komiksového násilí a podivoval se, že někdo bere jeho film vážně. Tak toho dotyčného bych chtěl vidět..

Death of a Fuckinˈ Salesman. I barevným schématem nasnímání noc a den, ve kterých schází morální hodnoty, čest i důstojnost a přebývají neduhy maskulinity v podobě sebestředných lží, ješitnosti a slabosti. Ve volbě mezi cadillacem, sadou nožů a vyhazovem je ještě naštěstí možnost nebýt toho součástí.. Bezesporu bombastické obsazení, ale jak vrzala ta divadelní prkna, měl jsem pocit, že ti herci tam nejsou pro ty postavy, pro jejich autentičnost, ale spíš pro diváka v hledišti. Dle mého Foleyho chyba. Ať tak, či onak, Pacinův realitní žralok Ricky Roma by prodal i 59. patro newyorkské Trump Tower. Klidně i Donaldovi..

Romantická ne moc komedie, ve které dospělí lidé přemýšlejí jako teenageři a přitom v ní nenajdete vášeň. Kline i se zataženou ruční brzdou humoru ledasco zachrání, do zdejšího širokého fanklubu Meg Ryan raději nebudu zasévat zlobu. Snad Kate při francouzském polibku neucítila z Lucova kartáče pod nosem 453. způsob zrání sýra..

Fajn hudba a prchavé chvíle atmosféry, při kterých se na vřískajícím půdorysu vytahují tajemství loňských let (a taky jar, podzimů a zim). Úvodní pořadí na death listu: bílé fotbalové vyhráblo, tupá školní princezna stejné barvy pleti a na práškách závislý Hispánec, po kterém se nebude nikdo ptát, mohlo překvapit asi tak stejně jako horkost stopy vedoucí k místnímu podivínovi. A pak zůstává rozmanitá skupinka osob, u kterých si sice nemůžete být stoprocentně jistí, že nebudou další obětí, ale můžete dát krk na to, kdo z nich nebude pachatelem. Ta angažovaná woke kultura to divákům nejen slasherů nyní strašně zjednodušuje..

Ty „extended life forms“, co budou muset brzy přejít při vysávání potkanů na papírová brčka, mi připomínaly vampýrskou variaci na 2 $ocky. S humorem natolik anemickým, že jediná hlína byla v rakvích a sentimentálním koncem, který se tam hodil asi jako úvodní proslov Vlada Ţepeşe na výročním sjezdu přátel Turecka..

Johnny trpělivě a s neodbytností čekatele na druhou šanci ztéká hradby kamenného hradu Frankieburg a až na konci spadne padací most přes příkop traumatu a pootevře se brána, je jasné, že bude chtít ještě více dovnitř.. Sázka na obyčejnost postav (redaktorka lifestylového časopisu a milionář na bílém Lamborghini mě nezajímají), všední problémy rodícího se vztahu, pracovní kolektiv starající se o humornou složku a precizní výkon dvojice Pfeiffer a Pacino. Co na tom, že tomu prvnímu moc nešlo změnou v držení těla zakrývat vlastní atraktivitu a ten druhý francouzsky líbá, jak kdyby chtěl z protějšku vysát všechny vnitřnosti..

Time is money. To téma zrychlené fyzické proměny je samo o sobě děsivé, ale vše zmírá na otřesně napsaných postavách na hraně karikatury a snaze tolik toho sdělit, až se nedozvíme nic. Nebo lépe řečeno, nezajímá nás to. Říkejme tomu šestý smysl, nebo nějaký druh znamení, ale od přelomu tisíciletí jsem tušil, že Shyamalan bude pro svou jinakost ten lucky bastard, který už nikdy nemusí natočit nic pořádného, ale lidé se budou dál a dál dívat a doufat. A mimochodem, ať si to ta pláž zkusí na Helču Vondráčkovou. Vyláme si zuby a ještě ji její manžel zažaluje..

„Svět se točí rychle, pane Siffredi. Hlavně pro ty, kdo zůstali sami..“ Nedobrovolné vystoupení z vlaku a výbušné vystoupení komika na pódiu jsou zahájením války. Jednoduché, hlučné, místy nedůsledné, tak jak ji milovníci starých pořádků a gangsterské cti mají rádi. Lakonický Delon pronese zhruba tolik replik jak T-800 a než stylově přiloží duceho uhlím do skříňového kotle, vykoná vengeance i na játrech protivníků.. Ten první záběr a ta ponurá hudba u něj, no fujtajbl..

Trhavá kamera, rychlostřih vnášející do akce místo dynamiky směšný chaos a děj v pokročilém stádiu demence. Chuck je tu „vážný jak infarkt“, v detailech připomíná sebe sama v muzeu voskových figurín a o generaci mladší švýcarští taekwondisté ho bijí jak žito, ale o tom, že si jde pro titul Spravedlivý mezi národy, tady nemůže být pochyb. Obzvláště, když kdysi dávno dal Bohovi přes stvořením světa svolení, že může..