NinadeL

4/4 Speciální reality show od Mattelu na způsob Jak se staví sen. Ashley Graham moderuje dvojice, které realizují rekonstrukce skutečných domů ve stylu Barbie podle jednotlivých dekád od 60. let do 90. let. Pak jsou na řadě venkovní posezení v retro nebo současném stylu. A závěr řeší šatnu a pracovnu. Kreativci zastupují fanoušky a oblíbené dolltubery. Speciálním hostem je samozřejmě Margot Robbie a další herci z Barbie. K dispozici je show na Maxu s příšerným českým dabingem plným faktografických nepřesností.

Na řadě je setkání s Mr. Freezem, dalším klasickým záporákem, který se poflakuje po Gothamu od roku 1959. Viz seriály Batman 66 a Gotham, klasický animák Batman a Batman & Mr. Freeze: SubZero nebo celovečerák Batman & Robin.

Tahle série se toho nebojí a jakoby věděli, že už je čeká jen pár dílů, tak na každou epizodu mají připravené něco speciálního. Tentokrát další generaci Killer Croca. Původní komiksová postava je z roku 1983, v celovečeráku ho najdeme v Suicide Squad.

Koprodukční série spojila vybrané země bývalé Habsburská říše, aby připomněla současné generaci osobnost Marie Terezie (1717-1780). Atraktivní projekt se bohužel opřel o lidově pojatý životopis z pera Mirky Zlatníkové a Radka Bajgara a vznikla tak především romantická selanka, která primárně utužila popularitu Vojty Kotka v srdcích jeho stárnoucích fanynek. Nicméně budiž projektu připsáno ke cti obsazení trojice hereček v hlavní roli a jemné popíchnutí unavených diváků matičky veřejnoprávní k úvahám směřujícím trochu jiným směrem.

První ze dvou hostovaček Johna Diggle (Davida Ramseye) z Arrowa.

První epizoda se seriálovou Julií Pennyworth. Obsazení Christinou Wolfe bylo klasické whitewashing drama, protože v komiksech je to tmavá dcera Batmanova komorníka Alfreda a Mademoiselle Marie (ale až od roku 2014). Původně byli bílí všichni a Julia začínala jako Julia Remarque, na jejímž charakteru se nejvíce podepsalo to, že její matka byla hrdinkou Résistance intérieure française za 2. světové války.

První epizoda s tajemnou Safiyah Sohail, kterou znají jen čtenáři Batwoman vol. 2 z éry DC Rebirth. V komiksech je to bývalá milenka původní Batwoman, v seriálu je přepsaná jako nemesis Alenky.

Kdo čekal na pohřeb Kate Kane, tak se konečně dočkal. Všechny vedlejší postavy dostaly dostatek prostoru k truchlení a nakonec se ukázalo, že i ten nejméně pravděpodobný zvrat byl rozepsán velice dobře. Jako druhý story arc série tu zesiluje příběh s Black Maskem, což je klasický záporák z Batman světa z 80. let, ve filmech dostal nejvíc prostoru v hraných Birds od Prey a animáku Catwoman: Hunted. Spojnicí mezi ním a Safiyah Sohail je Enigma Evelyn Rhyme, zajímavá verze další klasické postavy z DC komiksů. Ta původně po roce 2006 začínala jako dcera Riddlera, ale seriálová verze nabízí zase jiný příběh. Tady je klíčovou postavou pro zrod psychopatické Alenky.

61. celovečerní Disney je moderní směsí klasických dobrodružných příběhů z nitra Země. Dynamika vztahů v rodině připomíná Indiana Jonese, ale prakticky lze vzpomínat na cokoli od Vernerovek přes Narnii nebo Pellucidar. V kontextu Disneyovek téma navazuje na Atlantis: The Lost Empire, ale výsledek je bohužel stejný propadák jako jiná klasika Treasure Planet. Propagace Strange Worldu film doslova odpískala předem a jen naprosté minimum lidí si vůbec všimlo, že Disney do kin posílá další celovečerák. Nebylo té téma, což je docela škoda, protože po delší době Disney nabídl klasický rodinný film pro všechny věkové kategorie. Sympatické postavy, nádherné prostředí a příjemné poselství.

Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu.