Spinosaurus

První Ozerovův film, ve kterém je možno vidět oddíly NKVD a Lavrentije Beriju.

Tvůrci vytvořili Gojiru podle třech dinosaurů: iguanodona, stegosaura a tyrannosaura.

Film byl nominován na dvě japonské ceny akademie. Jednu za nejlepší speciální efekty a druhou za nejlepší film. Snímek vyhrál cenu za nejlepší speciální efekty, ale cenu za nejlepší film získal snímek Akiry Kurosawy Sedm samurajů (1954).

Maršál SSSR G. K. Žukov o filmu řekl: „Byl jsem na rozpacích, když jsem zhlédl Nejdelší den. Tento film, jehož námětem je skutečná historická událost, ukazuje nepřítele mnohem silnějšího, než ve skutečnosti byl. Politické zaměření tohoto filmu je samozřejmě pochopitelné, ale přece jenom je třeba znát míru.“

Bývalý generál spojeneckých vojsk a prezident USA Dwight D. Eisenhower ostře kritizoval film za jeho historickou nepřesnost.

3. a 4. díl přitáhl do kin mnohem méně diváků (cca 27,3 milionů na jeden díl) než 1. a 2. díl (cca 34,3 milionů na jeden díl).

Otakaru Vávrovi se snímek tak líbil, že ho ohodnotil jako výtečný. To mu však v důsledku vyznění filmu způsobilo velké problémy a nemohl několik let točit.

Stalin se na premiéře snímku při závěrečné slavné scéně rozplakal. Později řekl režisérovi, jak lituje toho, že do Berlína skutečně neletěl.

Stalin se na premiéře snímku při závěrečné slavné scéně rozplakal. Později řekl režisérovi, jak lituje toho, že do Berlína skutečně neletěl.

Filmaři předělali věže tanků T-34 a IS-2, aby se podobaly modelům z roku 1941. Byly také vytvořeny nástavby na tanky, které měly představovat tanky BT.

Pro role německých tanků použili filmaři všechny tanky, co byly k dispozici - bez rozdílů dat výroby.

Původně byl projekt plánován jako seriál. Z finančních důvodů se tvůrci nakonec rozhodli pro film.

Režisér Otakar Vávra chtěl natočit film už v padesátých letech. Objel kvůli tomu všechna místa, kde se měl příběh odehrávat včetně lokací na Slovensku. Projekt byl ale zrušen, scénář putoval do šuplíku a naštvaný Vávra se rozhodl, že už se k tomuto tématu nikdy nevrátí - ale vrátil.

Film byl při natáčení v Mosfilmu zařazen do výrobní skupiny Jurije Ozerova, ale tomu přišlo trapné, aby Otakaru Vávrovi šéfoval a tak byl film přeřazen do skupiny Michaila Romma.

Jaderný výbuch na konci filmu působil natolik realisticky, že si kritici a zahraniční tvůrci mysleli, že Vávra použil dokumentární záběr. Ve skutečnosti se jedná o filmový trik.

Režisér Otakar Vávra se učil točit bitevní scény v SSSR od ruských režisérů válečných filmů Vsevoloda Pudovkina, Michaila Čiaureliho a kameramana Golovňi.

Otakar Vávra považuje tento svůj film za vůbec nejlepší.

Scénáristé Oskar Kurganov a Jurij Bondarev měli každý jiný úkol. Kurganov nastoupil na historické scény, zatímco Bondarev psal příběhy hlavních hrdinů.

Scénář prošel v průběhu natáčení vážnými změnami, které žádala KSSS. Jednou ze změn v průběhu série bylo vyobrazení Stalina. Další podmínkou bylo zamlčení Vlasovova jména.

V bitvě u Kurska se na plátně pohybuje přes 150 tanků a 3000 vojáků. Bylo vyrobeno deset napodobenin Tigerů a osm Pantherů.