Stalingrad
-
Stalingrad
Drama / Válečný
Sovětský svaz / Východní Německo, 1989, 196 min
Režie:
Jurij OzerovObsah
-
Rok 1942. Německý postup je zastaven před Moskvou. Znepřátelené strany se chystají na rozhodující letní ofenzivu. Hitler plánuje operaci Blau - úder jižním směrem na Kavkaz. V cestě mu však stojí město Stalingrad. V létě se tak rozpoutá bitva gigantických rozměrů, během nichž se ze Stalingradu stalo město – hrdina. Bitva, která nakonec skončila totálním fiaskem německé armády umocněným mrazivou ruskou zimou, která definitivně pohřbila pod nánosem zkrvaveného sněhu mýtus o německé neporazitelnosti. (oficiální text distributora)
Rok 1942. Německý postup je zastaven před Moskvou. Znepřátelené strany se chystají na rozhodující letní ofenzivu. Hitler plánuje operaci Blau - úder jižním směrem na Kavkaz. V cestě mu však stojí město Stalingrad. V létě se tak rozpoutá bitva gigantických rozměrů, během nichž se ze Stalingradu stalo město – hrdina. Bitva, která nakonec skončila totálním fiaskem německé armády umocněným mrazivou ruskou zimou, která definitivně pohřbila pod nánosem zkrvaveného sněhu mýtus o německé neporazitelnosti. Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
sportovec
Jeden z poslednich Ozerovových režijních činů představuje v rámci ruských poměrů nezaujatý, vyvážený, vlastně evropský pohled na přelomovou bitvu druhé světové války. Právě univerzálnost tohoto záběru víceméně zcela překrývá některé některé nedůslednosti filmové realizace. Je až neuvěřitelné, jak skvěle zastoupil zmizelý starý most zříceniny ruského povolžského historického města.(28.2.2008)
-
gudaulin
Ozerov měl v sovětském filmovém průmyslu zvláštní privilegované místo, které by se možná mohlo přirovnat k postavení Otakara Vávry u nás. Natáčel válečné filmy s velkorysým rozpočtem, který dusil sovětský film, protože za každý z těchto grandiózních filmů plných vojenské techniky by se natočilo deset menších a dost možná lepších filmových projektů. Měl logicky podporu oficiálních kruhů, takže v jednotlivých scénách vidíme desítky a stovky pohybujících se tanků, obrovský kompars a nebe zaplněné letadly. Tyhle kousky ocení především fanoušci vojenské techniky a vojenské historie a Ozerov mohl být angažovaný kterýmkoliv ze spolků, které dnes pořádají historické šou napodobující slavné bitvy minulosti. Na druhé straně pracovat s herci, mít smysl pro detail a skutečné herectví, to se Ozerovovi nikdy moc nevedlo a náš Vávra v tom byl mnohem lepší. Zatímco v epopeji Osvobození nad tím člověk ještě zamhouří oči, na přelomu 80. a 90. let už byla světová filmařina někde úplně jinde a když tenhle kousek srovnám s tehdejšími americkými filmy o Vietnamu natáčených v 80. letech, tak je to srovnání tristní. Jednotliví vojáci pro Ozerova moc neznamenají, pozornost věnuje rozhodování generálů a politických veličin. V řadě scén se objevuje patos typický pro sovětskou válečnou tvorbu a dialogy se omezují na proklamace a hesla. Ozerovův pohled na válku odpovídá oficiálnímu sovětskému výkladu, takže Stalin je v duchu perestrojky už vylíčen lehce negativně, ale sovětské vedení války, které bylo nesmírně neefektivní a způsobovalo obrovské strádání vojáků i obyvatelstva, tam zásadní kritice podrobeno není. Paulusovi jako vrchnímu veliteli německé obklíčené armády je věnován malý prostor a je vylíčen v poměrně příznivém světle kvůli své roli, kterou sehrál v sovětském zajetí a později v NDR, kde pro Sověty odvedl velký kus práce na poli propagandy. Celkový dojem: 25 %.(13.7.2008)
-
Véča
Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo.(31.3.2008)
-
RHK
"Pořádný" válečný film pod taktovkou tradičního ruského režiséra Jurije Ozerova. Též pod názvem Bitva o Stalingrad. Stovky tanků, desítky letadel, děl a kaťuší, hrdinové sovětského (tehdy) národa v nejdůležitější bitvě druhé světové, v bitvě o "pevnost na Volze". Už oproštěno od většiny ideologických klišé, jen podáno ze sovětského pohledu (na rozdíl německého pohledu v možná ještě lepším německo-švédském filmu Stalingrad z roku 1993 http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/, nebo od vyváženého hlediska ve vynikajícím filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=lV0pnHcyzEk(25.12.2009)
-
Terva
Krev a bláto bitevního pole roku 1942. Scénář : Jurij Ozerov. Kamera : Igor Slabnevich a Vladimir Gusev. Hudba : Yuri Levitin.(27.5.2011)
-
Saccard
Takřka učebnicový zástupce sovětského válečného velkofilmu. Pominu-li zkreslenost, s jakou popisuje nejznámější bitvu II. světové války, je jeho největším problémem tempo. Snímek se neuvěřitelně vleče a alespoň ve mně spolehlivě vyvolal pocit, že trvá alespoň šest hodin. Jediné, na co se dá alespoň trochu dívat, jsou velkolepé záběry na velké střety mezi Němci a Sověty, kdy kamera najedou zabírá desítky tanků a běžících vojáků za doprovodu dobře se hodící hudby. Bitevní scény jinak dopadly žalostně, postrádají jakoukoliv dynamiku a velice spolehlivě nudí – většinou vypadají tak, že skupina vojáků běží po ulici a střílí, dokud všichni nepadnou nebo neobsadí nepřátelské pozice. Na milost beru pouze jednu kratší bitvu ke konci filmu, kdy se bojuje o stalingradskou školu. Nezbývá než zmínit, že nebojové působí ještě utahanějším dojmem. Jednotlivé „hlavní postavy“ mi od začátku do konce splývaly a jejich výstupy se skládaly výhradě z dialogů naprosto o ničem. Dávám dvě hvězdy za těch pár záběrů, v budoucnu se tomuto snímku vyhnu velkým obloukem. Jde o něco na způsob očistce pro věrné fandy válečných filmů.(15.9.2008)
-
zette
Takovou pecku jako Osvobozeni jiz tady Ozerov nezopakoval. I tak se jedna o velice dobry valecny film, ktery nam ukazuje novy pohled na valku ( alespon v sovetskem meritku ). Mozna nekdo, kdo dle nazvu ceka pouze boj o Stalingrad bude trosku zklaman, film ma trochu vetsi zaber, valecne sceny jsou zde protkany nekolika osudy pritomnych a do te doby trochu utajovanymi fakty ( syn Chruscova zastrelil nestastne ruskeho mladika, Stalin nevymeni za Pauluse sveho zajateho syna, strileni rusu do vlastnich rad pri ustupu atd. ). Urcite stoji za to, to videt.(3.4.2008)
-
pend
Jedna z ruských velkoprodukcí v režii Jurije Ozerova v tradičním duchu. Rok výroby je přesto na filmu znát (pozitivně) - nechybí scéna se střílením vlastních bojáků ani tolik diskutovaná směrnice o zákazu ústupu vlastních sovětských jednotek.(18.5.2007)
-
Brejlil
Co bylo u Ozerova Osvobození ještě možná pochopitelné, se o 20 let později změnilo v machu. Monumentální statičnost kape z každého záběru. Herecké výkony jsou neskutečně toporné. A opět jsou zde pěkné sestavené scény, primitivně natočené. Na konci ještě získáte dojem, že "kult osobnosti" je nějaká ošklivá nakažlivá choroba. Představu o stalingradském pekle nezískáte vůbec.(13.12.2007)
-
strikeman
Během filmu jsem uvažoval nad tím, jestli se má jednat o válečnou velkoprodukci nebo dokumentární film s hranými výstupy. Ať to mělo být cokoli, nepovedlo se ani jedno. Pokud chtěl Ozerov natočit dokument, neměl do něj nechtěně zasadit komické prvky a nerozpracovaný příběh o sibiřském odstřelovači. Pokud by chtěl svůj počin považovat za válečný velkofilm, nesměly by bitevní scény vypadat jako archivní záběry z 2. světové (kdyby je nasnímal černobíle, byly by k nerozeznání stejné) a nesměl by pracovat s totálně amatérskými herci - jedni jsou toporní, bez jakýchkoli emocí, druzí parodicky přehrávají. Zajímavost: všimněte si, že sibiřský odstřelovač a jeho dívka jsou trošku podobní Jude Lawovi a Rachel Weisz, jakoby se Jean-Jacques Annaud před castingem do svého Nepřítele před branami koukal právě na Ozerovův snímek:-))(6.11.2008)
-
2Hitman3
Dalsi z rady ruskych valecnych velkofilmu. Dalsi co me rovnez bavil a rad se k nemu vratim.(8.9.2010)
-
Jezinka.Jezinka
Nejdřív zaútočíme na střed, potom nepřítele obklíčíme a pak obětujeme obě křídla. Přístup obou "hlav pomazaných" mi připomínal strategii generála v Šíleně smutné princezně. Záběr na mapu, záběr na pole, vojáci jedné a druhé strany někam jdou (jedou) a člověk zjišťuje, že se opět v bitvě ztratil. Krátké průstřihy do osobních životů postav nedokázaly předstírat, že film má kromě bojů nějaký děj. K přemýšlení mě přiměla jediná postava, Ivan, vlastně spíš představitel Ivana. Uvažovala jsem o tom, jestli umí doopravdy střílet.(18.1.2011)
-
Koldyn
Na tehdejší dobu vůbec ne špatně natočený film zaobírající se jednou z nejtěžších a nejkrvavějších bitev 2. světové války. Co tomuto filmu dle mého názoru uškodilo, tak je délka filmu, některé pasáže jsou zbytečně roztahané a divák pomalu ztrácí přehled, mít tento kousek o dobrou půlhodinku či třičtvrtěhodinku kratší stopáž, šel bych možná s hodnocením i výše, takhle dávám 3 hvězdy.(19.12.2009)
-
Chamyl
Ojoj, to je bída! Dobou vzniku a sovětskou ideologií velmi jednostranný pohled na jednu z největších bitev 2. světové války. Především pak vykreslení Stalina má předaleko ke kritické americké tvorbě ohledně invaze do Vietnamu. I pokud ovšem odhlédneme od ideologického pojetí, odehrává se před námi do značné míry sterilní příběh plný jezdících tanků a létajících letadel, ale bez jakékoliv síly či pocitu. Většina "obyčejných" dialogů se smrskne na ty nejbanálnější floskule a fráze, jejichž hlavním posláním je zobrazení hrdinství a nadšení sovětského lidu. K žádné z postav se tak nedá vytvořit nějaký (kladný) vztah a i přestože jde o zfilmování události plné utrpení, zabíjení a tragédie, divákovo srdce zůstává zcela chladné. Ozerov má možná jakýsi dokumentární talent, ale zachycení života, hrůzy a strachu obyčejných lidí či řadových vojáků se mu absolutně nepovedlo. A to je škoda, všichni ti mrtví i přeživší od Stalingradu by si nějakou důstojnou poctu své oběti zasloužili.(7.8.2008)
-
Petkon
Průměrný válečný snímek s četnými kritickými narážkami vůči způsobu vedení války Sověty i vůči jednotlivým osobám včetně samotného Stalina. Hláška filmu: " My nejsme muži, ale velitelé " - když vojáci překvapí koupající se nahé ženy v poli a tímto výrokem je zbavují studu.(24.6.2007)
-
jopal
Budem trosku neobjektivny a film budem hodnotit viacej z hladiska vypovedneho, ako zabavneho. A to sa myslim autorovi podarilo viac ako dobre. V dnesnej dobe, v dobe, kedy sa zacina pomaly popierat holokaust, by stalo za to, aby to mladi mali moznost odsledovat a spravit si nazor o Rusoch. Sice Stalin bol aky bol, aj vela chyb a zbytocnych zivotov bolo v tejto vojne, ale treba vidiet aj reakcie spojencov (kym videli, ze Nemci vyhravaju, nepohli prstom.). Treba vidiet hrdinstvo Rusov (nemali inu moznost). Inou otazkou by bolo, ako by to vyzeralo, keby Nemci dosiahli svoje. Tazko povedat, ale my bezni ludia by sme uz asi boli davno minute mydla... Vdaka takmer autenticnosti deja film vo mne zanechal hlboky zazitok, na rozdiel od niektorych Oskarovych filmoch, pri ktorych hned, v tom lepsom pripade az na druhy den neviem o co islo...(23.8.2011)
-
klaus
trochu víc akce by neškodilo ale jako politicky orientovaný dokument velmi zdařilé(19.5.2007)
