Cucina_Rc

Premiéra proběhla 9. února 1940 v kinech Adria, Amerika a Hvězda.

Premiéra filmu podle divadelní hry Josefa Haise Týneckého proběhla 1. října 1937 v kinech Adria a Hvězda.

Premiéra snímku proběhla 19. září 1941 v kinech Aleš a Lucerna.

Premiéra proběhla 25. srpna 1939 v kinech Adria, Letka a Máj.

Českoslovenští diváci se Angeliky dočkali až na podzim 1968, kdy navázala na nevídaný úspěch filmů o Vinnetouovi.

Natáčení probíhalo v mestečku Montbard, které se nachází přbližně 62 km severozápadně od Dijonu, a na zámcích Marigny-le-Cahouët, Château de Tanlay i Château d'Esclimont. Divákům se nabízí také překrásný pohled na francouzské zámky Tanlay, Esclimont a Versailles nebo na cisterciácké opatství Abbaye de Fontenay.

Natáčení filmu probíhalo od 20. dubna do 20. srpna 1964 především v ateliérech francouzské společnosti Studios de Boulogne a v okolí zámků Esclimont a Versailles. Ve studiích italské společnosti Cinnecita vznikaly scény odehrávající se na Novém mostě a na Dvoře zázraků.

Film se natáčel v létě roku 1965 ve městě Senlis a v okolí zámků Esclimont, Chantilly a Versailles. Interiérové scény vznikaly v ateliérech francouzské společnosti Studios d'Epinay a italské společnosti Cinecittà.

Po natočení pátého snímku uvažoval producent Francis Cosne o pokračování, ale hlavní představitelka Michèle Mercier byla již velmi rozmrzelá. Cítila, že její život a její kariéra začínají a končí Angelikou a chtěla se vymanit z jejího stínu. Navíc jí vadil diletantský přístup tvůrců a uvědomovala si postupnou klesající úroveň filmů. K natočení šestého dílu již nakonec nedošlo.

Během natáčení se stalo i několik kuriózních příhod. Když Michèle Mercier jezdila svým Mercedesem po tuniských silnicích, stavěli se vojáci i policisté do pozoru a salutovali. V celém Tunisku totiž existoval pouze jeden takový vůz, který vlastnil tehdejší prezident, a tak si vojáci mysleli, že zdraví jeho.

Nepříjemným zážitkem pro Michèle Mercier bylo natáčení scény, v níž je znásilněna v podpalubí. Pomyšlení na ni ji děsilo a byla z toho špatná několik nocí předem. Když se na ni vrhla skupina statistů se vzhledem kriminálníků a se špinavýma rukama, roztrhali jí šaty, dotýkali se jí všude a počínali si jako divoši. Jeden z nich - ten co měl pouta na rukou - jí dokonce zasadil prudkou ránu do prsou. Scéna Michéle Mercier natolik traumatizovala, že omdlela doopravdy a otoky na prsou jí zůstaly téměř dva roky.

Nechybělo málo a film vůbec nevznikl, nebo alespoň ne s hlavní představitelkou Angeliky Michèle Mercier. Po filmu Angelika a král (1966) se Michèle Mercier rozhodla smlouvu přerušit a odmítla natáčet další filmy. Producent Francis Cosne se sice pokoušel vyjednávat, ale marně. Vrhl se tedy do hledání jiné herečky. Údajně uvažoval o Ursule Andress nebo Claudii Cardinal, ale z projektu nakonec sešlo, protože němečtí a italští koproducenti odmítli angažovat jinou herečku než Michèle Mercier a ohrozit tak své investice. Nakonec znovu zavolal Michèle Mercier a přemluvil ji k účasti na dalších dvou filmech. Herečka si vymínila honorář milion franků za každý film, což byla oproti předchozím honorářům obrovská změna. V dodatečných klauzulích smlouvy si vymohla, že ani tentokrát se na plátně neukáže nahá. Dala si rovněž písemně potvrdit, že na náklady produkce bude používat svůj vlastní automobil Mercedes 600. Natáčení probíhalo v roce 1967 především v Tunisu, konkrétně ve městečku Sidi Bou Said, a ve studiích italské společnosti Cinnecità.

Premiéra filmu proběhla 13. října 1933 v kinech Kotva a Lucerna.

Premiéra filmu proběhla 12. ledna 1945 v kinech Kapitol, Lucerna a Fénix.

Premiéra proběhla 24. srpna 1934 v kinech Adria a Světozor.

Natáčení probíhalo v Praze Na Kampě na Malé Straně, u Lichtenštejnského paláce na Malé Straně, na Hradčanech a v Novém Městě na Rašínově nábřeží a Karlově náměstí. Dále se filmovalo v okolí obce Všenor a na Berounce.

Premiéra proběhla 13. září 1940 v kinech Na Příkopě a Světozor.

Most, ze kterého chtěla skočit Sachlová (Helga Čočková), se nachází v Praze na Císařském ostrově. Bar v hotelu Bella Vista je hotel Los Jazmines v údolí Viňales na Kubě. Natáčelo se také ve městě Rostock v severním Německu.

Informace a zajímavosti o filmu lze najít v knize Darka Šmída "Příběh filmu Kolja" v edici vydavatelství Mladá fronta.

Natáčení probíhalo v Děčíně.