cyright

Snímkem občas probleskuje nadějná atmosféra, ale sotva se tak začne dít, je umrtvena přívalem blbosti, v jejíchž kolejích se film nakonec po celou dobu drží. Přesto jsem se jako fanoušek apokalyptických sci-fi vcelku pobavil, vědom si, že kvalitních filmů na toto téma je méně než šafránu. Proto je třeba být shovívavý a ocenit i ty nadějné sporadické povedené problesky. Nicméně nutno dodat, že kdyby se ve filmu vůbec nemluvilo, bylo by to jen ku prospěchu, protože tak blbé dialogy jsme nevedli ani jako děti ve školce.

Graham Hancock je jeden z nejserióznějších badatelů naší doby. V tomto třídílném seriálu (v originále dostupný na youtube) sdružil a odhalil velice zajímavé informace týkající se naší ztracené historie, informace, které jsou i po těch letech oficiálními vědeckými kruhy převážně zcela ignorovány. Otázka je, zda cíleně. Bádání nás zavede do Egypta, Kambodži , Střední Ameriky, Británie i např. na Velikonoční ostrovy a odhalí netušené zejména astronomické souvislosti mezi těmito místy, všechny směřující k období cca 13 000 let do minulosti. V tomto seriálu nehrají prim domněnky, nýbrž fakta a jejich zasazování do kontextu. Co bylo ztraceno, bude dříve či později nalezeno, i proti vůli jistých kruhů. Vřele doporučuji.

Zneklidňující film, zejména proto, že brnká na strunu jakéhosi podvědomého tušení, které třímá v každém z nás. Film o nevyhnutelnosti. Romantickou linku vnímám pouze jako impuls k tomu, aby se ve filmu dělo něco vyjma dokumentárního rozkladu světa, a aby v divákovi samovolně vyvstaly otázky. Film sám je bez otázek i bez odpovědí. Díky bohu.

Ron vyzrál. Samsara je mnohem ucelenějším a výpovědnějším dílem než éterická Baraka, která "pouze" oslavovala vše živé a také pro ně plakala. Mystičnost a éteričnost se v Samsaře proměňuje ve vyspělost a nadhled. Po mírně rozpačitém začátku se rozehrává kompozičně zvládnuté dílo s jednoznačnou výpovědí, střízlivou, oprávněnou a soucitnou obžalobou civilizace ze zločinu proti vlastní duši. Přílivy a odlivy kontrastů krás a bolestí, radostí a pokrytectví, bohatství a chudoby ze všech koutů světa mají jedno společné - marnost neustálé proměny a nevyhnutelného zániku "dobrého" i "zlého". Nad tím vším stojí šibalský úsměv Buddhy a moudrost mnichů, kteří symbolicky staví z písku krásnou mandalu jen proto, aby ji posléze záměrně zničili. Ani tisíc rukou boddhisattvy soucitu Avalokitešvary nic nezmůže s výhní samsary . Samsara je vše - dobré i zlé, ale nakonec vždy marnost...... Jinak nevím, co mají všichni proti hudbě, není vůbec slabá, pouze se taktéž jedná o vyzrálejší kompozici, která tentokrát nikam neunáší, spíše uzemňuje. Proto se snímkem ladí stejně skvěle jako původní hudba s Barakou. Jasných 5*.

Vítejte ve světě zázraků, dobrodružství a...zázraků. Sedmapadesátkrát.

Silné žánrové 3*. V rámci pohádek posledních let velmi obstojný počin. Nedostatek originality vnímám jako pozitivum, pokusy o originalitu až na výjimky doposud dopadaly tragicky. Rozpočet byl zjevně dosti omezený. Stačilo pár rožnovských chalup a pár hlavních herců a jejich převážně výborné herecké výkony a (většinou) spíš vtipné než trapné dialogy. Vezmu-li si pro srovnání na paškál např. Troškova "veledíla", tak u něj je toto vše vždy přesně naopak. Tady jsem si mohl užívat mile předvídatelný děj okořeněný výbornými herci a důstojnou třešničkou na dortu v podobě úžasného prosince pana Brzobohatého. Prostě na české pohádkové poměry za málo peněz překvapivě hodně muziky.

Film působí příliš epizodně, povídkově. Na to, co rozvlekle vypráví takřka dvě hodiny, by pohodlně stačila polovina času. Vše je od začátku jasně dáno: jednak zcela ploché a černobílé charaktery všech postav, které neprodělají žádný vnitřní vývoj, jednak velmi evidentní směřování obou dějových linií. Problém je, že film nijak nevyužil zmíněnou stopáž k tomu, aby zapracoval na vnitřní dynamice, aby propracoval postavy či někam rozvíjel jejich vztahy, aby šel jakkoliv do hloubky či vyplnil mnohá hluchá místa, kterých je povícero zejména ve fantazijní linii. Je to kvalitně natočené, avšak prakticky sterilní vyprávění dvou nesourodých příběhů, které podle mého drží pohromadě nikoliv z důvodů obsahových (scénář je prostě chabý), nýbrž pouze formálních (kvalitní režie). Jinými slovy, del Toro svou práci zvládl jen napůl. Mě příliš neoslnil.

Po slibném a zajímavém začátku snímek postupně pozře sám sebe a zanechá za sebou vyprázdněný aftertaste. Přes snahu prezentovat jakési sdělení je to ve skutečnosti jen do sebe zahleděný počin. Celkově působí dojmem, že vůbec nestojí o uznání chápajícího diváka, jež by se s filmem měl jakkoliv ztotožnit, nýbrž spíše touží po obdivu diváka nechápajícího, tápajícího, poníženého před velikostí génia autora. Filmu nelze upřít zajímavé formální zpracování a zejména hudbu, která se povedla. Ovšem jakékoliv srovnání tohoto snímku s Kubrickovou Vesmírnou odyseou považuji za těžkou urážkou pana Kubricka. Oba filmy mají společný akorát vesmír ;-)

"Fuck you thunder!" zachránil tomuhle kvalitativně kostrbatému filmu velmi těsně 3*. Vlastně ani pořádně nevím proč. Nápad je tak ujetý, že je vlastně trapný. Navíc i tak potenciál zůstal drsně nezúročený. Ale přesto to má jistou lehkost a svižnost a občas i vtip, díky čemuž se to dá celkem pohodlně zhltnout coby šizená jednohubka s příměsí umělých dochucovadel.

Dvě hvězdy za většinou fakt stylové alieny a některé jejich akční scény (koule ftw!). Klobouk dolů, lepší a zajímavější jsem pár roků neviděl. Zbytek je totální sračka. Od patetického příběhu přes herecké výkony (Rihanna jako mariňák je obludnost hlasitě volající po zlaté malině), po dialogy přímo bobtnající demencí, což ještě umocňuje nechutně podbízivý humor. Takovýto filmový průmysl jednou zajistí, že se z člověka přirozeným výběrem druhů stane opět opice, jenom tlustší, méně chlupatá, žijící z popcornu a koly.