Recenze (346)
Na hraně zítřka (2014)
Jedná se o nejlepší akční sci-fi posledních let, až zpět ke Zdrojovému kódu, před kterým se však musí pokorně sklonit. Jsa hnusný hnidopich nemůžu odpustit Limanově příběhu některé absurdní dějové a časové obezličky, které vyvrcholily obligátním happy endem (jsem zvědav, kdy se nějakému dementnímu producentovi usmyslí a zneužije tento konec k vytvoření nekonečného množství dalších dílů, protože konec je v podstatě otevřený). V tomto film prostě pokulhává za mnohem dotaženějším Zdrojovým kódem. Klady netřeba vypočítávat, řadím tam vše ostatní.
Hra o trůny (2011) (seriál)
Okázalá výprava a áčková produkce úspěšně zastírají fakt, že se v jádru jedná o překombinovanou namyšlenou telenovelu ve fantasy hávu. Kdo s kým, kdo proti komu a furt dokola. Cože? Chozé nepřijel? Ne, Ned Stark nepřijel. EDIT: seriál v páté sérii vypotřeboval stanici HBO všechny skladové zásoby lubrikantů a vmasturboval se do neuvěřitelně sebezahleděné podoby. Za každou cenu okázale šokuje a tlačí na pilu. Děj se překombinovává a uměle košatí jen proto, aby nějaký byl. Jako kulturista na sterodiech obdivující v zrcadle své odporně přebujelé asymetrické boule.
Walter Mitty a jeho tajný život (2013)
Jak hezky píše Tetsuo, film je velmi schizofrenní ve svém poselství. Já myslím, že je to tím, že žádné poselství vlastně nemá, i když se tak tváří. A kdyby se tak netvářil, udělal by lépe, protože pak by se jednalo o tuze milý příběh malého člověka, který hnán životními okolnostmi překonal sám sebe a trošičku povyrostl. Síla filmu je pak spíše v kulisách a jednotlivých scénách, které podle mého názoru spíše náhodou a nechtěně než cíleně zachycují esenci života a bytí. Ale ať šlo o záměr či náhodu, toto podprahové působení tu prostě je a počítá se. Silné 3*. "Beautiful things dont ask for attention."
Hobit: Šmakova dračí poušť (2013)
Hobit: Jackson rapes Tolkien´s anus again. Láska Jacksona k Tolkienovi je čistě sadistickou záležitostí bezohledně drtící duši jeho literárních děl pro vlastní ukojení. První Hobit zachovával alespoň jakési zdání soudnosti a střízlivosti (bylo to ale podobně jako u trilogie Pána prstenů pouze tím, že se jednalo o úvodní a tudíž nejkomornější díl série). Druhý díl je již estrádou otupujícího megalomanství zacílenou na malomyslné konzumenty speciálních efektů a píčoidních akčních scén (sudy forever!). Jediným silným okamžikem celého filmu je Sauronova scéna.
Duch nad zlato (2013) (TV film)
Výpravná??? Na téhle pohádce je výpravná akorát tak cesta na záchod a zpět, když si od toho trapasu člověk musí ulevit. ČT založila překrásnou vánoční tradici spočívající v rok od roku nuznější a trapnější pohádce servírované na štědrý den. A letos se opět dokázala překonat. Škoda herců, kteří tu ztráceli čas a um.
Enderova hra (2013)
Neuvěřitelný filmový kastrát jedné úžasné knižní předlohy. Velmi, velmi zjednodušené a zpovrchnělé převedení unikátní knihy do filmové podoby. Pokud se vám film námětově líbí, z knihy budete naprosto odvaření. Její převážnou část tvoří Enderův vývoj na kadetce, boj se spolužáky, osobní a psychologický růst s filozofickými přesahy, detailní popisy bitvy za bitvou v simulátoru a úžasné taktické manévry, to vše napsané neuvěřitelně čtivě a chytlavě. S hrdinou se v knize sžijete a budete prožívat útrapu za útrapou a fandit mu v nejisté a vůbec ne zřejmé budoucnosti ve vojenském prostředí, které je drsně nemilosrdné i k šestiletým dětem. Film toto vše z předlohy vykastroval až do zcela fádního haiku z vesmírných Bradavic, které musí divákovi neznalému knižní předlohy připadat v některých ohledech až nesmyslné či nedotažené. Z Endera se tu stává předem určený vítězný génius pouhým lusknutím prstu, jeho útrapy a "vývoj" jsou tu pouze komisní a kulisní výplní části filmu. Neuvěřitelně pros*aný potenciál. Ale upřímně, to se přece dalo čekat.
Nadějný rok (2011)
Klasické schéma průměrné americké..... no asi komedie. Jasná dějová linka, jasné vyústění i ponaučení, jasný stokrát omletý pokrytecký důraz na jisté životní hodnoty. Na druhou stranu je to svižné, milé a přiměřeně srdečné. Komedie je to jen v náznacích a v celkové lehkosti vyprávění, vaše bránice si můžou klidně vzít dovolenou. Celkově vzato milý film na jedno shlédnutí.
Star Trek: Do temnoty (2013)
Je zjevné, že to, co se v prvním díle dalo ještě skousnout coby oprášená nostalgie, se bude nyní již jen vysokorozpočtově a naprosto schematicky opakovat do zblbnutí. Do téhle mrtvoly se nemělo už nikdy kopat. Star Trek se nikdy ani nepokusil vyrůst z naivních sci-fi představ šedesátých let o hrdinných kapitánech a jejich pobočnících při naprosté ignoraci logických a fyzikálních zákonů. To v dnešní době již působí naprosto trapně. A bude dál, byť by to natočil třebas pánbůh s neomezeným rozpočtem.
Nevědomí (2013)
Určitě neurazí, ovšem ani nijak zvlášť nenadchne. Tak proč dávám 4*? Z lačnosti a vyprahlosti po kvalitním sci-fi filmu. V kontextu sci-fi mizérie posledních roků je to pořád nadprůměrné a koukatelné dílko, které má jistou nosnou atmosféru a neopírá se čistě jen o tupou akci a podbízivé triky, jak je dnes zvykem. I ten Cruise byl snesitelný. Jinak zde platí: zkouknout a zapomenout.
Návrat pana Ripleyho (2005)
Typická dvaapůlhvězdovka. Best served after midnight. Víc slov komentáře si to snad ani nezaslouží a po pár dnech se vykouří z hlavy.