El Pistolero

Tak jsem se na třetí pokus dočkal. Alespoň jedna z letošních vánočních pohádek stála za to. Žel nebyla česká, nýbrž slovenská. Natočená klasickým stylem, s hezkou kamerou a výpravou, s hutnou středověkou atmosférou. Konečně žádní pitvořící se bubáci, konečně docela charismatický princ v titulní roli, konečně příběh, který není bezduchou slátaninou.

Nejlepší porevoluční seriál? Spíš nejlepší tuzemský seriál od „Chalupářů“. A pro člověka, který žije na vesnici a zbožňuje fotbal, tak trochu splněný sen. Neskutečně přirozené, civilní a přitom vtipné. Výkony herců Vetchého, Novotného a Soboty jsou na Oscara. Seriál má navíc tu skvělou a velmi vzácnou vlastnost, že je díl od dílu lepší a lepší.

Jako fanoušek Sapkowského předlohy jsem šel do seriálového „Zaklínače“ i přesto, že se na něj hodně plive. Odteď už můžu tvrdit, že ne zcela právem. Možnosti polské televize jsou značně omezené, není to žádná HBO, nicméně fantasy stvořila, dá se říct, plnokrevnou. Nebudu řešit digitální zpracování některých monster, které bych přirovnal k pokusům některých českých štědrovečerních pohádek z posledních let. Co totiž stojí za pochvalu, je atmosféra, výprava, hudba a především Zebrowski coby Geralt z Rivie, který je tak dokonalý, že si v této úloze skoro nedovedu představit jiného herce.

Je to ostuda, ale Martina Freemana jsem zaregistroval teprve před dvěma lety, kdy byl obsazen do role Bilba ve snímku „Hobit: Neočekávaná cesta“. Kdo to je? Nějaký Morganův příbuzný? Zvládne takovou roli? Dnes už vím, že zvládne i mnohem víc. A přesvědčil jsem se o tom i díky seriálům „Kancl“ a teď „Fargo“. Vnitřní proměna jeho Lestera Nygaarda je po herecké i psychologické stránce dokonalá. Samozřejmě také Thorntonův Lorne Malvo nemá chybu. Druhá a třetí série jsou neméně skvělé a navíc velmi osobité. Čtvrtá je dost odlišná, vcelku nefargovská, a i když jsem si na ni musel pár dílů zvykat, tak ve výsledku také velice dobrá. Tleskám, velký luxus.

Je to bizarní, je to temné, je to černohumorné, je to pestré. Je to Burton. Už ne tak silný jako v dobách největší slávy, ale pořád je to on. Bez Deppa a Bonham Carter už by to snad ani nešlo, Green je sexy ozdobou a Grace Moretz se stává jednou z nejzajímavějších hereček nastupující generace. Digitální finále zklamalo, přesto: dejte tomu šanci.

Tak propadák, jak tady někteří píšou, se nekoná. Těžko navazovat na kultovní snímek po bezmála třiceti letech se zestárlými a bohužel i druhořadými herci, snad nikdo nemohl čekat zázraky. Přesto se s tím Olmer podle mého popasoval v rámci možností docela dobře. Palec nahoru za vhodně umístěné flashbacky, hudbu i s „Relax“ a Bínyho legendární „magický voko“.

Stará dobrá parta v čele s náčelníkem vlčí smečky Galifianakisem se v průběhu filmu vrací na místo činu z prvního dílu: do Vegas. Sice tam tentokrát moc nejde o pařbu a (skoro) všichni jsou střízliví, přesto jsem měl po menším fiasku v Bangkoku pocit, že to zase funguje. Není to na více projekcí jako jednička, ale pobavilo.

Nebylo by to vůbec špatné, jen by se všude nesmělo avizovat, že jde o komedii. Na rozdíl od „Gymplu“ tady totiž absolutně chybí hlášky a gagy, vlastně jsem se pousmál tak dvakrát za celý film. Mezi pozitiva patří hudba, graffiti scéna a Mádl s Krausem, tím výčet asi končí. Tak trochu zbytečné pokračování, ale ujít jsem si ho nechat nemohl.

Poslední scéna, výraz šílenství v pohledu kapitána Willarda a tma. Závěrečné titulky, psychotická hudba a totální psychická (a po těch třech hodinách sledování vlastně i fyzická) devastace, bezmoc. Pro mě nejdůležitější válečný film vůbec. Nezapomenutelné okamžiky: nálet helikoptér a Wagnerova „Jízda valkýr“, surfování a vůně napalmu, džungle a tygr.

Jeden dům, jeden geniální francouzský komik a jeho žena, jeden sluha, tři nevěsty, několik potenciálních ženichů, tři černé kufříky. A jedna velká konverzační komedie. Louis de Funès (a František Filipovský) skutečně na vrcholu sil.