NinadeL

V NFA mají podivnou schopnost vydávat za poklady ty nejméně zajímavé filmy. Znovuobjevení Galgina odpovídá podobné kauze se Šachtou pohřbených ideí. Ano, je skvělé, že v 90. letech byly filmy dohledány a doplnily tak mozaiku českého němého filmu. Samostatnou kapitolou je pak letité opečovávání Jánošíka ve slovenského archivu... Nicméně, byly skutečně dohledány zajímavější filmy, než ty, které se z NFA dostávají na světlo světa pouze v zahraničí? Patří Galgin a Šachta na festilová plátna a kabelové televize více, než-li například Únos bankéře Fuxe? Lépe průměrné filmy zašantročit a pak oslavit, než se postavit k tomu, co by k dispozici už dávno být mělo.

Hrubozrnná promasarykovská propaganda. Nikoli tak dobré jako Binovcovy legionářské filmy. Zajímavé a zábavné pouze jako vhled do historie. A samozřejmě vhodné pro rodáky z karlštejnska ;)

13/13 Báječná věc. A kdo by to byl řekl, že až po vývozu to bylo úspěšnější, než doma? Nejpamátnější díl je samozřejmě ten s variací na motivy de Laclosových Nebezpečných známostí. Požitek.

Slepá ulička spin-offu na druhou. Nicméně je to pochopitelné, v polovině 90. let se opravdu zdálo, že modelky vládnou světu. U nás například vycházela knižní série Fotomodelky Eileen Fordové a Simona Krainová je ostatně celebritou dodnes. Ale abych tomu úplně nekřivdila, Linda Gray byla vcelku fajn mimo Dallas a Carrie-Anne Moss teď zbožňuju v Jessice Jones. A z Granta Showa se mi podlamují kolena dodnes (není divu, že jeho šarmem byl propojen celý ten svět BH, MP a Modelek).

44/44 Diváci odchovaní Renaissance Pictures nemohou čekat každých deset let jen na jednoho Spartaka, takže pomalu přehodnocuju stanovisko a dívám se pod pokličku seriálu, který se nakonec ukazuje jako solidní přítel Herkula a Xeny.

33/33 (3x) Starz! se inspirovalo úspěchy HBO, FX a Showtime a natočilo nového Spartaka jako seriál plný akce, krve a nevázaného sexu. To celé v počátku zabalilo do úhledného digitálního balíčku a příběhů z gladiátorské školy, kde má každý své sny a cíle. To by samo o sobě možná bylo dostatečně zajímavé, pro mě ovšem již méně, ale musím se pozastavit nad vynikajícími herci v klíčových rolích. Protože ti jsou tím hlavním pikantním lákadlem. Dokonalý pár Batiata a Lucretie hrají John Hannah a Lucy Lawless, kteří společnými silami posilují to nejlepší ze svých kariér. John už dávno není jen tím poskokem z Mumií a Lucy Xenou. Ačkoli Xena byla postavou s tolika tvářemi, o které se jen každé herečce může zdát. Je skoro neuvěřitelné, jak přirozeně vyznívají veškeré scény, jejichž nedílnou součástí jsou zápasy na smrt a nikdy nekončící soulože mnoha způsobů... Nahota není pobuřující, akce je nezbytností. Lucy poodhaluje vše, aby dávala tušit ještě víc, jak jen je tohle možné? A samozřejmě velice na místě jsou intriky v podání Ilithye Vivy Biancy. Andy Whitfield v titulní roli z počátku vypadal, že bude tím nejslabším článkem, ale vyvíjí se spolu se svou postavou a postupně se také stává elitním oblíbencem celé show. Což by samozřejmě bylo na pováženou, kdyby se k tomu nedopracoval ani v polovině, i když samozřejmě jisté vývojové stupně jeho charakteru jsou méně uvěřitelné. Z režisérů stojí na absolutním vrcholu Michael Hurst, jehož interpretace přinašeče deště byla dech beroucí a souboj s obrem nejmýtičtější. Samozřejmě svůj vysoký standard potvrdil Joe LoDuca na postu hudebním. Díky dokonalému prequelu Gods of Arena jsem přečkala velice uspokojeně čekaní na novou sérii Spartacus: Vengeance a vyrovnala jsem se s úvodními díly Blood and Sand, které zdaleka ještě nedosahovaly rozkoše a ukojení z druhé poloviny série. Spartacus je cestou televizního dramatu nové doby. Příběh revoluce třetí neúspěšné vzpoury otroků v antickém Římě nepromlouvá k dnešku tolik jako vzdor nobility, intriky, ambice a chtíč.

Solidní animák, ideální před spaním ;) Potěší hrátky s hračkami i některé reminiscence na jiné žánry. Reprízy ovšem nutné nejsou.

Díky Youtube, že se nedá zapomenout. Kdepak Margita, Hanička a jejich nachytávky...

Moje srdcová záležitost. Nikdy jsem moc nechápala ten problém, proč u Disneye neakceptovali tohle pokračování Sněhurky jako oficiální, protože právě tenhle animák je lepší, než cokoli, co vzniklo v Disney Dark Age (1970-1988). Ano, je to už trochu jinde, než původní Sněhurka (1937), ale to je jen logické vzhledem k časovému odstupu, scénář je hodně kvalitní, humor funguje, jednotlivé obludky jsou roztomilé, trpaslinky sympatické, láska skály láme a finále je epické.

Navázat na původní remake nebylo úplně od věci v době, kdy vrcholila obdobná série Kdopak to mluví.