cyright

Film byl svými tvůrci špatně koncepčně pojat a zpracován. Díky tomu se (podle mě nechtěně a nezáměrně) vyznačuje svou velmi specifickou náladou, se kterou když nebudete souznít, budete se nudíííít. Na druhou stranu za dlouhého melancholického večera můžete mít to štěstí, že se vám film trefí do nálady a dokážete jej ocenit. Já zůstal někde na půli cesty. Tak či tak, filmu se nedá upřít žoviálně surová neotřelost francouzské thrillerové produkce, která zde ovšem poněkud zůstává viset ve vzduchoprázdnu. Osobně s povděkem kvituji absenci téměř jakýchkoliv blankytně bílých kladných hrdinů ve prospěch morálně šedých charakterů.

Scifi / fantasy seriál s dlouhou tradicí, kterému pro jeho charisma odpustíte všechny nedostatky a nakonec ještě možná zjistíte, že ty nedostatky byly celou dobu jeho přednosti. S lehkostí a nadsázkou si dovolil oživit takřka 50 let staré a přežité reálie z původních řad (za všechny například ubozí krabicioidní Dalekové s míchačkami na těsto coby lasery) a neztrapnit se při tom. Vše je prostoupeno milou sebeironií, která dodává seriálu zpravidla švih a svižnost a láme většinu ostnů trapnosti, které by jej jinak zaručeně pohřbily. I časté vypjaté a vážně pojaté scény jsou tak záměrně přetížené nánosy patosu, že se člověku sama křiví huba do úsměvu. Seriál prostě baví, nevadí místy absolutní nelogičnost, nevadí recyklace některých námětů, protože tomu zatím stále nechybí dynamika, moment překvapení a nápad. Přičtěme výborné obsazení doktorů, odečtěme mnohdy horší obsazení vedlejších postav, podtrhněme, sečtěme a dobře se bavme u seriálu (zatím jen takřka) koketujícího s 5*.

Mýdlová bublina. Provinčnost snažící se tvářit světově. Obvyklý neduh všech podobných seriálů od SG1 po Star Trek. Jakási hrstka amatérů, tentokrát odkudsi ze sklepa v Cardiffu, se snaží tvářit jako těžcí profíci a opakovaně zachraňují svět. Vážnost a drsnou škrabošku tomu má dát jistá syrovost, která zejména ve druhé řadě nešetří ani životy hlavních hrdinů. Já si říkám, že škoda, že až ve druhé řadě, protože většina osazenstva téhle party jsou těžce nesympatičtí herci. Ti naštěstí teda nakonec vymřeli ;-). Seriálem sice místy prosvítá zajímavý a poutavý nápad, myšlenka, dialog, ale celé je to neustále ředěno a promícháváno ať už trapnými klišé scénami, apelem na ty správné hodnoty, nebo naopak humpolácky raženou svobodomyslností, jež má zřejmě působit neortodoxně či průkopnicky či já nevím jak (např. na pilu tlačící gay vztahy a scény, zmíněné surové otloukání hlavních hrdinů atd.). Tento spinoff Doktora Who v mých očích vyznívá trapně, protože nectí odlehčenou atmosféru své předlohy, která byla založena na sebeironii a veškerou vážnost vždy umně topila v hektolitrech patosu. Torchwood to dělá přesně naopak - je supervážný a nevěrohodně se snaží o ironii a humor - a světu Doktora Who to prostě nesedí. Můj zájem o seriál s postupem času výrazně klesal a druhou řadu jsem projel spíše se sebezapřením, když tu přišla třetí řada, která byla příjemnou a vítanou změnou konceptu a oživením, na což čtvrtá řada obstojně navázala, ačkoliv americký Torchwood dle mého názoru utrpí ztrátu identity, přijde o svou "britskost" a sklouzne do konzumního amerického samovaru. I když nechme se překvapit. Celkově v průměru slabé 3* . První dvě řady si zaslouží sotva 2*, druhé dvě naopak i slabé 4*.

Unikátní snímek. Svým tichem mě oslovuje přímo a hluboko a pohlcuje. Kdo je naladěn podobně, pochopí, kdo ne, bude kroutit hlavou. Nelze si však odpustit formální výtku, že tomu cosi chybí, nebo naopak přebývá, těžko říct. Je tu jistá disharmonie ze strany tvůrce dokumentu - nepodařilo se mu z nasbíraného materiálu vybrousit úplně dokonalý a souměrný duchovní šperk, jak by se slušelo. Proto magii snímku tvoří spíše jeho samotné téma, obsah, to veliké ticho přísného, chudého a přitom tak niterně bohatého klášterního života , které v divákovi rezonuje bez ohledu na to, jakou přidanou hodnotu tomu dal režisér. No ale alespoň jí příliš neubral.

Výborná hudba, výprava a troufám si říct že i reálie. Příběh je vše jen ne hollywoodsky černobílý, což bylo velmi příjemným překvapením. Ještě větším překvapením bylo, že film je tak šikovně a nadčasově natočený, že ještě po více než padesáti letech se na něj dá se zaujetím dívat a člověka nejímají pocity obstarožní trapnosti, nýbrž právě naopak, začnou se rodit sympatie. A to i přesto, že Douglas s dolíčkem i anticky vyhlížející Curtis jsou jako Vikingové pěkný úlet. Na film jsem přepnul úplnou náhodou a už jsem se neodtrhl, byť tempo filmu je proměnlivé, zájem udrží a daří se jej zvyšovat až k závěrečnému poměrně autenticky zmáknutému dobývání hradu (nic nemohlo být šizeno počítačovými triky), které působilo velmi sympaticky - ostatně jako nakonec celý film. Příjemné překvapení jednoho volného odpoledne.

Hodně projebaný potenciál apokalyptické sci-fi, který dobrovolně sám sebe uzamkne v atomovém krytu a vykleští se do sice kvalitně natočeného, ale v podstatě fádního a nenápaditého psycha. S postupujícím časem film otravuje až doslova nudí, protože veškeré napětí a děj jsou budovány ryze formálními filmařskými prostředky navozujícími pocity stísněnosti, nechutnosti a očekávání nevyhnutelného - zcela sterilně. Téma degenerace lidských osobností v uzavřeném prostředí nabízí nepřeberné množství zápletek, které by se klidně daly natáhnout na mnohadílný supernudný seriál. Ale proč to? To vyústění je vždy jediné a všichni jej znají a očekávají. Není třeba jej pitvat, obzvlášť když ve vzduchu visí tolik zajímavých nakousnutých a nezodpovězených otázek o světě venku. Nehledě na to, že neodčinitelná hrůza vnější události má dle mého názoru na celkové chování postav pouze minimální dopad - je to vlastně pouze záminka, jak je kdesi uzavřít do sklepa. Tenhle film se tím rozpadáním lidí v trosky ukájí dobrých 90 minut a je to vlastně hrozná otrava. Když je kryt konečně opuštěn, abychom se volně nadechli čerstvého radioaktivního spadu, zašklebí se na nás titulky. Tenhle film by si zasloužil nějaký důstojný spin off, který by jeho postapo sci-fi potenciál důstojně využil.

Neuvěřitelně srdečná a milá oslava malého, bezvýznamného, konzumního života žitého bez ambicí a hlubšího smyslu. Skvělý scénář, uzrálé a dobře vykreslené postavy, u nichž si tvůrci dali záležet, aby vypilovali a zaoblili všechny rohy a dopřáli tak divákovi příjemný i nechutný příběh-nepříběh s dialogy a hláškami s kultovním potenciálem. Narozdíl od jiných Smithových snímků tento film se i bez lubrikantu nikde nezadrhává a i bez umělých sladidel poskytuje výživný zážitek a vykresluje uspokojený úsměv ve tváři po jeho skončení. Míra znovukoukatelnosti velmi vysoká.

Nikdy jsem nenašel správná slova ke komentáři tohoto filmu. Filmy se mě málokdy opravdu niterně dotýkají, ale tomuto se to daří. Vyvolává ve mně nezvykle širokou škálu emocí a pocitů, intenzivních i protichůdných. K tomu audiovizuálně boduje na všech smyslových frontách. Tato kombinace mě přivedla k ojedinělému prožitku a nemohu jinak než film řadit mezi své nejoblíbenější.

Úvodem jedna prosba ke svaté Kryšpíně: ať už si pana Trošku odnese nějaký pták! Je úplně jedno jaký! ... Ach jo, říkal jsem si, že budu co nejshovívavější a fakt jsem se snažil. Ale prostě to nešlo. Nemohu si pomoci, pan Troška prostě NEUMÍ točit. Vnímám pouze opentličkovanou šablonovitou rutinu, bez napětí a atmosféry, které prostě pan režisér nedokáže, prostě ne a ne a neumí vybudovat. Sterilní a monotónní vyprávění, které kdyby přeskočilo ze žánru do žánru, tak si toho ani nevšimnete. Výpravnost naprosto nevyužitá, nezúročená. Troška načančá (až přeplácá) scénu, ale nijak to nedokáže využít k prohloubení zážitku, pouze klouže po prázdném blýskavém pozlátku bez chuti a zápachu. Totéž platí o nabobtnalé repetitivní hudbě, která se doslova vnucuje, snad ani na chvíli nevypne a buď Vás dokonale uondá, nebo dokonale nasere. Sterilní pojistku ještě umocňuje předabovaný umělý zvuk a moderní hovorová mluva, která rve uši a překazí každý pokus o vnoření se do (rádoby) pohádkového světa. Zmiňoval jsem herce? Né? Jestli to nebude tím, že ve filmu téměř nikdo nehraje. Slzu v oku mi pak přivodil rytíř Štěpán, jehož jméno je docela příznačné, protože podle vizáže je to dozajista mladší bratr tenisty Radka Štěpánka neboli "koně" (nic proti Radkovi, jde jen o vizáž). V roli hloupého Honzy by dozajista exceloval, ani by nemusel hrát. Ale abych nebyl škarohlíd a jen nekritizoval: ve filmu svítilo krásné teplé letní sluníčko.

Animace místy až komická, nicméně celkové posleství je jasné a celkem působivé. "Vědecký" pohled na věc je zřejmý a pro celkové vyznění filozoficky spíše omezující zejména v závěru opírajícím se o evoluční domněnky. Zcela nevědecky si dovolím zaspekulovat, že film není jen teorie, že už se to stalo. A stane se to znovu. ;-)