Ainy

Přiznám se, že jsem hned zpočátku vytušila jak to dopadne, jak se prostě věci mají a nezmýlila jsem se. Silně mi to připomnělo jednu skvělou, polskou, kultovní sci-fi. Temné, postapokalyptické prostředí podzemního města, skrytého před světem o kterém vlastně nikdo z jeho obyvatel nic neví. Přesto jsem v tom filmu našla zalíbení. Touha dvou mladých lidí nesmířit se s myšlenkou, že tohle přece není celý svět, že se z toho místa mohou dostat někam jinam, někam kde je co jíst, pít, kde je vzduch a světlo. Město Ember bylo správně tajemné se spoustou maličkostí, které mě bavily jako byl kupříkladu podzemní labyrint, přerostlý krtek nebo rafting na podzemní řece. Konkrétně ten mě stál ale hodně úsměvů, když jsem viděla, čím vším propluli.

Ikdyž Liga výjimečných není kdovíjak výjimečná, tak i přesto mě stále tajemně přitahuje. Je velmi pravděpodobné, že toto speciální fluidum kolem sebe šíří hlavně osazenstvo Nautilu. Pokaždé, když je příležitost, tak cítím příjemné vnitřní těšení se na starý známý příběh o tom, jak se spojilo několik různých osobností oplývající nevšedními nadpřirozenými dary, jedoucí společně zachránit svět. Decentní upírka vyhřívající se na slunci, neviditelný sympaťák s lennonkami, kapitán Nemo uctívající bohyni Kálí, svalnatý zlobr z Hyde parku aj. Dokážu si představit tenhle film natočený jinak, lépe a klidně na dva i víc dílů, čemuž odpovídal i takový, dalo by se říct, otevřený konec.

Knižní předlohu neznám, ale film jako takový má dost slabý scénář. Díky mým dvěma oblíbeným herečkám se na to dívat dalo. Hlavně Nicole ... ta film pozvedla svým dokonalým hereckým talentem a udělala ho pro nás zajímavějším a výjimečnějším než by jinak byl - nezáživný, nudný, šedý. Za mě 2,5*

Na dobrých pár minut mě rozesmála rychlá akční scéna, když se čipmánkové na pustém ostrově prali o jedno jediné mango. Ve svých prackách ho chtěla naivně skrýt čipetka s vadou zraku se slovy "to je můj miláššek!" Vážně nelituji, že jsem se vzdala sledování vypjatého hokejového zápasu proti Slovensku, ve filmu byly chvíle, které mě upřímně rozesmály a to je mnohem lepší než si uhnat infarkt myokardu. Co mi přišlo krajně neoriginální byla Zoe alias Trosečník a její balóny. (dvojsmysl v tom nehledejte) Taky nejsem příznivcem technicky upravených hlasů, kterým čipmánkové mluvili a zpívali, ale dalo se to přetrpět, vokály byly zajímavé. Takže fajn zábava, ale jen s veverkama, dospělí byli nudní. Ikdyž ... ten co hrál toho .. noo ... jak se jmenoval ten pták ... Ian! ten byl se svou neskrývanou averzí vůči Daveovi doprovázenou hladovým pohledem na jeho jedlý náhrdelník celkem vtipný.

Tak tenhle film byl pro mě do dneška skryt, ještě jsem ho neviděla a musím uznat, že jsem velmi mile překvapena. Není to typická komedie jakou jsme zvyklí u filmu pro pamětníky sledovat a kde má hlavní roli pouze jakoby jeden člověk, jeden pár nebo jedna rodina. Tady mají de facto hlavní roli všichni z domu. Neprožíváme jen jeden příběh, ale je jich víc dohromady. Nadcházející svatba jedné obyvatelky domu dá dohromady skoro celou ulici, všichni se těší a zároveň prožívají i své radosti.

haha, tak takovou nálož jsem nečekala. Kromě toho, že tento film rozhodně není pro děti, tak je zároveň skvělou satirickou parodií na světovou politiku a dění kolem toho všeho. Loutkový film o tom jak jsme my všichni loutkami v rukou nezodpovědných a mnohdy fanatických bláznů. Když pominu to, že jsem se při jedné scéně odehrávající se za barem fakt málem poblinkala, tak jsem si zase jindy poprskala monitor při scénách typu honičky mezi pyramidami "nestřílejte! nestřííílejte" .... "co říká?" .... "říká vym...dejte!". Najdeme tam i úžasnou loutkovou postelovou scénu lidi, u které jsem si ovšem zapomněla dělat zápisky, což byla chyba! jelikož některé polohy byly takříkajíc - inspirativní. (akorát jen nevím jestli bych tu stojku na hlavě ustála)

Nemůžu si pomoct, ale nuda, nuda, nudaa. Obligátní "čekala jsem víc" ani nemusím zdůrazňovat. Vynikající Nicolas zahrál agorafobika Roye sice velmi dobře, to ano, ale on sám nemůže utáhnout celý film. Takže jsem se přistihla, že občas přestanu sledovat obrazovku a myslím na to, na co všechno v pondělí nesmím zapomenout. No a když se opět vrátím do reality, tak zjistím, že jsem o nic nepřišla. Letargii jemně rozčísla až jeho dcera, která se svou pubertální divokostí udržela mou pozornost u filmu až do konce.

Tento film bezpochyby patří k základům, o které se milovník ČS kinematografie opírá. Při sledování jen tak sedíte a saháte si do svědomí, pro sebe si říkajíc jak jste hloupí, že se čas od času přistihnete při myšlenkách, že byste ty časy chtěli vrátit. Jenže já je zažila jako dítě a pro mne to byla ta nejkrásnější doba jakou jsem mohla poznat. Jako dospělák bych to s velkou pravděpodobností viděla jinak. Hlavně Ti co odmítali vstúpiť byli trestáni jako zločinci nejhoršího kalibru. Radoslav Brzobohatý úžasně zahrál člověka, zbožného, pracovitého, na poli dřícího, aby uživil poctivou prací sebe a svou početnou rodinu. Byl to dobrák, s nezlomnou vírou v dobro i přesto, že ho sousedi a přátelé nejednou nechali stát samotného. Jak mu říkala jeho filmová žena "oni po Tobě kameny, ty po nich chlebem".

V tom starém, osmdesátiletém filmu jako kdybych viděla úplně stejnou situaci, se kterou se lidé potýkají i dnes. Nová doba s sebou i tehdy nesla existenční strasti. Mladí lidé, kteří si léta nemohou najít práci a rodiče, kteří se nedokáží přenést přes určitý pokrok, který doba za jejich života vykonala. V tomhle případě to platí pouze pro tatínka, který né že by nechtěl pochopit, ale u kterého vnímám spíš jakousi vnitřní stopku, přes kterou vlak prostě nepojede a basta. Nedokáže pobrat, že lidé se chtějí bavit jinak, že seznamování a vyznání lásky probíhá poněkud ... "zrychleně" než za jejich časů kytiček, dopisů a čekání. Nakonec stejně o nic nešlo. Stále to byly bary a taneční podniky na vysoké úrovni decentnosti a spořádanosti. To kdyby tatínek ze zmíněného filmu věděl, co potomstvo jeho potomstva a potomstvo potomstva jeho potomstva bude vyvádět dnes, tu dobu uvolněné morálky ve všech směrech ... jsem si jistá, že ten šlak, co ho trefi by už nerozdýchal.

Jako jo, udělal na mě dojem ten precizní a zásadový mladý muž doručující balíky. Jason má obrovské charisma a nemohu se zbavit pocitu, že hlavně díky němu má tento film celkem vysoké ohodnocení. Tady to hlavně zachraňuje sympatická akčnost. Jednoznačně. Jinak příběhu chybí originální myšlenka, která by mě dějově zasáhla a já se tomu už přestávám divit. Ono se snad už ani nedá natočit něco, co tady ještě nebylo. Scénáře akčních filmů se s různými obměnami jednoduše opakují.