TroiMae

První řada: S poslední epizodou dávám 4*. Nevadí mi krev (ostatně je jí méně než ve Spartakovi), nevadí mi sex (ostatně je ho nejspíš i méně než v Tudorovcích… možná na televizní obrazovku ne tak obvyklé množství nahoty… tedy té mužské, protože ženskou nahotu např. v epizodě Babylon seriálu Carnivàle moc nic nepřekoná - SPOILER :) nahá karnevalová slečna stojící na hlavě… své nohy… nakonec roztáhla … do polohy v jakých slečny fotí snad jen Saudek) SPOILER END. Ale nedokážu moc pobrat dialogy seriálu. 80% z nich působí samoúčelně… snad ještě méně smysluplné než mezihry v počítačové hře. Jedna postava přijde, prohodí si s druhou méně či více frází, často sarkasmů… a odejde (popřípadě oba protagonisté)… ale nějak… umělé…No a další řady... jsou už hysterie... totiž historie :o)

"You said people come here to change the story of their lives. I imagined a story where I didn't have to be the damsel." (Dolores Abernathy) "I've been pretending my whole life. Pretending I don't mind, pretending I belong. My life's built on it. And it's a good life. It's a life I've always wanted. But then I came here and I get a glimpse for a second of a life in which I don't have to pretend. A life in which I can be truly alive. How can I go back to pretending when I know what this feels like?" (William) "Vytvořím si svůj vlastní příběh." (Meave) "I told you, I found a new voice. Now we use it." (Meave) Možná je to rouhání, ale mám pocit, že Westworld mi dal rafinovanější náměty pro mou životní filozofii, než Matrix. Ať už si o kvalitě jednotlivých řad myslíme, co chceme, vždy je to mindfuck, a čtvrtá řada je větší poctou Matrixu, než čtvrtý Matrix sám. Zatímco Matrix je hollywoodsky opulentní, zenově jinotajný Westworld působí životně. Zatímco poslední Matrix se dopracoval k létající Trinity, ve Westworldu „létají“ všichni. Duší seriálu je pak nadčasová architektura od španělského Santiago Calatravy. Je pro Westworld tím, co New York pro Sex ve městě. A když už jsme u New Yorku, když nemůže produkce do Valencie (ve 4. řadě je snad jen jedna scéna ve Městě umění a věd), musí Calatrava do New Yorku. Vedle samotných newyorských architektonických výpečků, jako nové budovy „Vessel“ na Hudson Yards, hraje ústřední „postavu“ telekomunikační věž, jejíž originál stojí v Barceloně.     Westworld má prostě na rozdíl od Matrixu mnohem víc vrstev a snů ve snech, kdy nikdy nevíte, co je realita. A výjimečný je v tom, že realitu výrazně odráží. Čtvrtá řada nám tak může připomenout echo doznívající doby týkající se vakcíny a konspiračních teorií o čipech. Ale seriál, tak jako jeho architektura, je víc nadčasový. Míchání představ a reality věrohodně odráží náš život a společnost (včetně fenoménu zvaném „Mandelův efekt“ - situace, kdy mnoho lidí věří, že se něco stalo a pamatují si to, i když se to ve skutečnosti nikdy nestalo). Vzpomněl jsem si na vtip, jak dva lidé označkují delfíny a říkají si, že teď bezstarostně budou plavat v moři a ani si nevšimnou, že jsou pořád monitorováni. Pak vytáhnou své mobily a odcházejí. Westworld ukazuje, že z Matrixu se nemůžete nikdy úplně probudit, že algoritmy naše životy neviditelně řídí víc, než si myslíme, že na „nesystémového“ člověka, který prozře, uspořádají ostatní hon. A, což je další kouzelný Easter egg, díla jako je architektura Calatravy, vidí jen ti, kdo prozřou.