Ratherfly

Příjemná romantika v drsnějším balení, s nádhernou Sophií Myles a ..a to mi vlastně úplně stačí.

Snímek, u kterého dosáhnete asi nejlepšího filmového zážitku tím, že si jej dáte v původním znění (dabing jsem slyšel později a stojí fakt za hovno), s kámoši a při konzumaci nějakého toho oblbováku. Já osobně se při této kombinaci bavil královsky - jak u drsnějšího humoru tak při narážkách na Cassablancu. Gagy jsou místy opravdu vražedné a romantická místa sladká tak akorát, aby člověk hlavním hrdinům fandil a zároveň mu to nepřipomnělo Lásku přes Internet, nebo nějakou obdobnou blbost. Pro mě Šílenci na prknech zůstanou v paměti jako taková šílená a sympatická komedie zároveň. Na pátou zvyšuju hlavně na truc Musakovi, který ačkoliv ho tento filmový žánr dle jeho slov nehorázně sere, tak se na něj přesto dívá; nejspíš proto, aby pak tady mohl brečet nad tím, jakže to nebylo špatné:)

Hehe, Torrente je fakt zkurvysyn - o tom žádná:) ,ale tak neodolatelným způsobem, že jsem té jeho propocené, arogantní a vypočítavé postavě musel fandit. Škoda jen, že si snímek neudrží "kvalitu" z úvodu po celou délku filmu a taky toho, že Segura líp nenapsal postavu hlavního záporáka, který je dost o ničem (v porovnání třeba s jinými vedlejšími postavami) - respektive, že je to takový fádní pičus, co by možná u jiného filmu bohatě stačilo, ale na tuhle psychárnu je to trošku málo.

Raimi musí mít po dvojité lobotomii, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, co to doprdele vypotil. Navíc Maguire v roli superhrdiny je asi stejně tak dobře obsazený, jako násada od lopaty do reklamy na jogurt.

Jackie Brown je další stylový příběh a la Tarantino, jen nese o něco míň pro jeho filmy typických znaků (hodnotím do KB II) - možná je to ekvivalent pro párkrát se zde v komentářích objevující příd.jm. nejdospělejší(?), ikdyž dost možná je to dáno knižní předlohou, z niž vycházel. No každopádně tady Quentin trochu upustil nohu s plynu, což filmu sluší, a společně s vynikajícím hudebním doprovodem ve stylu sedmdesátek dal snímku vážně šmrnc. Herecké výkony jak jinak na výbornou - zejména neodolatelně nemasný-neslaný De Niro je fakt bomba. Mám ale dvě výtky, kvůli kterým nepůjdu s hodnocením na pět švestek. Za prvé je to na můj vkus přílišná rozvleklost filmu, což by mi ale až tak nevadilo vzhledem ke kvalitnímu obsahu (teda až na→). Ona podstatnější vada na kráse je samotné rozuzlení snímku a ona setsakramentská shoda náhod a ve výsledku kurevské štěstí, díky němuž to pro Jacie dopadlo tak jak to dopadlo. Určitě si ho ale dám ještě někdy znova, a jsem teda fakt zvědavý, jestli v mých očích půjde ve stopách filmů, které zrajou jako víno, nebo to pro mě bude dvou-a-půl hodinový nepoživatelný nášup.

Velmi atmosfericky zpracovaný Havlíčkův román, který se oproti knize celkem správně zaměřuje pouze na dospělé období života Štěpky a jejího vztahu-nevztahu s Pavlem Malinou - jinak by z toho totiž musel vzniknout televizní seriál. Nicméně tohle se logicky podepsalo na povrchním vykreslení některých vedlejších postav, což však hlavní linii příběhu neškodí a spíše dá připomenout znalým předlohy větší komplexnost a propletenost líčených charakterů a vztahů. Nebudu se ale rozepisovat nad příběhem, který určitě nezaujme každého. Myslím, že z popisku distributora a roku vzniku si téměř každý udělá obrázek, jestli zrovna tohle bude jeho šálek čaje. Pro mě osobně jsou Petrolejové lampy srdeční záležitost, postavená -pominu-li vynikající předlohu- na mistrném hereckém umění dvojice Janžurová - Čepek, kteří své postavy procítili až na kost a kteří mi zde opět podávají důkaz toho, že není herec jako herec ..+ s přehledem potvrzují své přední příčky mezi mými nejoblíbenějšími herci.

Ó kapitáne, můj kapitáne:) ..jedna z nejteplejších věcí co jsem kdy viděl a zároveň jedno velké WTF - což bych však neházel na hlavu režiséra. Pro mě je hlavní chyba v naprosto otřesně a bezpohlavně napsaném příběhu, který pohřbívá veškeré pozitiva a myšlenky v něm obsaženy. Možná to tak někde chodilo, možná jsem prostě necitlivé hovado, ale tohleto prostě neztrávím. Jedno z mých největších filmových zklamání vzhledem k očekáváním.

Z počátku mi celkem hodně vadila postava Raye -respektive její ztvárnění Farrellem- a hudební podklad, který ve mě avokoval nějakou pohádkovou fantasy kravinu made in Hallmark (ostatně stejně jako scény z natáčení onoho filmu). Nejspíš jsem musel zrovna procházet onu čtyřproudou silnici u nádraží, poněvadž posléze jsem se postupně začal nalazovat na tu správnou vlnovou délku a ke konci jsem byl onou ospalou atmosférou města a filmu příjemně prostoupen. Takže po shlédnutí musím plně souhlasit s Harrym (a za sebe rozšířit onen beautiful fucking fairytale stuff i na snímek jako takový) - prostě how can all those canals and bridges and cobbled streets and those churches, all that beautiful fucking fairytale stuff, how can that not be somebody's fucking thing, eh? ..a samozřejmě nesmíme opomenout fucking swans.

Neskutečný, strojově přesný Stanley Tucci, který mě obrazně řečeno posadil na prdel a zcela zaslouženě si za ni (roli, né moji prdel) odnesl Zlatý glóbus a cenu Emmy. Jinak výborné jsou zde herecké výkony všech zúčastněných, nicméně vyjma Kennetha Branagha nedostali ostatní herci tolik prostoru - o to víc se pak ale snaží, když jsou zrovna v záběru. A když se k tomu přičte námět, ke kterému není třeba co dodávat a fakt, že dialogy jsou vesměs autentické a pocházejí ze zápisu z jednání, pak je zaděláno na silný filmový zážitek. BTW film se natáčel v autentických prostorách záměčku Wannsee.

Na téhle malé komedii, ve které se nerovnoměrně rozprostírají nejrůznější odstíny žánru, je hlavně vidět, že byla dělaná s radostí a hravostí a že ačkoliv je víceméně jasně nalinkovaná, působí tak příjemným dojmem, že jsem se vysral na mouchy -vám doporučuju totéž-, z oněch linek jsem si udělal polštář, dal si ho pěkně pod prdel a jednoduše nasával pohodu, která z tohoto filmu číší. Jo a závěrem; určitě si to sežeňte v originálním znění, ten přízvuk je totiž opravdu k sežrání.)