Kaka

Jako plnohodnotný film v podstatě nepoužitelné, ale to se tentokráte od Tarantina ani nečekalo. Grindhouse vyniká přesně v tom v čem má. Dokonale ctí všechny možné béčkové žánry a starší filmy. Dočkáme se neuvěřitelných vychytávek (starý obraz, deformace zvukové stopy, Kurt mrkající do kamery), které smíchané s kvalitními ingrediencemi (výtečně dementní děj a stylové zpracování) tvoří slušně zábavnou jednohubku koncipovanou především pro skalní fanoušky tvůrce. Pro normálního diváka přece jen tak trochu nevšední pokoukaná - a to i s přihlédnutím k faktu, že dotyčný jakž takž očekává co na něj z obrazovky vybafne.

Relativně různorodá kriminálka, která sice možná nezaujme jednoduchým a přehledným dějem, ale rozhodně nadchne kontrastem, který divákovi nabízí. Chvíli vidíme téměř až retro kriminálku plnou drsných poldů "klaďasů" a hned o minutu později vidíme duševně silně chorý pár, vraždící mnohdy slušně brutálním způsobem ženy a malé děti. Lonely Hearts určitě nejsou špatný film. Slušných herců je zde hned několik. Bohužel ale snímek zkrátka nechytne za srdce. Postava Travolty je vyloženě umělá. Jeho citové problémy jsou ve filmu zbytečně zvýrazněné a nevěrohodné. Citová vazba se synem je rovněž špatně vykreslena a nad vraždícím duem taky visí pár otazníků. Není to vyloženě špatný projekt, ale absenci v kinech docela i chápu. Pořád to má blíže k televiznímu počinu.

Možná by to nemuselo být zase tak špatné, nebýt špatného Tamahoriho. Tenhle chlapík totiž patří skutečně k těm nejlepším výkvětům na režisérské stoličce. A koho o tom nepřesvědčilo Next, tak XXX už muselo. Neuvěřitelně špatnými vizuálními efekty počínaje, naprosto dementním závěrečným dějovým zvratem konče. Chyb je v jeho nejnovějším kousku věru nezpočet a ono zmiňované finále dává filmu pomyslnou korunu hlouposti, protože si naprosto protiřečí s celým vyzněním a charakterizací hlavního hrdiny a jeho napřirozené schopnosti. Stejně tak interesantně je podán charakter Jessicy Biel, které stačí dvě minuty v restauraci a hned je to láska na celý život. Zkrátka diváka po celý čas čekají samé kvalitní věci.

Zdaleka ne tak progresivní a odvážné, jak by se od tvůrce čekalo. Fincher nás po několika vizuálně brilantních depkách uspává v dokonale vyváženém a "filmově" působícím filmu o masovém vrahovi, kde je mordů velice málo, keců velice hodně a atmosféry tak akorát. Děj je lineární a nikterak složitý. To jest opravdu zázrak, protože u podobně laděných filmů člověk obyčejně ztratí pojem o jménech přícházejících na obrazovku již po několika minutách (neschopnost tvůrců). Zde je to však jiné (schopnost tvůrců). Máme jasno, víme co se děje, víme jak se to děje, jen nevíme, kdo je tedy doopravdy ten vrah. Několik scén je mistrně vygradovaných a fantasticky zahraných. Několik záběrů je jako pěst na oko (neuvěřitelně okaté a do atmosféry 70. let nevhodně stylizované digitální záběry města). A tak film v podstatě jen prošumí a divák si jde opět svojí cestou. Hezké pokoukání, avšak příliš dlouhé a příliš málo dynamické. O nějakém učebnicovém filmu nemůže snad být ani řeč.

Je to asi skutečně tak. Ridley Scott čím je starší, tím je lepší. Točí ještě silnější příběhy než dřív, stejně vizuálně brilantní jak dřív a herci v nich hrají fantasticky - lépe než kdy předtím. Dalo by se čekat, že se ve svém věku bude už filmem jen a jen bavit a točit nenáročné oddychovky (Dobrý ročník), ale není tomu tak. Scott jde tvrdě po úspěchu, filmem je stále nadšen jako dřív. A díky tomuto duchu dokázal natočit tak strhující a intenzivní dílo, jakým je Americký gangster. Herecky fantastické (Washington famózní), vizuálně brilantní (kamerové nájezdy, střih) a po stránce výpravy a komplexního zobrazení 70. let amerického velkoměsta v podstatě nepřekonatelné. Není to lepší film než Mafiáni (pomalejší tempo), ale v současné době sraček ve stoce je to čistá, kulervoucí a hrdá náplast na kinematografii komerčního Hollywoodu._______________Po druhé a třetí projekci jedna z nejlepších gangsterek vůbec. Lepší, kompaktnější a s větším srdcem než Mafiáni. Brolin je borec a Washington rovněž.

Hopkins bohužel zakrněl podobně jako třeba McTiernan. Byly časy, kdy dokázal natočit odvazovou řezničinu typu Predátora 2, či ještě lepší dobrodružství v podobě Lovců lvů. Naneštěstí čas plyne rychleji než by člověk chtěl a Hopkins od té doby očividně zapomněl jak se točí kvalitní film. Atmosféricky je Reaping ještě poměrně ucházející, avšak slušně budovaná stavba příběhu se v druhé polovině mění v něco nepopsatelně hloupého a nabubřelého. Několik zajímavých sekvencí tak přijde úplně vniveč. Nechápu co tu dělá tak nadaná herečka jako Hilary Swank, naproti tomu postava Davida Morrisseye nic moc. Jeho úloha ve finále je čirá demence a i člověk po lobotomii by pochopil už půl hodiny před koncem, že tu asi něco nehraje.

První díl měl srdce. Druhý byl sice prázdný, avšak jeho formální stylizace byla výtečná a za pomoci stejného hereckého ansámblu, kvalitního hudebního podbarvení a vypiplaných detailů to stále byla relativně koukatelná záležitost. Trojka je bohužel nejhorší. Není to takový skok jako mezi prvním a druhým dílem, přesto však tým Dannyho Oceana na potřetí už pořádně skřípe. Nová tvář v podobě Al Pacina je samozřejmě plus. Ještě více překombinovaný a tentokráte i relativně nezáživný a sterilní děj je zase jedno velké mínus. Ani formální stránka není tak obohacující jako byla dřív. Pro fanoušky gentlemanů v oblecích od Armaniho, se zlatými prsteny na rukou a velkými bankovkami ve šrajtofli koukatelný horko-těžký průměr, pro všechny ostatní již notně omšelá a vyčpělá přechcávací jízda, které dochází dech už při budování nepřekonatelného lupičského plánu.

Diskutabilní snad ve všech možných směrech. Fontána může být v jádru jednoduchý a prostý film. Nemusí mít ani žádnou skrytou a šokující pointu. Ale dostat se přes tvrdou a těžce intelektuální slupku bylo nad moje síly. Rachel Weisz je tu jen na okrasu a veškerý herecký um tu předvádí pouze Hugh Jackman, který ukazuje nejlepší herectví své dosavadní kariéry. Po celých 96 minut je doslova natřísklý emocemi, což se o snímku říci nedá. Dojímavé a osobní pasáže střídají těžce nezáživné a hluché tzv. "WTF" scény, při kterých se člověk nestíhá divit co že se to vlastně děje. Vizuálně určitě nesmírně zajímavé, dějově dost nepřehledné (otázka je, jestli záměrně) a co se týče faktu, zda snímek něco vyjadřuje, těžko popsatelné. Zastávám názor, že pro nás Aronofsky připravil jen změť filozofična. Rovnici bez přesného výsledku. A nechává nás diváky, ať si každý vezme co uzná za vhodné. Někdo je z výsledku nadšen, jiný zklamán.

Úderné dialogy bohužel neutáhnou šíleně sentimentální kostru celého filmu, která je vykalkulovaná až běda. Postavy jsou ploché a jednoduché, vše je jen jakoby "na oko" bez špatky uvěřitelnosti, či realističnosti. Po celou dobu nám Mimi Leder předkládá pohádkový příběh o hodném klučinovi, jehož závěrečný akt diváka přímo nutí uronit slzu. Dokážu si představit upocenou režisérku za kamerou snažíc se natočit některé scény pokud možno s co největší dávkou uslzenosti. Alespoň to podle výsledného produktu tak vypadá. Není to úplně zlé a scénář má zezačátku relativně nápaditou dějovou linku. Bohužel čím dál, tím více klišé a slziček. Z osmdesáti procent neupřímných.

Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání.