Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi
  • Komedie

Recenze (378)

plakát

Gymkata (1985) 

V dalekém Parmistánu, kdesi u Ruska, se hraje každoroční zábavná hra smrti. Kvůli vlastním politickým zájmům Amerika do soutěže vysílá svého nejlepšího gymnastu, aby hru vyhrál (přežil), protože jedině tak se může na půdě Parmistánu postavit projekt Hvězdných válek. Gymkata (alias Asijská mise) je předchůdce Battle Royale, ale vznikl dokonce dříve než Running Man. Pravidla soutěží si jsou velmi podobná, takže tenhle film lze označit za jakýsi prototyp soutěžních survival filmů. Gymkata si mě získala také asi dvacetiminutovou horrorovou pasáží u konce. Soutěžící, aby se dostali k cíli, musí překonat les, skály, propast a nakonec město šílených lidí a to se tvůrcům rozhodně povedlo. Celá pasáž působí značně strašidelně a možná by obstála i v nejlepším horrorovém filmu. Gymkata je opravdu zvláštní film. Není nijak zvlášť dobře natočený, ale jeho špatnost je tak skvělá, až ji filmu vyloženě chcete prominout. Nutno poznamenat, že děj je naprosto šílený. Vůbec konání hry v Parmistánu pořádané ninjovským státem nedává moc smysl. Proč se pořádá? Ale především: kdo by takovou hru chtěl dobrovolně hrát? Hru, kde vás probodne ninja schovaný za stromem nebo šíp letící zpoza stromu. V případě gymnasty víme proč, ale co ostatní? Na akci je každopádně radost pohledět: hlavní hrdina svými výskoky, otočkami a kopy předvádí kvalitní gymnastickou šou. Věřil bych, že kvůli tomuto filmu byl v roce 1985 zřejmě rekordní počet přihlášek na gymnastiku. Hvězdičky jsou v případě Gymkaty nicneříkající. Tohle se musí vidět.

plakát

Americký ninja 4 (1990) 

Asi dvakrát lepší než předchozí zásek Amerického ninji. Cannon napravoval vše co mohl, aby sérii zachránil: je tu lepší výprava, mnohem lepší, sadistický, záporák, hodně soubojů s ninji a nakonec, asi v půli filmu, návrat Joe Armstronga (Dudikoff), možná nejlepšího filmového ninji filmové historie. "Hloupé" je to pořád, ale to je prostě součást kouzla téhle série, která existuje jen proto, aby se člověk mohl podívat na opravdu zábavný akčňák s hromadou ninjů a mohl při tom vypnout mozek. Čtvrtý díl rozhodně špatný není. Pokud vás tedy zhrozilo místní hodnocení, a přemýšlíte, zda jít do takhle špatně hodnoceného filmu, na vašem místě bych mu šanci dal. Akce je víceméně slušná - s nástupem Dudikoffa více než to -, odehrává se to v zajímavém prostředí a hrdinové mají pořádnou motivaci k poslání co nejvíce ninjů zpátky do Japonska: hrozí popravení amerického komanda.

plakát

Americký ninja 3 (1989) 

Třetí díl série Amerického ninji šel po stránce kvality hodně dolů. Děj je nevýrazný, ninjů a jejich konfrontací s hrdiny je daleko méně, než v předchozích dvou dílech a člověk se po chvíli překvapivě začíná nudit. Co dělalo první dva díly zábavné, se někam vytratilo a dá se vinit jedině scénárista, který se pořádně (tedy ani trochu) nenadchnul pro ninjovské téma. Změna režiséra, ani vystřídání Dudikoffa za imho mnohem horšího herce, Davida Bradleyho, výsledku taky určitě nepomohla. Film má svoje světlé momenty a je tu občas znát příbuznost s prvními dvěma díly. Jak už jsem ale napsal, záživné to moc není a ani těch ninjů tu není tolik, aby se dalo na film koukat jen kvůli nim.

plakát

Americký ninja 2 (1987) 

Jednička má tady víc bodů možná za serióznější první dvě třetiny a drsnějšího ninja záporáka, ale nemůžu si pomoct, dvojka mě po letech bavila o dost víc. Vážně se tenhle film samozřejmě brát nedá, tudíž jako komediálně laděný ninja akčňák s hodně velkou porcí nadsázky je to parádní volba pro nudný večer. Je řada důvodů, proč raději sáhnout po pokračování než po originálu: Karibik je atraktivnější prostředí než džungle, souboje s ninji jsou tu podstatně propracovanější (a pořád zábavně špatné), jsou četnější a děj se hýbe o něco rychleji. Zápletka je víceméně totožná. Opět je tu dívka v nesnázích, zlý drogový boss ovládající armádu ninjů a Dudikoff je zase ten, před kterým se všichni záporáci klepou strachy. Jako seriózně braný film je to obří průšvih, ale pokud se na něj podíváte jako na film, co vás má potěšit, tak je to za jasné čtyři hvězdy.

plakát

Americký ninja (1985) 

Na Amerického bojovníka (jak byl film tehdy známý v Evropě - to proto, že pojem ninja evropanům tehdy nic neříkal) jsem se podíval po dlouhé době. Pamatuji si ho o něco lépe, jak je nejspíš asi logické, že jako dítěti se mi tenhle druh filmů bude zdát o několik řádů lepší. Na druhou stranu, i dnes dokážu ocenit jeho akčnost, nadsázku, nadchnutí se pro výjimečné situace vyžadující nadlidské úsilí okořeněné pro diváka takřka neznámými východními prvky. Trošku se mi nezdálo, že po poměrně seriózně vystavěném ději se v poslední třetině, nebo v posledních patnácti minutách, film trochu nelogicky lehce zvrhne v obrovská jatka, kde se nehledí, co bude následovat po filmu, tedy, že všechny ty vojáky, řidiče tanků a obsluhovače bazuk čeká vojenský soud. Že se vše vlastně mohlo vyřešit úplně jinak, méně dramaticky. Ale pak by to nebyla taková zábava, samozřejmě. Čili dávám hodnocení přesně mezi třema a čtyřma hvězdičkama. Na rozdíl od tohoto (kde jsem si pár scén z dětství zapamatoval) si další díly nepamatuju ani trochu, takže kdo ví, jak se mi budou líbit, jestli vůbec.

plakát

Force of the Ninja (1988) 

Čistě z pohledu zábavy: jasné čtyři hvězdy bez přemýšlení. Tady je totiž vše špatně a to snad v každém záběru, až mám dojem, že každá scéna byla dlouho dopředu precizně vytvářena odborníky na špatné filmy. Pokud by Force of the Ninja bylo natočeno dnes, šlo by o výbornou parodii na ninja filmy osmdesátých let. Zápletka s přepadením konvoje a následným únosem japonské dívky, za níž chce gang žoldáků miliony dolarů není vůbec špatná. Přestřelka je už horší, ale přesto působí zábavně - stále si nejsem jistý, jestli nechtěně, anebo to natočil génius. No a hlavní hrdina, ninja s (nejspíš falešným) knírkem, poté, co se dozvídá o únosu, se vydá na svatou ninja válku jednoho muže versus záporáci. Nakonec se k němu přidává i šerif s brokovnicí, ale proč ne, když je záporáků habaděj. Force of the Ninja přesně splnil, co jsem od něj chtěl - neustálý přísun zábavy bez jediného zaškobrtnutí. To se většině špatných filmů jen tak nepovede.

plakát

Drak přichází (1973) 

Bruce Lee se jako tajný agent vydává na turnaj na ostrově, kterému vládne záporák s umělou nasazovací rukou. Má motivaci k nakopání velkého počtu záporáků - musí pomstít smrt své sestry - a zároveň se může blýsknout v turnaji plném největších bojových es. Mezitím ale musí splnit tajný úkol, což není zase tak jednoduché - přece jen stráže jsou na každém rohu a záporák Han nemá rád, když je někdo podezřelý - pokud se někdo takový objeví, je za to po zásluze potrestán. Na filmu se mi nejvíc líbil závěrečný souboj, kde Bruce Lee dává svým protivníkům jednu fantasticky vypadající lekci za druhou.

plakát

Thunder (1983) 

Thunder je film spadající do kategorie natolik šílené, až je to dobré. Indián Thunder rozpoutá válku s policií a se stavební firmou, která se rozhodla postavit observatoř na indiánském území. Následuje víceméně doslovná citace prvního Ramba s jistými obměnami a výrazně slabší akcí, kterou se snaží zachraňovat výbuchy. Působilo to na mě, že to buď natočili strašně rychle anebo to natáčeli dlouho a štábu na vyšší kvalitu filmu chyběly nejen peníze, ale i schopnosti. Přesto - pokud překousnete technické nedostatky a fakt, že indián Thunder neumí ve skutečnosti dát ránu a přesto policisté padají na zem - je to fajn podívaná. Nejvíc jsem kroutil hlavou při scéně, když Thunder proskočil výlohou hlavou napřed, protože na protější zdi uvnitř obchodu uviděl bezvadnej luk - a samozřejmě se mu při tom nic nestalo. Půl hvězdičky navíc za krásné prostředí Monument Valley.

plakát

Černá punčocha (1986) 

Koukatelný film, kterému chybí jednak vyšší bodycount a druhak napínavější hledání pachatele punčochových vražd. Zajímavé je, že černá punčocha tu neslouží jako maska, nýbrž jako zbraň, které se vrah po vzoru amerických kolegů nevzdá do finálních titulků. Chtělo to ještě udělat pokračování, kde by vrah "Černá punčocha" vstal z mrtvých a navázal tam, kde jeho řádění skončilo.

plakát

Kaktusový Jack (1979) 

Fakt slabota. Arnold po devadesát procent filmu jen nehnutě sedí na voze a popohání koně a kaktusovej Jack se podobně jako kojot v animácích snaží vůz různýma fintama zastavit. Jenže pokaždé se to obrátí proti němu a takhle to jde pořád dokola snad celou hodinu. Nevím jestli v sedmdesátých letech tenhle druh humoru ještě nebyl příliš okoukaný, ale dnes už to holt moc nefunguje. Určitě to není špatné, jen to mohlo být daleko zábavnější. Bod navíc za povedených prvních patnáct minut.