Martinibaby

Za to, že byl film plný takových těch kradmých drobných životních pravd a nejen drobných symbolických milníků. Za naprosto vynikající ústřední dvojici a vícero úchvatných momentů, které se jim povedlo vytvořit.

Abych pravdu řekla, na film jsem se podívala jenom kvůli Chloe, které tam prostě nebylo dost, takže to celkový dojem nijak nezachránilo. Vůbec jsem od toho čekala něco malinko inteligentnějšího, takhle to byla jedna scéna trapnější než druhá a do toho všeho jsem měla chuť většině herců vyfackovat jenom za to jak se tváří (vážně nechápu kde nabrali takovou hromadu ksichtů).. Na druhou stranu jsem se určitě minula cílovou skupinou, z podobných filmů jsem už prostě dávno vyrostla, tudíž jsem to mohla očekávat :)

Možná právě proto, že je to film natočený na motivy skutečné události mi ještě mnohem víc než obvykle lezly na nervy (a na mozek) všechny ty nemístně laciné "hororovitosti".. Právě kvůli tomu, že je to film natočený na motivy skutečné události si myslím, že si zasloužil mnohem realističtější zpracování, byť by to znamenalo méně - nebo vůbec žádné fancy počítačové efekty. Protože právě to mi z celého převyprávění příběhu Emily Rose (nebo Anneliese Michel, chcete-li) dělá frašku a ne něco, nad čím bych byla schopná se zamýšlet.

Uff.. Začátek filmu mě málem unudil k smrti.. A abych pravdu řekla, pocit znuděnosti ve mě tak nějak přetrvával celou dobu, ať jsem se snažila sebevíc nahlížet na film z trochu jiného hlediska. Trailer je sestřihem nejlepších momentů z filmu, protože to byly momenty, kdy se ve filmu aspoň něco dělo.. A i když jsem nejspíš pochopila onen 'message', forma mi skřípala mezi zuby, snad mi to Sofia odpustí.

S každým dalším shlédnutím se ujišťuju, že kdyby to šlo, dala bych těch hvězdiček klidně deset :)

Tak nějak nemám slov..

Je to barevné, je to kulaté, je to pořádné a zároveň chaotické, je to hravé a švédské a naprosto dokonalé.

Nad podobným tématem jsem už nejednou přemýšlela. Vnímáme svět tak, jak nám je odmalička představován a podáván, teprve od určitého věku stavíme na oněch základech sami. Ale co se dá stavět, když jsou základy prostě špatně? Kdyby nás odmala učili, že solnička je telefon a že kočky jsou nejnebezpečnější zvířata, co vraždí lidi, prostě bychom to brali jako fakt. Kdo zapisoval žánr filmu se teda šeredně utnul. I když jsem si celou dobu opakovala 'Je to jen film, jenom film, nic takovýho se neděje.', stejně mi bylo většinu času na blití a z některých scén nejen psychicky.

Od Nestydy po dlouhé době můj poslední český kinový zážitek a shodou okolností taky od pana Hřebejka. Nutno podotknout že narozdíl od Nestydy mě Nevinnost dost nadchla. Ať už to mám připisovat své slabosti pro zrzky, nebo skvělým hereckým výkonům (nejen zrzek:)) či neotřelé kameře. Na tenhle 'český' styl filmů nedám dopustit.

Nádherně propojená pohádka se světem, ve kterém musíme žít.