Tery16

Asi nedokážu úplně docenit hloubku a nápaditost tohoto snímku. A to je to přitom téměř přesně můj styl, takový druh filmu, který mě nutí snít a přemýšlet a cítit se hezky. Avšak Kuřeti na švestkách se to bohužel nějak nepodařilo. Je tam plno nápadů, obrázky jsou to hezké a ani námět není k zahození. Tak co je špatně? Jakoby celý film byl jen jakýmsi nastavováním a oddalováním toho hlavního, příběhu lásky, který přijde až v závěru. Těch několik závěrečných minut doprovázených nádhernou hudbou je smyslem celého filmu, k čemu však tak dlouhá předehra? Přiznávám, že být v hlavní roli někdo charismatičtější, asi bych hodnotila jinak. Na dívání je to hezký film, ale do děje mě nevtáhl.

Možná, že si Imaginaerum nezaslouží těch 5*. Mně se však film dokonale trefil do nálady - trochu Finska, trochu Nightwish, skvělá hudba, úžasná atmosféra a trochu symboliky. Opravdu originální film o tom, jak si k sobě umírající otec a jeho dcera hledají cestu.

Začala jsem nenávidět všechny ty postavy už v první polovině filmu a už mě přestávalo zajímat, co nemožného zas kdo vyvede. Některé scény byly až moc přehnané a nepřišlo mi to ani vtipné, jen jsem se za ty lidi cítila trapně. Ačkoli mě nápad filmu docela zaujal, byla jsem dost zklamaná. Vše je vyvedeno do takových extrémů, že to není ani zábavné, ani napínavé. Dokoukala jsem to do konce jen proto, že jsem byla trochu zvědavá, jestli se to bude ubírat stále tím samým směrem. Za stylizaci a dobrou pointu příběhu milostné trojice dávám 2*.

Vše je propojeno. Zpočátku změť útržků několika příběhů, které postupem času do sebe začínají zapadat, až se vše dokonale propojí, i když možná ne tak úplně jasně, jak by si někdo mohl přát. Fakt, že herci hrají postavy v několika příbězích, ovšem všechny tyto osoby mají podobný charakter, pomáhá divákovi najít mezi příběhy souvislost. Atlas mraků rozhodně jen tak nevyšumí během pár okamžiků. Atlas mraků je film, který si ukradne celou divákovu pozornost jen pro sebe. Atlas mraků je film, který vás zaujme, i když nepochopíte vše. Atlas mraků je film, který se mi skutečně líbil. Atlas mraků je film, který chci vidět ještě jednou.

Viděla jsem verzi s Millerem - Monstrem a Cumberbatchem - Frankensteinem. Výkony obou jsou úžasné, Miller monstru propůjčuje vtip, některé jeho narážky jsou vskutku trefné, zatímco Frankenstein v podání Cumberbatcha je do sebe zahleděný génius, kterému jeho posedlost snadno uvěříte. Pro milovníky divadla a anglického akcentu je tato inscenace jedinečným zážitkem.

Trierův styl mi není nejbližší. Přesto mě všechny filmy, které jsem od něho měla možnost zhlédnout, docela zaujaly. Melancholia je možná výjimkou potvrzující pravidlo, ale i tak teď nějakou dobu Larse vynechám. Začíná to extrémně nudnou svatbou a končí modrou planetou, v pěti minutách by se toho dalo říct mnohem víc. Nebo je to možná tím, že já nedokážu zachytit myšlenku toho filmu. Dvě hvězdičky - jedna pro mě, za to že jsem vydržela do konce a jedna za modrou planetu, která se Zemí udělala to, co bych já udělala s tímto filmem.

360 je slibně vypadající film. Ale než se stačíte rozhlédnout, proběhne kolem. Spousta malých příběhů bez začátku a konce - takové útržky si vyslechnu každý den při cestě autobusem. Jediný rozdíl je v tom, že tady jsou dobří herci, kteří si diváka snaží získat i v tom krátkém okamžiku, který jim byl přidělen. Mají to ale velmi těžké. Někteří to stihli, proto je to spíš 3,5*.

Aneb jak se z příběhu osiřelého chlapce stane příběh zapomenutého filmaře. S postupujícím časem se film odpoutává od malého diváka a oslovuje ty starší. Martin Scorsese vytvořil snímek, který každého milovníka filmu zahřeje u srdce. Kdo z nás by nechtěl zažít podobné dobrodružství a od starého automatona se dostat až k filmové legendě?

Někdy neuškodí vrátit se v čase, vrátit se ke starým filmům a k jejich nádherným příběhům. Jen k tomu multikinu a hromadě popcornu mi to úplně nesedělo. Jean Dujardin je vynikající, i přes všechnu snahu ho ostatní herci nepřekonají. Možná až na jediného - jeho psího společníka. Ten totiž diváky zaručeně pobaví téměř v každé scéně, kde se objeví. The Artist je důkazem, že velký příběh nemusí vzniknout jen za doprovodu ohromujících efektů.

Vím, že to nemá být objevný film. Ale přesto, nebýt herců v hlavních rolích, myslím, že by si ho nikdo ani nepovšiml. Čekala jsem něco víc, čekala jsem, že mi osudy postav budou v něčem blízké, že si budu přát, aby jim to všechno vyšlo a aby byli šťastní. Nakonec jsem byla skutečně jen divákem. Frankie a Johnny i přes mnohé kvality není filmem, který mě "vtáhne do děje".