Jino

Na svou dobu je Village of the Damned určitě odvážný v myšlence o zabijáckých dětech. Příběh je navíc docela rychle odvyprávěn a má větší tempo než Carpenterův remake. Herecké výkony s přesvědčivostí dají divákovi pocit, že se dívá na padesát let starý snímek. Proto také speciálních efektů není tolik jako v novější verzi. Kromě svítících očí je k vidění jen několik málo výbuchů. Naštěstí je kladen daleko větší důraz na zajímavě zpracovanou myšlenku filmu a s ní také spojenou zneklidňující atmosférou. Postupem děje (hlavně v druhé polovině) se však do Městečka prokletých začala vkrádat nuda a nikdo si nechtěl s vražednými dětmi hrát. Ještě, že je to zavčasu utnuto. Něco málo přes 70%. Ps: Nejvíc mě dostalo to velké jednoleté dítě :-))

Call of Cthulhu funguje na looku starého němého snímku a je důkazem toho, že i z mála lze vytěžit maximum. Jen stačí předstírat dobovou nevědomost. Stejně tak jsou na tom triky. Jistě, lze namítnout, že jsou spíše k pousmání, ale pokud by film byl vysílán v dávno minulých letech, ke kterým se Lemanova prvotina tak vehementně hlásí, úspěch by možná na sebe nenechal dlouho čekat. Časem se navíc do snímku vkrádá povedená atmosféra, díky níž jsem se nakonec přiklonil k 80% (i když jsem měl ze začátku problém s časovými rovinami).

Velký dům s pomocí tmy vyvolává víc než slušnou atmosféru ke krvavým hrátkách. Ta je navíc podpořena i působivým hudebním doprovodem. Efektivní pasti pak dobře poslouží jako záminka ukázat divákovi nějakou tu krev ... no proč ne. Jen je škoda, že se snímek ve finále nedokáže vyvarovat typickému klišé podobných filmů. Ale i tak se jedná o nadprůměrný zážitek, jehož středem je jeden zlodějíček, jeden psychopatický vrah a jedna bohatá rodina. Líbilo se mi to - lepších 70%

Stroj času je docela rozporuplný film. Silný v myšlence, ale slabý ve zpracování. Herecké výkony jsem přešel ještě s lehkým úsměvem, protože plně zapadají do celkového hodnocení, které nakonec udílím. Ale přiblblý scénář a děj bohužel nepřipouštějí žádné hlubší rozbory na téma cestování v čase - na to jsem se hodně těšil. Zbylo tak jen zklamání nad jeho zbrklostí a nepromyšleností. Alespoň, že u scén v knihovně jsem se pobavil. 50%

Film svou dobu vzniku nezapře. Scénář není nikterak složitý - postavy jsou šablonovitě nerozvinuty, takže jakýkoli silnější vztah k nim až zase tak nehrozí. Maximálně k hlavní postavě s tváří Martina Sheena, protože na tuto osobu, potažmo na vztah s jeho synem, bere Schlesinger docela zřetel. Hudba občas dokáže navodit pocit sledování "voodoo" filmu, ale jinak se nesnaží o hlavní přízeň divákových smyslů. Lehce nadprůrměný film, který si spíš než o horor, říká o mysteriózní thriller. Dějových zvratů je tu poskrovnu, takže se film docela vleče. Naštěstí má solidní atmosféru a dobrou závěrečnou pointou. Nejedná se však o žádný zapamatováníhodný snímek, ale na jedno podívání bohatě postačí. Lepších 60%.

Já tady to všeobecné, podle hodnocení nadprůměrné, nadšení moc nesdílím. Vadila mi místy chaotická (i když asi cíleně) kamera a nepřesvědčivé herecké výkony. Pocitu amatérského snímku jsem se nezbavil ani díky sem tam nelogickému ději, který má však překvapivě povedenou atmosféru - klavírní podklad je na poslech dobře zneklidňující, záběry na jezero, potažmo okolní lesy jsou pak pastvou pro oči. Pomocnou hůl podává napětí také účelové maskování identity vraha, které mě k mé nelibosti začalo bohužel časem štvát. Tento teambuilding mě nepřesvědčil tak, jako se to povedlo hororovému thrilleru Severance. 50%

Hodně působivé drama, které stojí na dvanácti mužích a scénáři, odhalující další a další důvodné pochybnosti v jednom, na první pohled docela jasném, soudním případu. Pravda, již po několika minutách jsem tušil jak to dopadne, ale to kouzlo filmu je někde jinde. Je to především v hlavních postavách, jejichž zprvu přesvědčené názory dostávají postupně větší a větší váhu pochybností, a to jak k tomu dochází je dobře atmosfericky gradováno až k samému konci. Plný počet nedám jen ze dvou důvodů: 1) Ty postupně vyvracející úvahy jsou podávány hrozně na oko a až s neuvěřitelnou přesností s okolním děním v místnosti. 2) Herecky je toto drama na vysoké úrovni, ale o to snadněji lze pak poznat těch pár jmen, které výkonnostně nestačí například takovému Lemmonovi či Scottovi. Celkově se mi to však hodně líbilo, i když verze z roku 1957 je při porovnání o něco lepší. 80%

Pokračování Fritt Vilt se nese v duchu zaužívaných pravidel slasherovských dvojek, se všemi možnými i nemožnými klišé. A protože tvůrci měli viditelně hodně nakoukáno a nechtěli riskovat opakováním toho samého, trefně přitvrdili (inspirace starým Halloweenem 2 je sice do očí bijící, ale je mi to fuk, když to má i tak šťávu). Hutnou atmosféru zasněžených hor a opuštěného hotelu se se štěstím povedlo, minimálně potřebným množstvím, přenést i do poloprázdné zdravotní kliniky. Ale tím jakékoli chození kolem horké kaše končí. Napětí totiž není podobně pečlivě budováno, protože vraha už divák zná a je tak více času na tvrdou lekci z produktivity. Tam, kde jsem u prvního dílu něco postrádal, tady naštěstí nechybí. Je to především údernost, což má za následek rychlejší plynulost děje a více obětí. Větší prostor tím pádem zaujímá i samotná postava zahaleného horala, jenž v tradičním duchu těchto záporáků dostává nesmrtelný status a díky prozatimním kvalitám snímků má velký potenciál zařadit se vedle bijců, jakými jsou Michael Myers či Jason Voorhees... a já mu to přeju. 85%. Nashledanou u třetího dílu. Ps. I navzdory přemíry klišé, což není moc chvályhodné, drtí Norsko tímto filmem většinu novodobých amerických slasherů. Jen tak dál.

Chodí horal okolo, nekoukej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho cepín bouchne aneb další vyvražďovačka, tentokrát však z mrazivého Norska. Fritt Vilt funguje na stejném konceptu jako spousta jiných podobných filmů - partičku lidí postupně likviduje někdo s vražednými choutkami. Tady se narozdíl od většiny novodobých (převážně amerických) slasherů podařilo nesklouznout k hloupě či naivně působícímu hororu. Kamera s hudbou totiž ukázkově dopomáhají starému a opuštěnému hotelu, kdesi uprostřed zasněžených hor, vykouzlit hutnou atmosféru. Hlavní postavy jsou zde víceméně sympatické, takže jejich osud mi nebyl až tak lhostejný, jak se mi poslední dobou s pravidelností stává u amerických hovadin. Jen mě trošku zamrzela absence nějakých větších gore scén, protože v kombinaci se zdejší atmosférou, by z Fritt Vilt mohl být ještě lepší slasher a já mohl dát klidně víc než 70%. Tak jako tak, těším se na dvojku.

Spíše než poklidným plynutím děje jsem se nechával unést hereckými a hudebními výkony hlavní trojice. Zkoukl jsem to především kvůli Jeffu Bridgesovi a ten mě nezklamal. Překvapila potom krásná Michelle Pfeiffer a Jeffův bratr Beau. Na to, že mě absolutně nelákalo to prostředí mezi klavírními umělci a různými bary, v němž se film odehrával, jsem nakonec spokojen. I když musím podotknout, že Báječní Bakerovi hoši by byli bez hereckých představitelů ani ne poloviční. Díky nim lepší tři hvězdy.