Batalion

Pro mne filmová klasika a jeden z nejlepších českých předválečných filmů. Tragický osud doktora Uhera, prostředí pražské špeluňky Batalion se svéráznými postavičkami podsvětí, nejchudších z chudých, to věe provázené krásnou původně lidovou písní Pryč, ach pryč je všecko. Kolikrát jsem si ji v životě zpíval, když mi bylo těžko a nevěděl jsem kudy kam... Tklivá, moc tklivá, vždycky mi vžene slzy do očí. (22.01.2021)

Pátá čtvrť.¬         Hlubší dojem než tento snímek ve mně zanechala četba předlohy — povídky Batalion od J. H. Týneckého; příběh je v povídce uchopen pevně, sevřeně, s hlubokým citovým výrazem a bez zbytečných rozptylujících odboček; inu, vždyť jej napsal člověk, který byl kromě spisovatele hlavně novinářem a dramatikem. U Cikánova a Schittova snímku tuto pevnost a sevřenost příběhu postrádám, citový jeho výraz je pak zamlžen jednoduchou konkretizací v obrazech (návrat Uhra domů, samostatné "aktovky" v putyce a u soudu a tak podobně). Dramaturgicky tedy ne zrovna dobře zvládnutá látka, jíž povídka nabízí. Kromě uvedených výhrad můžeme ale o všem ostatním hovořiti jako o silném nebo aspoň dobrém provedení: herci (i přes leckdy poněkud šablonovité vystupování postav), kamera (skvěle ovládající hru černé a bílé), hudba (a písňové šlágry), prostředí putyky, soudu, kostela, hřbitova... to všechno dohromady vytváří sled obrazů, jež přitáhne pozornost a zaujme a možná i dojme. Přes mnou uvedené na začátku výhrady proti dramaturgii se tudíž jedná o beze sporu nadprůměrný filmový počin, který mohl býti ovšem daleko lépe zdramatizován, uchopen (možná M. Fričem?).¬                 Jsou příběhy, jsou písně, které mohou dojmouti až k slzám; skrz ně neměli bychom ale zapomínati dívat se kriticky a vždy bychom měli najíti v sobě sílu neupadnouti do slabosti, jako se to stalo doktoru Uhrovi.¬                 Poznámka na závěr: Skutečné životní osudy dr. Uhra zde nechci prozrazovat — a tím kazit dojem z dívání; zájemce odkazuji na doslov J. Opelíka ke knize Batalion, vyšlé r. 1973 v nakladatelství Melantrich, kde nalezne příslušné odkazy i sumace. (22.06.2016)

Ve velice silné konkurenci roku 1937 se nám sešla celá řada dokonalých filmů. Ostatně, kvantitou tento rok nikdy překonán nebyl a kvalitou zřejmě již ani nebude. Šťastná to konjunktura přivedla do kinosálů Batalion, Bílou nemoc, Důvod k rozvodu, Hordubaly, Karla Hynka Máchu, Lidé na kře, Otce Kondelíka a ženicha Vejvaru, Panenství, Poručíka Alexandra Rjepkina, Rozvod paní Evy, Švandu dudáka, Svět patří nám... abych jmenovala jen zlomek. Batalion Cikánův se tedy stal remakem Pražského první verze z roku 1927 a přinesl s sebou několik osvědčených herců (zejména Eman Fiala si zopakoval svoje živý šaty vynikajícím způsobem), ale také nový scénář, který dal cele vyniknout postavě Heleny, manželky advokáta Uhra, jenž ho dovedla až na samé dno. Helena Bušová tak získala možnost rozehrát své romantické herectví a stala se skvělou konkurentkou Mimi Hanky Vítové. Nač chodit kolem horké kaše, jednoduše řečeno, není filmové okénko, kterém bych na tomto filmu neadorovala. Užívám si celé podsvětí bataliónské, výkony herecké, atmosféru, kostýmy a nakonec i to delirium. Jediným smítkem na kráse je v dnes hrané kopii ten nesmyslný dodatek z roku 1952. Ale co také v roce 1952 nebylo nesmyslné, že. (28.03.2011)

Tenhle film bych doporučoval všem, kteří znají z tohoto období pouze veselohry Martina Friče a podobné. Pak by mnozí zjistili, že bylo na plátnech kin také něco trochu jiného než jen nonšalantní dámy v norkových kožiších, kterým sekundují elegáni zahalení oparem luxusních cigaret. Je to škoda, že česká televize chrlí stále dokola spíše tu oddechovku místo něčeho "vážnějšího", to spíš zřídka. Třeba takový Batalion by si to zasloužil. Cikán nebyl žádný mistr filmu, ale tenhle počin se mu povedl. A František Smolík je geniální. Drsný film o tom, jak člověka zlikviduje zrada toho, koho miloval. Batalion získal pochvalné uznání na benátském Biennale v roce 1937 a František Smolík byl vyznamenán čestnou filmovou cenou. V době svého natočení se ozývaly hlasy, které jej považovaly za nejlepší zvukový film (viz Bartošek: Náš film) (26.01.2010)

Dokonalý obraz první republiky z pohledu spodiny. I když bídníci z Batalionu nemají moc, dělí se o své starosti a nevadí jim zašpásovat na úkor druhého. Pitoreskní postavičky vystupují z koutů obyčejné putyky, aby přinesly do naší současnosti špetku člověčiny. Může to být kus provázku, co se hodí (možná najdete na druhém konci nějakou tu chlupatici). I když jsou postavy příběhu vyvážené, přece jen vystupuje advokát Uher ztvárněný Františkem Smolíkem. Dramatický sestup od úspěšného občana a manžela ke zbídačeném opilci bez naděje je zde vyhrocený do krajnosti. Bodrou společnost pánů doplnují kypré dámy, které nemají pro slůvko daleko. Přesto, že byl film natočený ve třiicátých letech, uchoval si svůj půvab a svěžest. Ukazuje víc lidské soudržnosti než nachazíme v dnešním světě. Už pro tu neopakovatelnou atmosféru má cenu nechat se vtáhnout mezi postavičky Batailonu a jen tak chvíli "pobejt". (Hospodský zpěv nápadně připomínal Kocourkovské učitele.) (13.11.2014)