Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi
  • Komedie

Recenze (378)

plakát

Redd Inc. (2012) 

Zápletkou poměrně netradiční survival thriller odehrávající se v okoukaném prostředí, které tvoří malá místnost, kde zajatá skupinka lidí bojuje o život. Thomas Reddman, šílený šéf firmy, unesl všechny, kteří ho neprávem usvědčili ze sériových vražd, při kterých doslova padaly hlavy. Ti dostávají za úkol najít skutečného vraha - mají k dispozici různé dokumenty, nahrávky a pod. Za každý přestupek dostanou škrábanec na čelo a za každých pět škrábanců je jim odebrán život. Dějově je Redd Inc velmi zajímavá podívaná, ač teprve po první třetině jsem si říkal, jestli nejde o velmi chytrou komedii jen zamaskovanou za dusný thriller. Největším plusem filmu je skutečně démonický šéf v podání skvělého Nicholase Hopea - stačí, aby jen prošel místností, a napětí v mžiku vzrostlo. Dalším plusem jsou jistě fantastické gore scény, kterých ale není mnoho, vlastně jen minimum. Co filmu ubírá na kvalitě, tak je to ne moc překvapivá pointa a jedna zajímavost, která logicky už v úvodu musí napadnout asi každého, a postavy na to přijdou až po hodině. Škoda tohohle a trošku roztahaného závěru, jinak by to zřejmě bylo za osm bodů.

plakát

Návrat do Silent Hill 3D (2012) 

Už je to nějaký ten měsíc, co jsem druhý Silent Hill viděl a popravdě se mi do komentování moc nechtělo, protože jde fakticky o zklamání. 3D je sice hezké, efekty taktéž a jako DTV pokračování, od kterého byste nic nečekali, by to zřejmě obstálo, ale jak skvělá byla jednička, od pokračování jsem přece jen čekal "trochu" víc. Nejvíc mě šokoval Pyramid Head jako kolotočář. Jelikož jsem velký fanda super strašidelného herního dílu SH 2, moc dobře jsem se v té chvíli v kině jako fanoušek necítil. Sestřičky byly fajn, to je asi jediné, co bylo víceméně bez chybičky. Hodnocení mezi pěti a šesti body.

plakát

Cesta do neznáma (1995) (seriál) 

První dvě sezóny takřka bez chyby, jinak napsáno: za pět hvězdiček. Třetí je slabší. Čtrvtá je slaboučká až na pár povedených epizod a pátá docela ujde, když si zvyknete na nové postavy.

plakát

Aladdin a lampa smrti (2012) (TV film) odpad!

Těžko říct, co jsem si od Aladdina a jeho smrtící lampy sliboval. Nečekal jsem ale, že to bude po stránce logiky až takhle děsivé. Aladdin najde v hrobce knihu, a rozhodne se ji prodat. Pak ale vidí, že mu za ni obchodník dává těžké peníze, takže mu ji neprodá a až poté si Aladdin přečte, co je v ní napsáno. To už je mu ale zlý obchodník a jeho sebranka hrdlořezů na stopě a po nalezení lampy o ni Aladdin okamžitě přijde, a v tom momentě se objevují další postavy, které se na začátku Aladdina rozhodli nevarovat před velkým nebezpečím, které lampa ukrývá. Už je ale pozdě a zlý Djinn je venku a s ním se na obrazovce objevují vedlejší postavy, které jsou od sebe prakticky nerozlišitelné, čekající na usmrcení. Je tu zamotaný děj, ze kterého vám může explodovat hlava, budete-li se pokoušet dát jednotlivé události dohromady. Scenárista psal Aladdina a smrtící lampu zřejmě v místnosti, ve které se léta nevětralo. Jinak si totiž nelze vysvětlit, jak mohl napsat scénu, kde si majitel lampy přeje od Djinna stan, fajfku a nejlepší víno a pak pošle své služebníky pro dřevo (!!). Scény zabíjení nejsou ani vynalézavé, natož povedené. Hlavní postavy nemůžou umřít, protože mají tetování - ale jen do chvíle, než se logika ve scénáři opět postaví na hlavu. Jedna gore scéna, kde si komická postava přeje zhubnout, načež mu Djinn utrhne obě ruce, celkem ušla, ale na celý film je to sakra málo. Hodnocení tak půl hvězdičky.

plakát

Berberian Sound Studio (2012) 

Velmi nezáživný snímek o natáčení zvukové stopy k horrorovému filmu, nebo snad rádiové hře (?), ve které se neustále jen křičí. Do poloviny doslova o ničem - namotávání zvukových pásků, křik, podivná snůška neherců s prázdnými výrazy ve tváři porcují ovoce a zeleninu a zvukaři sedí a vše to nahrávají. Dívají se do prázdna, poslouchají křik a nic se neděje. Druhá polovina není o nic lepší, možná naopak, protože se tu odehraje několik velmi podivných scének - hlavní zvukař najednou mluví italsky, pak se v jedné chvíli film přepne na dokument o přírodě - kdo ví co to znamená -, a tím pádem můžeme usoudit, že jde o experimentální film. Těžko říct komu tohle sedne. Ztráta času.

plakát

Urban Explorer (2011) 

Urban Explorer si bere trochu odsud a odtamtud, odehrává se v podzemí a hlavní záporák je přesně to, čemu byste se vyhnuli, kdybyste to potkali v metru. Velká výhoda filmu je umístění děje, díky kterému tu je zajímavá atmosféra a také důvod, proč nesáhnout po dalším průměrném krváku se zaměnitelnými oběťmi a jejich mučitely. Průběh děje působí přirozeně, ač se pár námitek jistě najde. Nejvíc mi asi vadilo, že jsem si nemohl holograficky přesně zobrazit danou lokaci, ve které se druhá polovina filmu odehrávala. Nakonec film lze určitě doporučit většině fandů, která se ráda podívá na solidně odvedený "napínavý krvák".

plakát

Minority Report (2002) 

Velmi slušné akční sci-fi, které strhávají dolů hluchá místa a slabší, roztahaný konec.

plakát

Tajemný muž (2012) 

Na filmu se mi nejvíce líbila nepředvídatelnost děje. Myslím si, že po této stránce Tall Man exceluje, ačkoli část pointy se dá vytušit už poměrně brzy. Pro koho je Tall Man určený? Jednoznačně širší vrstvě diváků, než pro jakou byla určena brutální podívaná Martyrs. Dost možná se bude líbit těm, kdo zhlédli Martyrs a vyvázli bez zranění, ale i běžným horror fandům, kteří dávají přednost horrorům se zajímavým dějem před jednoduchými vyvražďovačkami (které jsou jistě také zajímavé, ale jiným způsobem). Laugier mě nezklamal a co víc, překvapil, jednak tím, jak odlišný je Tall Man od mých původních představ a nakonec také tím, jak si tento režisér poradí i bez užití nástrojů exploatačního subžánru a s nimi spojenými mnohačetnými zlomeninami.

plakát

Sinister (2012) 

Sinister nabízí vypilovaný horrorový obsah - takto se dá v jedné větě tento horrorový snímek shrnout. Je tu viditelná snaha o co nejmenší počet chyb (snad jen ten zástupce šerifa byl možná trošičku přestřelený) - na druhou stranu zase autoři nijak neriskovali, a tím pádem film nenabízí výrazněji odlišný zážitek, který by žánr posouval zase o kousek dál. Vedle již zmíněného se dá pochválit motivace a chování postav, které jednají a přemýšlejí jako skuteční lidé.

plakát

Atrocious (2010) 

Atrocious vyniká především v tom, jak se mu daří navozovat uvěřitelnost - herci jsou přirození, kameru nedrží odborník a v ději nejsou žádná nahnilá rajčata, díky nimž by si divák rázem uvědomil, že se dívá na film podle scénáře. Doposud je vše v úplném pořádku, takový lepší standard. Co z Atrocious ovšem dělá naprostou pecku, je opravdu hodně děsivý závěr, za který jsem byl v jednu hodinu ráno upřímně obrovsky vděčen, jelikož u filmů se bojím velice rád. Za závěr Atrocious by se nemusel stydět ani Hideo Nakata.