swinevenca

Vypadá to jako Trůny, zní to jako Trůny, ale nejsou to Trůny. O co míň je v tomhle desetidílném intru k Tanci draků dějových zvratů, tajemně ostrých dialogů a celkových mindfucků, o to víc je tam zbytečných plků a odporně detailních odporných detailů. Tohle jsem prostě jednorázově zkonzumoval a párkrát jen tak tak nevyvrhnul.

Já bych asi nejdřív udělal konkurs na někoho, kdo dokáže pár strohých informací ze Silmarilionu zakomponovat do zajímavého smysluplného děje se sympatií hodnými postavami, které se baví proto, aby děj odsejpal a ne proto, aby řeč nestála. A kdybych někoho takového nesehnal, tak bych se na placení autorských práv k těm pár stránkám zvysoka vysral. Ale mě asi chybí to dravé podnikatelské myšlení. Ale když už to pro ty prachy vzniklo a já to úplně zadarmo zhlídnul, tak budiž jednou hvězdou oceněn Elendil jako jediná sympatická postava a jednou hvězdou to hezký pozadí za pozadím všech těch nesympatických až směšných postav. Poznámka pro korektnost: Nechuť k postavám vyplývá z jejich (ne)činností, nikoli z jejich barvy, pohlaví nebo barvy pohlaví.

Asi mi to na plnou palbu taky nevychádza. Prušinovského stručné vyprávění nemělo chybu až do odhalení, po kterém to stručné být přestalo. Navíc se to mohlo mnohem víc věnovat Gajdošíkové, jak kvůli jejímu o řád lepšímu herectví a koukatelnosti, tak čistě kvůli jejímu vypořádání s chybama. Tomášovo vypořádávání totiž nic nového nebylo.

Do konce dotažená satira ukazující, že lidstvo jako celek, je banda povrchních ká-ó-ká-ó-té-ů ovládaných jednoduchými pudy a pár nejvyššími sobeckými ká-ó-ká-ó-té-y. A nemám s touhle zprávou o nás samých problém.

Ze začátku to vypadalo, že bych se díky slohově příliš zdatnému vyprávění (pozdější lvice) Elsy mohl vyhnout fatálnímu zásahu, ale osadnický countdown na všechny způsoby divokého západu, vypořádávání se s volností v krásné a zároveň smrtící přírodě, jakož i se smrtí samotnou, by bez toho deníčku bylo citelně slabší. Žeru Yellowstone, jsem na blondýny, mám doma děti a bílou indiánku, tak asi nebyla šance, že by mě s tímhle Sheridan netrefil přímo na komoru. Tak přesně, jak dlouho nikdo.

Pamatuju si, že před produkcí jsem byl lehce zklamán, protože jsem cestou ze Zahrádek očekával záhon křenu, ale musel jsem se spokojit jen s jedním zakrslým křeníkem. Pamatuju si svižný dějový nástup bez zbytečných inter, okouzlení z Batmanova samozřejmého pohybu mezi gothamským četnictvem (podobně bezstarostně si mezi lidma kráčel v kostýmu leda Kick-Ass), warriorský flashback při pohledu na Robertovy trapézy, vůbec si nepamatuju Colina (a to jsem ho chvíli předtím viděl i bez šatů) a jen matně si pamatuju, jak se detektiv zvrtnul v heroického plavčíka se světlicí. Srovnání s Phoénixovým Jokerem je na místě, co do civilnosti komiksových hrdinů a za mě i co do opětovné koukatelnosti (Batman je možná o 0,3* horší, ale Joker je hnusnější). A protože jsem si od konce filmu prošel Peklem i 60-ti kilometrovým hřebenem, což je nejdelší trasa jakou jsem kdy ušel mezi kinem a komentářem, hloub se nedostanu.

Přihořívá, přihořívá, samá voda, samá voda. Seriál má přesně opačnou tendenci než Barneyho "get psyched" mix a přesně v půlce stopáže definitivně zaleze z paluby průměrně kvalitního hnusu předminulého století do kajuty současného ultrahumanismu. Tj. doktorova cesta k vykoupení z hříchů páchaných jím i spoluposádčíkama na bezmocných (indové, eskymáci, velryby) je moc dlouhá, moc neuvěřitelná a byť proti ní jako takové nic nemám, podle mě nepatří ani na loď 19.století ani do seriálu 21.století, který chce o takové lodi něco říct.

Není úplně od věci dopřát si jednou místo dokumentu z doby, kdy prabáby našich dětí byly ještě dětmi, toulku do časů, kdy byly dětmi prábáby našich pravnuků, budou-li jací. Ono totiž mapování 30 let starých událostí má obrovské castingové výhody na všech stranách barikády (hergot híml jak já bych byl rád, kdyby si Abendschona po válce neodvezla ZK**V*N* NKVD). A ať už byla motivace Večeře, Běly jr., Berdycha nebo Jonáka jakákoliv, a mám za to, že byla u každého z nich různá, je třeba ji v dokumentu zcenit. Bohužel orlické vraždy, Jonákova exhibice nebo Berdychovo řádění nejsou to, co nejvíc popírá mletí božích mlýnů, tuhle roli plní kauza LTO, vyprávění policejních důstojníků o "krakatici" nebo Berdychových šéfech. Kmentu velmi uznávám a zároveň ho i lituju, že nemůže říct všechno, co ví aspoň z 90%, protože by ho tuzemské mediální domy a elitářské právnické squadry rozcupovaly. Třeba na to ještě najde síly v další epoše, až pár přeživších ušpiněných zvířat z té doby, pojde stářím. Díky autorům za dokument a díky všem uniformovaným dobré vůle.

Tak buď jsem si až do Kristových let jen nalhával, že auto je pouze drahá, vysírající se, ale užitečná a svět zmenšující věc, nebo je to pořád pravda, ale samotná postava Majlse zahraná Bejlem tak suverénně, že jeho fotbalový jmenovec si o takovém výkonu může už léta nechat jen zdát, mě natolik zblbly, že jsem na chvilku zpochybnil svoje letité přesvědčení i umístění tchánova třílitrového quattra do bazaru. No plná palba je za mě vzdor až podprůměrné muzice jasná, názor na auto bude nejpozději při jarním přezouvání zpátky a Christiánek se konečně může těšit na pobyt v mé luxusní rezidenci.

5 neděl s Plíškem žil, tleskal jsem. 5 neděl čekal jsem sudy. 5 neděl v mozku mém bezmasém, myšlenky u vražd mi ztuhly. Až na úplném konci šestinedělí jsem začal mít problémy. S kvapným Kopáčovým zatknutím, přeskočenými výslechy, vyšuměním Franty a Kleopatry, ale asi nejvíc ze všeho z absence Marešova chlapáckého dovětku o umělecké licenci k Frantově předobrazu nebo pointě té licence. Ale stejně - v říjnu 2021 jsem se po několikátém zhlédnutí sametových vrahů zasnil, aniž bych věděl, co chystá ČT na rok 2022. Čestně! A o tři měsíce později můžu slovy starého tlustého bradavičnatého klasika vítězoslavně napsat: Přátelé, kdo z Vás to má? Kdo z vás si v duchu (což vyjde nastejno jako písemná zmínka pro pět kolemjdoucích ČSFD návštěvníků) pomyslí na TV / kino počin a za tři měsíce mu ho veřejnoprávní servír donese až domů?