verbal

Brutálně přeemancipovaná, sqostně morálně ukotvená a za všech okolností správňácká šefynspektorka DylinPyDy more, Chandža Farzekašova, je zpět a s ní i celý tým CSI Chánov ve složení - počytačovy experd na wyndous 3.11 Mohinder Stojka, specyjalysta na dochucovani kontumovanych psu Dezider Žiga, odborňyk na fackovani podezřelych Kar Mižigar a v neposledňy řadě ťyskova mlufka a pověřenkyně pro pohlavňy styk s veřejnosti Mindža Hangurbadžova, aby tentokrát společně zabránili hustému kladivářskému týmu Khalesy Ščukove otevřít si kosmetický salón na sanaci stokilových cigánských matrón. A já musím s potěšením konstatovat, že i návrat do svrabu se dost povedl, dokonce i možná více než první řada o nejoblíbenějším indickém kolektivním sportu – hromadném znásilňování. To 14. století je opět vskutku děsivé, celý hrdinný vyšetřovací tym more má opravdu co dělat, aby ze své hypermoderní centrály, plesnivé garáže uprostřed Luníku, a s hypermoderním vybavením, jako například bezdotykové hloupé telefony XOLO 3210 nebo ředitelské vozy rychlého zásahu – přeplňované dvoutakty TATA 911, zajistil klidný a bezpečný spánek rozkokošných obyvatel města Novy Dylin. Navíc bylo rozhodně úsměvné sledovat to tolik roztomilé pokrytectví duhové neomarxistické televize, pro kterou je zjevně konzervativní miliardový trh přednější než urputné bolševické mentorování jako u západního stáda, a tak ty čmoudy zatím neprobouzí a nezakládá tam buňky ROH, nenasadila jim tam jediného buzeranta nebo tranzistora, o negra nezavadíš, a omezila se pouze na jemně výchovné konstatování, že ani rasističtí cigoši by neměli házet všechny cigoše do jednoho pytle, bo jednorožcy přece eksystujy, a že presumpčně vinní podezřelí a ženy by se měli mlátit pouze s přivřenýma očima a za zavřenými dveřmi. Čili mrazivý a přeqapivě zábavný seroš, u kterého kupodivu neztratíte vkus, pohlavní integritu ani kulturní svébytnost.

S denacifikací svévolným vpádem na území suverénního státu rozhodně nesouhlasím! Ovšem je za tím rozhodně daleko víc zmrdstva skutečně nacistické vládnoucí ukáčkovské oligarchie, než solidně vypláchnutému neomarxistickému stádečku tvrdí sluníčková „prozápadní“ média, předstírající tu jednotný šik odporu proti „zlému caru Vladimírovi“. Čili díky tomu tolik blahodárnému, sveřepému altruismu, k němuž jsme bezmocně nuceni Uršulou de Lejnovou, bolševickými loutkovodiči senilního amerického dědka a našimi impotentními lízači prdelí nenanžerů z Evropské Utopie, za tři, čtyři měsíce nebudou muset nosit svetry soudružky Pakárnové a svítit svíčkami pouze vybraní politici s akciemi ČEZu a zkurvenci, vychcaně nyní spekulující se záměrně vytvářenou a sqostně výnosnou panikou na energetických burzách, kteří jako jediní budou mít na složenky. Kam až to povede? Přestaneme svítit, topit, jezdit auty, a nakonec i oblékat se, žrát a možná taky dýchat, jen abychom donchichotsky ušlechtile stejně nezabránili vůbec ničemu? Opravdu už je národní suverenita natolik v zevním genitálu, že nás proste budou mrdat silnější unijní psi a my budeme jen poníženě vrtět ocasy a čekat, jestli náhodou něco nespadne ze stolu? Pan Kámen je sice tendenční a umně míchá pravdy s polopravdami a fámami, ovšem ty pravdy jsou velmi jednoduše ověřitelné, čili kdokoliv s IQ nad 80 a funkční neurovegetativní soustavou by měl začít minimálně pochybovat a ptát se! Jenže mezi těmi extrémy už nás moc nezbývá. Vypatlaní kokoti zleva, co si nevidí na špičku čuráka, prostě bezmyšlenkovitě nasázejí odpady a každého s jiným, byť opodstatněným, názorem označí za proruského pamrda a voliče SPD. Vypatlaní kokoti zprava, co si nevidí na špičku čuráka, prostě bezmyšlenkovitě nasázejí pětky a každého s jiným, byť opodstatněným, názorem označí za komunistu a vlastizrádce. Jenže nic není tak černobílé, pravda je někde venku, jakož i například rozumný kompromis mezi hrabivou maďarskou kundou, nacistickým a rasistickým ťamanem a rádoby humanitně žvanivou profesorskou EU subinkou, pasenou akorát jinými oligarchy, exponenciálně se ještě více spekulativně vykrmujícími na současném statutu kvok. Historie už nesčetněkrát prokázala, že solidarita, a to jak opravdová, tak falešná, je v řešení geopolitických krizí naprosto k hovnu, tudíž pomáhat ano, ale ocaď pocaď. Dozajista mě teď kohorta rudých sqotterských smažek a hysterických batikovaných matek označí za odporně necitlivého, cynického a nesoucitného bílého heteroseksuálního šovinistu, ale jsem toho neochvějného názoru, že vydržovat si Ukáčka, která by nás v opačném gardu už ze svého animálního naturelu měla totálně v prdeli, a „ničit“ Rusko neúčinnými gestovými pičosankcemi, to vše za cenu vlastní hmotné nouze, hmotné nouze svých rodin, přátel a v konečném důsledku i celého národa, je vrchol utopistického megakokotismu nebo vykalkulované zlovůle pár spekulantských prasat!

Rezivějící děda Stalone ještě evidentně nechce na vrakoviště, a aby z posledních sil chytil vlnu mezi divácky majoritními vypatlanými fuckany a dospělými lopatami na jejich mentální úrovni, navlékl pitkáče a nechal ze sebe udělat supergeje. No supergeje, on je to spíš takový těžce pohřbitelný morousovitý a ze supernehojivých rozbolavělých kloubů permanentně nasraný důchodce a hrdina dělnické třídy v sociálním dramatu z neutěšené atlantské spodiny, jehož, jakož i diváka, celou hrací dobu neskutečně sere krajně nesympatický potrat nějaké přičmoudlé uklízečky. Což je dvacet minut před koncem už natolik nesnesitelné, že traumatizovaný geront vztekle vygangbanguje celou kohortu zlých anarchistických smažek a vězňů, načež se stěžejním, a pro některé slabší kusy možná i překvapivým, fakáčem odkráčí k zapadající popelnici. Je to sice až mongoloidně jednoduché, osmdesátkově kýčovité a přímočaré a Slajouš vystřihl prostě jen svou další pásovou kreaci slaboduchého, ovšem morálně ukotveného mručivého huhňala, avšak oproti Mrvelovským a jiným omalovánkovým pičočalamádám vám tam nikdo nemaluje svět na růžovo, abyste spokojeně přežvykovali a stádově kupovali předražené Konversky a Eply, urputně se nesnaží dělat z vás dvě hodiny buzeranty, nenutí vás přešít si hned po skončení projekce pohlaví ani se okamžitě nastěhovat do ghetta vydržovat a objímat tam negry, kteroužto mnohem dementnější demagogii pro lehce pasitelné tupolidi neobratně maskuje tunami digitálního mrdníku. A ten tam, dmsm, spousta těch zdejších uhnívajících kořenových systémů zjevně postrádala, proto se to povaluje okolo padesáti procent a je to „nesmysl“, „blbost“, „tupost“, „primitívny scenár“ alebo „tragédia“, jako by Assvendžři, Šazami, Mudr. Divní či Wonderkrávy byli nějaké prüdce müslitelské velesqosty pro zarputilé yntelechtuány. Chicht! Je to prostě stejná mentálně zaostalá, furtdokolová sračka jako devadesát procent zaudiovizualizovaných leporel, ovšem tentokrát alespoň sračka, která si na nic nehraje, pouťově nementoruje, nedělá z retardovaných solvin retardované neomarxisty a má nostalgicky staroškolského Silvestra.

Hrabivý a slávychtivý prostitut Nýl se na stará kolena rozhodl za každou cenu řádně zmonetarizovat své někdejší neotřelé až svěží pankové omalovánky jen s několika málo seksuálně dezorientovanými postavami, nasral si tedy na hlavu, vytřel prdel svým vlastním odkazem a zaprodal duši diverznímu multikulti homoďáblu. Velmi páteřní! Pro deviantní NEomarxistickou Televizi Frustrovaných Labilů a Inkluzních Xenofobů muselo být autorovo dobrovolné kurvení se bezesporu splněným snem, plným mužských kolonoskopií, přešitých pohlaví a nadužívání negrů za účelem kokotporátně poháněné nucené pseudokulturní převýchovy mas, notabene když se ten bezcharakterní hraboš ještě za ty prachy v rámci PR uvolil pošlapávat sám sebe, srát si do huby a kudy chodí „inovativně“ tvrdit, že přece vždycky chtěl černočerný homiks, až po okraj narvaný tranzistory, buzeranty a vyšinutými pohlavními indiferenty, bo tak je to správné a tak to má být! A tak se notně vybukvený Střihoruký Edward zfetovaně potácí Gaymanprájdem - novým snovým světem dobrovolně pohlavně, rasově či ideologicky zpotvořených původních animáků, velmi kýženého mezirasového křížení a hlubokých feministických výronů řádně emancipovaných srostlých stydkých pysků, v němž se hnusným bílým heteroseksuálům vůbec nic nezdá a můžete si být od počátku jistí, že každá postava tu minimálně jednou vyprcá někoho stejného pohlaví či jiné rasy. Což by normálně nebylo nijak zvlášť pohoršující, kdyby se nejednalo o ryze demagogickou a účelovou rýfnštálovskou kvintesenci globálního LGBT+DDPPP+BLM kokotismu. A rozhodně je obrovské (Genderově neutrální adjektivum, nikoliv gramatická chyba!) škoda, že Gayman své dílo zaprodal bolševickým ideologiím, nechal přehomogenizovat a přebarvit, neboť jinak disponuje úžasnou fantazií, zajímavými myšlenkami, a díl o negrosmrti je naprosto brilantní! Ale kromě všeho i moc tranzistorů, negrů a buzerantů škodí, čili mínus tři puchýře, a spravedlivě přehodnotím pouze v případě, že druhá řada bude nacpaná pedofily, zoofily a ťamany!

Pavlík Domař vystřihnul bezesporu toho nejúžasnějšího, nejrozkokošnějšího a komplexně nejpromakanějšího vypatlaného devianta od dob vynálezu filmování sériových vrahů. Naprostá herecká dokonalost, padnul jsem na prdel! Satanžel jedna) jej však v téhle řádně přibásněné „skutečné historce“ posadili do supermaxu plného těch nejvyšinutějších psycho-, socio- a jiných patů, kde mají nehlídanou dílničku, kam si může každý mukl kdykoliv skáknout zakutit, disponující kompletní sadou nožů na kuchání dřeva, celým spektrem parádně naostřených dlát a dokonce i volně přístupnou stolní kotoučovou pilou! K plnému komfortu a maximálnímu pohodlí už klukům chybělo snad jen pár lehce vyvrhnutelných ječivých nezletilých roztleskávaček. Satanžel dvě) Tarot Eklhaft vyrostl z toho sympatického kingsmanovského pedošarmu do slizké instáčové LGBT+(DDPPP) princezny, co úplně zapomněla hrát, a je více než s podivem, že takový prkenný metrohomoslaďouš neměl za celou dobu pobytu ve výše zmíněném supermaxu ani jediný orální či rupturní incident. A nekonečně satanžel tři) autor zjevně vycákal veškerou svou invenci na Pavlíkův charakter, tudíž je to pak globálně, sebedokonalejší úchyl - sebedokonalejší neúchyl, místy až nesnesitelně vatěná nuda k posrání, z níž mohly být dva až tři poměrně svižné díly průměrné minisérie, kdyby soudruzi z nahryznutého jabka nehonili obsah a scénárista s dramaturgem nebyli do sebe zahledění uspávači hadů.

Krakonoš, lyžníci a střízlivý Kaiser je exekučně nadstandardní, poměrně dobře navoskovanou, jednoduchou a snadno žehlitelnou předělávkou Kožíkových Son of a whore. Takže ani příliš nevadilo, že jako správná Krkonošská pohádka téměř přebírá původní komunistickou propagandu a dělá z obyčejného nezodpovědného, soutěživého kokota, který polonahý v chujavici prostě jen nevěděl, kdy přestat, až vychladil i svého nejlepšího kámoše, málem sportovce století a národního obrozence, co tenkrát mimo záběr natuty trénoval tak, že pravidelně běžkoval do Vratislavic mlátit a ponižovat malého Henleina.

Winsletka ušla vskutku dlouhou a plodnou cestu od dob, kdy prkenně pózovala s Rockem Siffredim, jenž odtehdy neušel ani hovno, na přídi apokalyptického parníku a neumětelsky lačně vyhlížela blížící se ledovec. Ze slečny Kopytové vyrostla Paní Herečka, co tuhle místy až nehygienickou vidláckou seržantku Mařku hraje tak, že vám při jejím sledování pomalu začíná smrdět z huby, samovolně se mastí vlasy, neutěšeně se zvětšuje podbradek a na zapařených nohách bují meziprstní mykózy. Ovšem pozor! I přesto všechno bába stále tak nějak zvláštně apeluje, způsobuje takovou až zvrácenou hormonální zmatenost a vyvolává neurčité seksuální pocity. Něco, jako když se vám vlastní bratr náhle vrátí z výletu z Transylvánie a nutí vás, abyste mu říkali „Milado“. Kdyby nebyla tak patnáct až dvacet let nad mou důstojnost a instalační manýry, kdo ví, jestli bych neměl na obrazovce sqrny od jogurtu. Ale dost o mě! Když zcela abstrahuji od všech těch potenciálních gerontoperverzí a parádního Katčina výronu, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „výkonu“, jedná se o veskrze svižný, dialogově vymazlený, svěže neprobuzený a vcelku originální seroš s místy až odpudivou sociologickou sondáží do nevábných niter amerických maloměstských vypatlanců a gřusů. A navíc „takový psychologický“, jak by řekl můj proktolog.

Žérárovi tentokrát upadla manželka. Sice pěkně hnusná, ale zato piča, k tomu všemu ještě štětka, čili zdravě promiskuitní bílý heteroseksuál by se na takovou štěrbinu z fleku vysral, a ještě by možná i rád připlatil za její ekologickou likvidaci. Ovšem Žérár je, jak víme, z jiného těsta! Takový ten ňuňavý typ, komunikativní citlivouš, domácí kutil, modelář a správňák za všech okolností, avšak jakmile mu někdo sáhne na, byť prudce diskutabilní, rodinné hovnoty, v tu ránu se ještě více kompulzivně rozšišlá a maniodepresivně se změní ze stoicky páprdovitého realiťáka v rozlíceného bojového developera, který efektivně uleví vězeňskému systému Spojených sráčů, když jej mantákovitě a s notnou dávkou přitroublého štěstí zbaví macaté bandy minulých a budoucích muklů. V podstatě se jedná o značně retardovaný, bezostyšný plagiát mnohem promakanějšího, špinavějšího a atmosféričtějšího Mostovojova Únosu, navíc se značně teplým koncem, ovšem na jedno rychlé použití, s vypnutým indikátorem nevkusu, a když zrovna není do koho píchnout, to zabaví o něco lépe než třeba dělání si zářezů do předloktí. Z mé strany velmi velkorysých 2,500000001 přičítejte tomu, že se mi ještě zcela nezhojily jizvy a úplně jsem si ztupil břitvu u poslední tragikokotmédie Třech trapáků.

Vyloženě Blade se mi po tom nechtělo, i když se jedná o standardní slaboduchý netflusanec pro evily. Však proč se taky jebat s nějakým sofistikovaným podkladem, když dvě hezky udělané a svižné desetiminutové upíří vyhlazovačky v míchách cílové skupiny zcela odmažou těch zbylých 93 minut přitroublé, pásové a neinventivně sterilní pičočalamády, růžoví předplatitelé vyrachtaného, degenerativního neomarxismu se slastným chrochtáním hltají pomeje a ten krpatý plagiátorský trumbera, co už má na dozajista bezvýčitkovém "scénáristickém" svědomí kvocientně děsivou Armádu Lu-pičů a tato veledíla patrně seká s nebývalou lehkostí za deset minut po vychlazeném kefíru ráno doma na hajzlu, je teď určitě přesvědčen, že je Trumbo. Čili škoda (zase za pár miliónů) no, režisér je zjevně zručný řemeslník, ty dvě výše zmíněné etudy jsou parádní, a i prachy jsou v tom vidět, ačkoliv když zatáhli fuckturu pana Liššky, zbylo jim pro roli jeho přicmrndávače už jen na sekndhedového Franka, oproti bratrovi slizkého a prkenného to neumětela, a pro BLM privilegizaci čokoládových krimošů na veskrze trapný štěk ubohého, mentálně atrofovaného a imrvére zfetovaného recitátora - Slídícího pssa.

Tři tygři – jeden špatně hrající vesnický podnikatel, jeden bezcharakterní herec a jeden žinantní neumětelský přisírka, pěstovaný patrně na orgány, všichni tři svorně parazitující ve stínu rachitického blondýna s velkou hubou, bezesporu za posledních pár dekád nejzářivějšího to talentu nejen své degenerace. Bývali svěží, bývali ostří, bývali kreativní, bývali vtipní a v pandemenci si udělali solidní jméno i renomé. Jojo, parádní potenciál to býval. Pak však Čuba začala zběsile masově monetarizovat za každou cenu, pásová výroba zpoplatněných rychlokvašných trapkoskečů pro retardy pomalu zabíjela kreativitu i tah na branku, dobře rozjetá loď neutěšeně nabírala kurz směr prdel, pak ještě víc, ještě víc a ještě víc, až jako Opus gluteus uplácali snad nejděsivější a nejtrapnější mrdku od dob, co Sypal kradl Dagmaru. Mrdku, kterou klidně mohli alespoň trochu důstojně nechat tiše zaniknout na svém kanále vyhořelých pícnin pro hovada. Ale to oni ne, opojení slávou a pevnou vírou ve své tumory, jímž se rozštěpové přeci tolik chichotají, to naprudko narvali do kin! A to je morálně naprosto srovnatelné s tím, jako když zmrdečkové prodávají senilním babičkám za padesát litrů čínské hrnce v hodnotě dvou chujanů. Já vím, doba je zlá, žije tu s námi čtyřicet procent voličů ANO a třicet procent jiných solvin, čili na trhu audiovizuálních zvratků pro dementy je majoritní kupní síla, ovšem jsem toho názoru, že slušně vydělávat se stále dá i s grácií, bez kurvení vlastního dobrého jména, a nejen tím, že ze sebe děláte na Tytrubku totální čuráky a měňavky to zběsile lajkují. Jeden slavný režisér tohoto slzavého údolí si mi kdysi posteskl, že je nesmírně frustrující až kontraproduktivní snažit se v našich lůzrech a hnojích točit sysluplné, zábavné a inteligentní filmy, když ty pak skončí v zapomnění na placce jako podpěra hajzlu nějaké dělnické domácnosti, přičemž kina vyprodá Kameňák nebo nějaká furtdokolová řídká hnědá hmota s Langmajem a Hřebíčkovou. A taxe patologický hraboš Bertík dočkal svých patnácti minut jednoznačně vykozubované polní trávy, nadšeně spasené hýkajícím stádem bandaskářů, a mého upřímného pohrdání, Baroš si příznačně zaplatil film výhradně pro bandu Barošů a pustit k psaní scénáře dysgrafického Poláka (nápadně se to rýmuje s Trapák) s těmi jeho veskrze špatnými až ubohými provorepublikovými „ondoň“ frky, jímž se nesměje už ani moje senilní babka, taky nebyl dvakrát dobrý nápad. Nejen, že jste mě, kokoti, nasrali, ale co je horší a téměř nemožné, hlavně rozesmutněli, jak jste elegantně a bez skrupulí dokázali pro mamon a pomíjivé výsluní spláchnou do hajzlu léta satanolibé dřiny. Štefo, Ti říkám, pal od tama do piče dřív, než promr(h/d)áváním talentu přibereš na Norbertovu porážkovou váhu. Já vím, že jste gayfriendi a být „velkým uměleckým ředitelem“ na Titaniku je dozajista děsně významná funkce, která nejednomu mlíčňákovi zamotá hlavu a přidá na důležitosti, ale tahá Tě to k ledovci a všem je na první pohled jasné, že bez Tebe by byl Mír akorát tak válkou pár provinčních neumětelů o přežití. A pane Křižka, ruku na koule, opravdu jste měl po Vašich předchozích solidních počinech tak nutkavě zapotřebí pomazat se hovnama???