Okara

Kino zklamání roku. Jména a sliby společně se zaštítěním od velkého Wana a mediální masírkou zkrátka navodila očekávání na značně podprůměrného zástupce hororu, který na plátnech kin zbytečně zabírá místům jiným kvalitním snímkům letoška. Pryč je Bisharova plíživá, hrůzná hudba, stejně jako napětí nebo ona stále omílaná atmosféra. Jenže ono když ve "vypjatém" finiši člověk hypnotizuje dveře od východu, neboť už dvacet minut zpátky ví, jak vše skončí - něco je špatně. A to, že ho z toho vytrhne infarktová lekačka, nespraví vážně vůbec nic. Takže Wane, fakt se vykašli na ty tvoje akčňáky, vrať se režisérský křeslo a ke scénáři dokopej Whanella, protože tohle bylo vážně hrozný. Rozjíždět horor (!) 50 minut, na jehož konci divák není navnaděný, co se bude dít dál, ale v hlavě mu zuří souboj únavy a vzteku za promrhaný čas; to je vážně na pováženou. Jo a do kina mě už na horor dříve jak tři dny po premiéře nikdo nedostane. Přiznávám, že tentokrát to nebylo ono, ale i když se najde jeden chichotálek, zkazí zcela zážitek ostatním. Jenže tentokrát po každé lekačce následovala kolektivní salva smíchu provázená vzrušenou debatou, jako byste si museli vy kreténi poreferovat o kolik se vám zvýšil tep nebo kde vyskočila kapka potu. Vztyčený prostředníček teda nepatří Annabelle, u které věřím, že za sychravé noci osamělého diváka dokáže potrápit. Dvě scény jsou fakt vyložená lahůdka a naopak velký palec nahoru. P.S. Proč se film vlastně sakra jmenuje Annabelle, když to o ní absolutně není? Více zde. 50 %

Ohlasy na nekompromisní černobílej sequel Rodriguezovy šílenosti jsou víceméně pouze průměrné, ale přiznejme si - je to zase tam. Komu se líbila jednička, tak nemůže bejt zkrátka zklamanej a mne v tom utvrdila jednoduchá věc. Do kina si takhle štráduju se sluníčkovou náladou, skoro si pískám jak mi je krásně na tom světě a ven vyjdu znechucenej, ruce hluboko do kapes a všechny bych nejradši střelil třikrát do hlavy. Nejde o to, že to není možná dvakrát nejlepší náladová změna, ale o to, že když vás takhle dokáže film strhnout, tak už to o něčem vypovídá. Depresivní duo Rodriguez & Miller nám opět v ještě ponurejším vizuálu servíruje několik příběhů z bezútěšného prostředí (Ba)sin city. No a koho zajímá, že by je vymyslelo desetiletý děcko a jak skončí je divákovi pomalu jasný, ještě než začnou. Když člověk tomu podání podlehne, tak zkrátka podlehne se vším všudy a samotná dějová linka ho už tak nebere. Jen zhypnotizovaně kouká na ty černobílý jatka a občas mu jen přeběhne mráz po zádech, když se Marvovi rudě zasvítěj oči nebo Ava hodí svůdnej pohled. Masakr je to ještě větší než dříve; bodyguardi běhají krásně v řadách pro kulku do hlavy a Mia když se do toho opře se svojí prodlouženou žiletkou tak krev stříká po litrech. Onoho nedefinovatelného charizma mají všichni zkažený protagonisti na rozdávání, někteří nejmenování možná až moc. Jen jsem se bál, že mezi tuhle sebranku doživotně juvenilní Gordonek nezapadne, ale když chytil rapla a vydal se na revenge misi, tak jsem mu žral každej pohyb. A ideálně obdařená Eva zůstává i po skončení jejího působení na scéně jasnou dominantou divákovy mysli. Na tu se jen tak nedá zapomenout a ten název vážně nebude tak úplně přehnaný. Dojem není stejný jako po prvotině, ale jo, já jsem velice spokojenej. Každopádně pátou hvězdičku přihodim jedině za soukromej taneček od Jessicy. 80 %

Znáte to. Čtete výbornou knížkou a fantazie pracuje na plný obrátky. Před očima vidíte ty snové popisy, postavy a scény a vytvoříte si tak v hlavě vlastní adaptaci. Jen s nevolí se pak člověk koukne na film, který všechny tyto představy zbortí a už je do hlavy zpátky nedostane. Všechno, snad krom amerických prérií, jsem si představil naprosto jinak, ale asi poprvé v životě mi to nevadilo. Jonesovy vrásky pod očima, Brolinův nepřirozenej knírek, Harrelsonův potutelnej úsměv, ale hlavně Bardemův výraz v očích. Jsou to maličkosti, ale dohromady tvoří to ono nepopsatelné charizma, které na člověka doslova dýchá z každé neuvěřitelně pomalé, táhnoucí se scény. Jejich kontrast s tak pozoruhodně klidnými přestřelkami bez nějaké dramatické hudby si pak s divákovy nervy jako kočka s myší. Z Chigurha (Cukříka) jsem byl zpočátku mírně zklamanej, ale po naskočení závěrečnejch titulek musím přiznat, že mi z toho chlapa vážně leze mráz po zádech. Celek pak vyznívá jako drsné, nekompromisní drama, jehož přesah není tak citelný jako z knižní předlohy, ale dojmy dokáže zanechat stejné a pěkně hluboko po kůží. Jinak naprostá filmová lahůdka nedokončení scény setkání Antona a Carly - Coenovi, velkej palec nahoru. Nejlepší soundtrack z filmu: God´s gonna cut you down. 80 %

Historická postava poskytující půdu pro příběh až podezřele příliš vzbuzuje zvědavost a zájem; proč tedy film nesoucí jeho jméno je o jakémsi židovském vyšetřovateli? Člověk by čekal, že se děj ponese v duchu výslechů z jeho úhlu pohledu - nikoli jako snímek, který zachycuje strasti zmíněného policisty. Neříkám, že to někoho nemusí zajímat, ale člověk bez informací o Áďovi II. si z tohoto filmu o něm v podstatě nic neodnese. A to je mu Kretschmann setsakramentsky podobný. Svojí postavu cynického funkcionáře, kterému se přímo přisuzuje největší genocida moderních dějin, ztvárnil perfektně, ale nedostal se mu potřebný prostor aby ukázal, jak jí ještě podá. Eichmann byl z dochovaných dokumentů rozenej psychopat, co v mysli dokázal přeskočit z drakonickýho komandéra na servilního přizdisráče a ještě u toho svést židovku. Z Hitlerový smetánky dost možná nejpozoruhodnější osobnost, které se ještě úspěšně dařilo 15 let žít v utajení. Soudní proces, mediálně nejvýživnější od Norimberku, s tímto člověkem by si podle mě zasloužil zcela jiné režijní pojetí. Kor když se jedná o jediný celovečerní film třetího tisíciletí na toto téma. Vypadá to tedy, že jsem po zhlédnutí zklamanej, ale opak je pravdou. Tmavošedý vizuál spolu s tísnivým prostředím vyšetřovací cely s přítomností největšího masovýho vraha dokáže celkem efektivně i ve své letargičnosti diváka strhnout a vzbudit i nějaké ty emoce. Pro příště ale zkuste třeba film nesoucí jeho jméno natočit o něm. Subjektivní vsuvka na závěr - proces byl největší fraška. Obhajoba Já jen plnil rozkazy! mohla fungovat u Hesse a spol., ovšem nikoli u Eichmanna, který je sám vydával. Divím se tedy, že tyto slova z jeho úst nezpůsobila soudci a přítomným implozi hlavy. A když Izrael před rozsudkem zruší trest smrti tak to byla od začátku jen jedna velká medializovaná uhlazená vražda. Čemuž se nedivím, ale aspoň tomu nemuseli říkat "proces". 70 %

Co tu tak pročítám komentáře, tak se vydám osamocen proti proudu. Alespoň nebudete nuceni číst stokrát omílané sousloví minimalistická one-man show. Když se celá stopáž filmu odehrává v autě s jedním hercem, je nemístné vytýkat většinu jindy hodnotitelných aspektů a divákovo přijetí tak bude čistě subjektivní. Mám rád zvláštní filmy, ať už svou originalitu čerpají jakýmkoli způsobem. Jako bonus je Hardy jedním z mých nejoblíbenějších herců a předem bych tedy tipoval, že film pouze o něm se mi nemůže nelíbit. Opak by byl pravdou. Již dlouho, dlouho jsem nebyl po naskočení titulek tak otrávený a zpruzený. Snad v životě jsem se u filmu tak nenudil. Hodina a půl telefonátů znamenajících fatální rozpad úspěšného života by měla váhu možná tak v seriálu, kde by divák měl příležitost vžít se do děje a těžké rány osudu alespoň trochu prožívat. Ovšem od začátku do konce poslouchat hovory, kdy první polovina znamená utěšování dvou hysterických (byť odůvodněně) žen a druhá návod na betonování - promiňte, ale upřímně naprosto nechápu, jak někoho mohou sebrat. Po úmorném skončení jsem tak jen nevěřícně projížděl hodnocení a nevěřil vlastním očím. Nebýt za volantem Tom, tak bych "vynikajícímu Knightovu scénáři" nedal ani patnáct minut svého času. Oceňuji tak jen hudbu, Hardyho trpělivost a odvážný experimentální nápad, který však v mém případě šel naprosto mimo. Raději tedy nebudu hodnotit, neboť i když je Locke kvalitativně jinde, co se týče dojmu, zařadil bych ho mezi filmy, které se na čsfd pyšní černou barvou. Je možné, že to bylo jen špatným rozpoložením, ale do opakovačky se nedonutím, ani kdybych chtěl. Nejlepší soundtrack z filmu: Baby. ? %

Herečka. Jedno slovo, jeden pilíř. Celý film staví svůj úspěch právě na ní; nemít tak děsivou protagonistku, většina stopáže by byla do slova a do písmene o ničem. Samotná zápletka je perfektní už jen díky tomu, že vzešla z hlavy nejgeniálnějšího hororového spisovatele současnosti - tedy i kdyby byla nezajimavá nebo špatná, stejně by byla stále perfektní, tečka. Obecné pravidlo o převaze neúspěšně zfilmovaných Kingovek nad těmi povedenými kousky v tomto případě neplatí a Misery je tak hrůzostrašnou výjimkou. Nejdůležitější byla ale beztak volba hlavni aktérky a Rob v tomto případě zabodoval. Jen těžko bych si totiž nyní představil více narušenou fanynku, než-li Mrs. Bates. Za doprovodu dramatické hudby, dokonalému sestříhání a proudu potu nebohého spisovatele se z její postavy stává ztělesněná noční můra, jejíž psychopatické změny nálad zkrátka nenechají jednoho v klidu. V poslední třetině, kdy se děj a násilí stupňuje, byl alespoň pro mne chlad a apatie v očích trýznitelky mnohem, mnohem horší než sebe strašidelnější grimasy a krvavý finiš má tak pořádný grády. Tudíž velká spokojenost, Misery putuje na seznam povedených Kingovek a jestli mi někdo v budoucnu dá poleno mezi kotníky, tak předem upozorňuju, že si asi neplánovaně dáchnu. 80 %

Tak tohle ne. To mělo být co jako?! Dost možná největší kino-zklamání roku. Do bijáku jsem šel s lehce nadprůměrným očekáváním kvalitní hororové krimi, nic závratného jsem neočekával. Ale takovýhle filmařský debakl už vůbec ne. Tak neuvěřitelně inkoherentní film jsem totiž již dlouho neviděl. Když bychom jednotlivé žánrové scény nasekali a udělali z nich samostatné části, gradaci děje by to neublížilo a dojem by byl alespoň vyšší. Film je jako celek naprosto o ničem. Nezáživné, vypumpované téma, nesympatičtí herci, monotónní hudba a korunu tomu nasazují ty scénické kontrasty. Z hororového sklepení za dcerkou na fotbalovej zápas vyprofilovat silné rodinné vztahy, pak v akční honičce chytat lumpa, následně zalézt do sklepa II., nechat si přivodit infarkt a vzápětí to probrat nad sklenkou s knězem aka dvojnásobným feťákem na heroinu co kouří, chlastá, obskakuje narkomanky a to vše s výrazem mám to na háku jsem drsnej kněz. Imho scéna rozhovoru u kulečníku do celého filmu zapadla jako malá mořská víla do finiše Titanicu. Zkrátka když chce někdo natočit depresivní a hrůzné krimi, tak to nemůže prokládat anekdotami, to ať se na mě nezlobí. V průběhu sledování mě tak z naštvané apatie vyrušilo jen pár těch lekaček, vztek navýšily i americké motivy (primární zlo musí mít kořeny v Iráku, americký neporazitelný special-forces či vycucanej happyend). Je mi jedno, že je to inspirováno skutečnými událostmi; na vyznění to nepřidalo a role křesťanství mne odrovnala totálně. Derricksonovi jsem tak celou stopáž spílal, že má štěstí, že nedávám odpad. Nakonec hvězdičky dvě, závěrečná vymítačka měla přeci jen něco do sebe, abych jen nehanil. Ale Scotte, správně děláš - zpátky k Sinisteru, tohle je ostuda! Nejlepší soundtrack z filmu: Stroll through the ancient city. 30 %

Neuvěřitelně špatný film. A to samotný nápad není až zas tak špatný. Zamlklý hispánec a neonacistický Kazach tvoří dvojku, která vykrade banku a shodou okolností se dostane na sezení alkoholiků. Mezitím policie uzavře výjezdové cesty a tragédům tak nezbývá nic jiného, než mezi ztroskotanci zůstat a zkusit vymyslet, jak se z té šlamastyky dostat. Mohlo z toho být průměrné psycho-drámo, přeci jen abstinující alkoholici jsou celkem zajímavé osobnosti, kor když se dostanou do takto vypjaté situace. Bylo ale z toho jen hodinové nic. Ryzí, čirá, ztělesněná nuda, kdy nejvyhrocenější scénou je, když dědek zabrání tomu zlému vypnout kávovar. Pokud by se divák po 20 minutách rozhodl film vypnout a znovu spustit po hodince, do slova a do písmene by o nic nepřišel. A k čemu pak takový film? Jedna hvězdička za Verveena, jehož postava drsnýho nácka s narušeným morálním kodexem byla jediná koukatelná, jinak na Boiler Makeru nevidím jediný klad. Komediální hudba mě v thrilleru vyloženě iritovala a zakončení se nedalo neuhádnout po první minutě. Vrtá mi tak jen hlavou, jak takový kousek může mít na imdb 7,1. Ale jak se to říká - proti gustu žádný dišputát. Stejně nikdo neví, co je dišputát. 20 %

Nebudu lhát; jubilejní 1500. hodnocení a 400. komentář jsem si neschovával pro tenhle hororový kult náhodou. Nadešel tak čas "smazat" tento titul z mého ostudného seznamu snímků, které by měl zkrátka každý alespoň jednou vidět. Sychravý večer, samota, natěšený jak prase na drbání a konečně jsem mohl se zadostiučiněním zmáčknout play. A Fredy mě naprosto smetl ze židle. Čekal jsem něco velkého, silného, strhujícího, nicméně jsem stále bral v potaz rok natočení. Skutečnost, že by mohl horor po více jak padesáti letech od natočení tak nekompromisně sejmout moderního, zhýčkaného diváka, jsem si zkrátka nepřipouštěl. Opak byl pravdou a já po naskočení závěrečných titulek jen zadýchaný z vytřeštěnýma očima koukal co že se to právě stalo. Film se nepyšní záporákem ztělesňujícím nejhorší noční můry. Stejně tak bychom tu nenašli brutální výjevy a gore, dokonce ani infarktové lekačky. Ale samotné podání jdoucí ruku v ruce s šílenou hudbou je na nervy normálního diváka prostě moc. A to jsem si uvědomil až zpětně po pár dnech od zhlédnutí. Situace, kdy vám něco až příliš věrně připomene hororový kousek, vy to z úsměvem zaregistrujete, po dvou vteřinách mozek secvakne a vy nevíte, jestli z vás chce vyskočit srdce nebo cosi z dolní části zad, jen divákovi dokáže, jak moc na něj vlastně film zapůsobil. A nevím čím to je. Jestli tím dlouhým odpíráním, subjektivním strachem z babiček, nervy drtící hudbou či nejlepším závěrečným monologem ever, ale na Psycho jen tak nezapomenu. Vědomí razantně odmítá opakovačku, podvědomí by na něj koukalo nejradši denně, tak uvidíme, jak se s tím nadjá vypořádá. Každopádně Hitchcock válel a kdo ví, jestli mi Anthony neotevřel dvířka k jeho filmové tvorbě. Spoilerové P.S.: Nejděsivější scéna - vražda detektiva. V momentu výběhu maminky z pokoje jsem myslel, že chcípnu. Nejlepší soundtrack z filmu: Murder. 100 %

Vynikající zápletka. Vynikající herci. Vynikající thriller. Bez debat se jedná o bezchybnou filmařinu. Zdejší uživatel má tedy možnost váhat mezi čtyřmi a pěti hvězdami, pro nižší hodnocení nevidím sebemenší důvod. Osobně se ale přikláním k pouhému čtyřhvězdí, a to z jednoho prostého důvodu. Co se týče děje, tak se nemohu ubránit srovnání s podobně laděným snímkem Gone, Baby, Gone. I přes to, že obě dvě díla jsou co se týče zpracování dokonalé a atmosféricky neuvěřitelně tíživé, celkové vyznění je u GBG mnohonásobně vyšší. Nutno přiznat, že Prisoners má navíc esa v rukávu, kterými jsou Jackman a Gyllenhaal. Se zmučenou grimasou, kterou nasadí na začátku a vystřídají jí jen za zuřivý výraz šílenství, se stávají jednoznačnými tahouny celého snímku. Samotná pointa záhadného únosce a otevřená zadní vrátka rozuzlení mne velmi potěšily, zbývá mi tak snad jen vytknout nevyužitý potenciál plíživé, zlé hudby, která mohla onen výsledný dojem posunout o úroveň výše. Jen si cynicky představuji, že Gyllenhaal se na to v závěru vykašlal. Nejlepší soundtrack z filmu: Through falling snow. 80 %