Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (704)

plakát

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) 

Burton je zkrátka filmař, který dokázal povýšit osobitý styl na osobité klišé. Mrtvá nevěsta mi několikrát velmi přijemně připomněla Vincenta, za což jsem jí vděčný a odpouštím jí schématičnost a okoukanost, protože Burtonova kouzelná forma na mě ještě působit nepřestala. Pořád je to zábavné, pořád je to stylové. 70% Edit: Po přílišném množství ód na tuhle vlastně obyčejnou pohádkově-melodramatickou hříčku usekávám hvězdičku. Zase tak úžasné to není.

plakát

Herbie a stará dáma (1974) 

Nepokoušejte se vystěhovat starou paní z domu. Obzvláště, když ji hlídá inteligentní Volkswagen. Velice milý film, který mám rád i jako odrostlejší divák. Mnoho scén si dosud velmi dobře pamatuji: Jízda po nosných lanech mostu Golden Gate; plašení racků; šílený automobilový turnaj a také spousta taškařic se zlým panem Hawkem a jeho neschopnými kumpány. Sympatický ústřední pár a milá hudba potěší taktéž. Herbieho jsem prostě míval rád. A maličká úvaha o tom, že i věci mají duší, nikdy nemůže uškodit. 70%

plakát

Můj auťák Brouk (2005) 

Jako milovník starých filmů s Herbiem, převážně snímků Herbie a stará dáma a Herbie jede rallye, jsem na tuto ubohou reinkarnaci hleděl se střídavými výrazy znechucení a nudy. Počítačové personifikování brouka bylo sice zajímavé, ale kdo zná starou tetralogii, moc dobře ví, že dobrou prací s filmovými prvky jde znázornit emoce autíčka i ve statických záběrech na docela obyčejný vůz, který prostě stojí jako každý jiný. K příběhu nebudu nic dodávat, je zkrátka debilní až hrůza - už samotné cpaní Herbieho do série Nascar působí hloupě. Dynamická scéna v aréně, kdy Herbie vkusně přepne na písničku Jump, už tento film z bláta nevytáhne. Herbie is dead. 20%

plakát

Kočičí oko (1985) 

Tři povídky Stephena Kinga zfilmované kvalitativně sestupnou tendencí. V případě, že by se povídka Nekuřáci a.s. objevila samostatně v nějaké hororové minisérii, rozhodně by patřila k těm nejlepším. Zbylé dva počiny už tak zdařilé nejsou. 60%

plakát

Protivný sprostý holky (2004) 

Opravdu nepamatuji, kdy se mi takto líbila jiná americká teenagerská komedie. Tento film o dívce, která se shodou okolností dostane do dívčí party vedené jednou ze největších školních mrch, je oproti jiným filmům tohoto typu až nevídaně vkusný a v mnoha ohledech trefný. Filmu dodávají koření také scény Cadyiných představ mladé společnosti tak, jak by vypadala mezi africkými zvířaty. Zaujaly také přijemnosti jako dělení plátna při telefonickém kvartetu děvčat; hlášky Damiena, jenž je "moc teplej, aby fungoval"; či minirozhovory s nechápavou kozou Karen, kterou výborně zahrála Amanda Seyfried. Závěr sice pracně vybudovanou dívčí válku bezohledně zlikviduje, ale kvůli koncům se na filmy nedívám. 65%

plakát

Zvětšenina (1966) 

V nespoutaném chaosu šedesátých let jsem samozřejmě nevyrůstal a nemohu odhalit všechny narážky na tehdejší společnost, které do filmu Antonioni vložil. Zvětšenina je bezpochyby zajímavým filmem, který se staví proti klasickým narativním postupům využívaných hollywoodskou produkcí, její události jsou nahodilé a systém jejich zapadání do sebe narozdíl od puzzle připomíná spíše hlavolam. Mým nejsilnějším pocitem při sledování Zvětšeniny byla jakási nicotnost, která vyvrcholí hozením imaginárního míčku. Zároveň může tento film znamenat jakousi úvahu nad vizualitou a tajemstvím obrazu nebo společenskou satiru o zbytečnosti činů. Určitě se na film jednou podívám znovu, a je možné, že své hodnocení ještě poupravím. Zatím si nebudu hrát na odborníka a vychvalovat Zvětšeninu do nebes pro genialitu, kterou v ní momentálně nevidím. 75%

plakát

Tenká červená linie (1998) 

Za posledních třicet let asi nejlepší protiválečný film světové kinematografie. Scéna čištění japonského tábora je tak drtivá, že se nesmazatelně zapisuje do dějin válečného filmu. O famózní Tollově kameře a asi nejlepší skladatelské práci Hanse Zimmera netřeba dlouze mluvit - Linie je absolutní film spíše po obsahové stránce. Zásadní rozdíl oproti klasickým americkým válečným filmům (včetně přeceňovaného Ryana) je především v tom, že Malickovo dílo zobrazuje válku skrze zainteresovaného člověka a všemi prostředky ukazuje její krutost a nesmyslnost. Scény na vypálenou džungli, zmrzačená zvířata a původní obyvatele, kteří absolutně nechápou, co se kolem nich děje, staví do silného kontrastu přírodní harmonii a nejodpornější lidský pud. Tenká červená linie vymezuje člověka ze základního přírodního výběru, obecně jej démonizuje jako původce krutých mašinérií a zároveň, jako jednotlivce, ho vrací do náruče matky přírody jako tvora, jehož přirozeností je žít. O ničem jiném Linie není, a jedině takto může být opravdu o všem. 100%

plakát

Zachraňte vojína Ryana (1998) 

Ano, vylodění na Omaze snímané roztřesenou kamerou je skutečně působivé a naturalističnost některých momentů se blíží (!) realitě. Přesto však jde stále jen o americkou pohádku, která sází na efekt válečné vřavy a hlubší myšlenka v ní prakticky neexistuje. Rozhodně mám raději ty filmy o válce, kde se mnohem méně bojuje, protože čím víc skopčáků před americký kulomet naběhne, tím více si povzdechnu, kolik nadšených diváků bude tímto filmem mystifikováno. 65% Edit: Po zhlédnutí několika opravdových válečných filmů ubírám z hodnocení jednu hvězdu.

plakát

Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků (1922) 

Viděna verze s hudebním doprovodem evropských klasik. Dánský film a čarodějnictví už si velmi dlouho automaticky spojuji díky dvěma báječným snímkům, které na problematiku ďábelské oddanosti a drsné inkvizice pohlížejí o něco poetičtěji a méně syrově než československé Kladivo na čarodějnice. Tento Christensenův němý klenot je první, Dryerův podstatně mladší Den hněvu je druhý. Naše geniální a autentické Kladivo na čarodejice vzniklo až desítky let poté. 70%

plakát

Shrek (2001) 

Dreamworks se povedl kalkul, který předstírá neotřelost tak šikovně, že je náramně snadné mu to sežrat. 65%