Martinibaby

Ještě teď mě mrazí v zádech..

Sucker Punch mě v mnoha ohledech překvapil a to jak pozitivně, tak bohužel i negativně, jinak by to byl plný počet. Po stránce vizuální a soundtrackové nemám absolutně co vyčítat, je to neskutečně úchvatně epická práce. Ale co se samotného příběhu a některých hereckých výkonů týče, tam mi to malinko skřípalo, čekala jsem něco trochu psychologičtějšího a propracovanějšího. Pravda zakončení mi celkovou vizi filmu o dost vylepšilo, ale pořád mám ten pocit nedokonalosti, jehož původ sama nejsem pořádně schopná odhalit.. EDIT (po shlédnutí Director's cut verze) Těch pár minut navíc, ač to zní značně absurdně, mě donutilo přece jen přehodnotit. Po druhém shlédnutí jsem si v příběhu našla hned několik rovin, z kterých je možné na příběh nahlížet a můj celkový náhled na Sucker Punch se posunul do ještě kladnějších mezí. Takže za pět :) Jediné, co mě mrzí je, že SPOILER za celý film člověk stejně neuvidí Emily tančit =D

Hanna mě okouzlila. Se Saoirse mám zkušeností celkem málo, ale můžu upřímně říct, že v roli Hanny se mi zatím líbila nejvíc. Strašně si cením vizuality celého filmu, která sice poněkud upozaďovala děj, ale i přesto má podle mě Hanna hodně co nabídnout.

Přesně tohle je druh filmů, pro který se dokážu nadchnout. I když není bůhvíjak převratný, myšlenka skoro jako z 'Cliché 101' , tak zpracováním, soundtrackem a hereckým obsazením je to prostě borůvková lahůdka. Ach.

Hrozně se mi líbí tahle tématika, celá osa příběhu stojí za to. Nejsem si ale moc jistá, jak mám brát herecké výkony, protože mi přišly až podezřele rozporuplné, což mi vnucuje domněnku, že to byl záměr, a to by mi eXistenZ zážitek o dost prohloubilo.. Tak nezbývá než doufat :)

Film sice plyne pomalounku a velmi 'nenásilně', ale i tak jsem celou dobu nepřestala být fascinovaná jeho tématikou a úchvatnou absurdností většiny scén. Celek ale působí moc mile a neotřele. Herci jsou prostě úžasní.

Ale jenom za ten konec.

Cítím se tak nějak rozporuplně.. Na jednu stranu se mi líbila určitá opravdovost (minimálně větší než u většiny tématicky podobných filmů) - žádný geniální neprůstřelný plán, omylnost, neskutečné štěstí, díky kterému to všechno "vyšlo" a fakt, že Russell už vážně není sexy taťka, ale spíš chlupatý řidič náklaďáku :) Na druhou stranu na mě film z větší části dýchal šíleným patosem, rádoby umělěcky roztřesenou kamerou a podivnou počáteční utahaností, která pak sice polevila, ale i tak způsobila, že jsem z filmu spíš unavená než jakkoli nadšená. Asi jsem si od toho slibovala víc, ale co už.

Když já mám Umu tak ráda.. Ona je to v podstatě strašná slátanina, ale nemůžu popřít, že tam bylo pár hodně dobrých momentů a super hudba. O zábavu se sice staral skoro celou dobu jenom Rainn Wilson, ale třeba taková scéna se žralokem taky stála za to. Nebudu to natahovat, na film se určitě znovu nepodívám, ale nijak zvlášť nelituju, že jsem ho viděla.

Ne že bych to nečekala, ale i tak mě film neskutečně zasáhl (no pun intended). Bohužel až moc důvěryhodné zpracování příběhů, které se z větší či menší části stále dějou. A lidi budou pořád radši zavírat oči, než aby sami sebe náhodou pošpinili.