Nathalie

Slunce, seno, erotika po řecku meets Stařenky na chmelu. Vítejte ve světě, kde jsou všichni věčně mladí a permanentně sjetí. Telenovelový příběh I am your father, choreografie jak ze zombieparodie (ploutve wth), hororový zpěv (už chápu, proč měl Pierce Brosnan povolení zabíjet- jen na svůj hlas potřebuje zbrojní pas ), děsivé namlouvací rituály a smrtící dávky Abby v gerontofilním či transexuálním aranžmá. Jediný song, se kterým jsem zoufale souzněla, bylo SOS. Po filmové stránce ovšem totální Waterloo. P.S. Nezůstávejte na titulky, nebo si navždy zhnusíte Bonda i Darcyho. 35%- za Brosnanovo bezradné přehrávání, Firthovo anglické sucharství a Skarsgardovo vikingské charisma. V kinosálu plném zvonáčů a lidí, co těžce pařili na Sladké mámení, jsme byli nejmladší, a výbuchy hysterického smíchu a škodolibých poznámek nám oprávněně vynesly výhrůžné pohledy nadšeného publika. Omlouvám se. Až příště zabloudíme na představení pro důchodce, stáhneme se hned, jak začnou postavy ve věku našich babiček laškovně roztahovat nohy.

Akrobacie. Alkohol. Aleluja. Jediné mé dostaveníčko s Jackiem Chanem. Můj drahý otec, jeho velký fanoušek, mě přinutil dívat se pod průhlednou záminkou potřeby sebeobrany. Bylo mi deset, kung-fu mezi má oblíbená bojová umění nepatřilo a přestože se mi mávání končetinami v lihovém oparu velmi líbilo, nehodlala jsem to přiznat a neodpustila jsem si puritánské komentáře na škodlivost alkoholu, nevěrohodnost choreografie a nacamranou zápletku. Desetiletý expert na všechno procházející stadiem Brouka Pytlíka versus otcovský idol s šikmýma očima a rovným charakterem. Étos vs etanol. Nemohlo to dopadnout jinak než...legendárně.:)

Marveláci splácali prakticky nepoživatelný zelený dort. Jediná třešinka v podobě barového camea lahodí, ale je ukradená z Ironmana. 50%

Pádluje ve stejných vodách jako Hot Fuzz, rád by se proboxoval do bondovské stylovosti a přesto zůstává sám sebou. Chytrý analytik, který má v terénu trochu té běžné lidské smůly, je jakýmsi mimochodcem mezi superterminatořími agenty a směšnými losery. Ačkoli na mě pokerové kouzlo Carellovy tváře nefunguje, musím uznat, že kopance a údery s gorilou The Rockem i gazelou Anne "Už nejsem malá holčička" Hathaway dala vzniknout velmi zábavnému, nápaditému a prudce akčnímu fláku, kde hlášky jsou víc cool a akce méně cheesy, než bych čekala. Do noty kápnou i vedlejší postavy jako techgeeci Hiro s parťákem či camea hvězd, ale když už jsme u těch not, jaký vztah máte k Beethovenově Deváté? Ta-da-da-dáá. Ta-da-da-dááá. Bring it on, Ludwig :-) 70 %

Per aspera ad astra, Jodie.

Karel Čapek vymyslel slovo robot- umělý člověk. Isaac Asimov vynalezl pokročilé humanoidní roboty fungující na základě tří bezpečnostních zákonů. Jednomu z nich dal svobodu rozhodování, sny a identitu. Vdechl mu život. A pak přišel Alex Proyas a zhmotnil papírové roboty na plátně. Ve světě, v nichž role domácích mazlíčků a sluhů hrají naprogramované bytosti, je jen jeden člověk, který jim nevěří. A právě ten může hrozící robotizaci světa, v němž není pro samé matematické kalkulace a pravděpodobnosti místo pro hodnotové rozhodnutí, zabránit. Já, robot je v jistém smyslu dokonalý film. Vyvážená směsice humoru, příběhu, akce i filozofického podtextu se nevzdává humanismu a přitom nepůsobí moralisticky. A co víc, není roboticky perfektní. Má onu lidskou hřejivost, naději a špetku nejistoty. A pod tím hypnotizujícím pohledem jsem si říkala: What if...

70%...Hancocka jakoby kočírovali tři režiséři. Jeden se snaží o komediální variaci na Super (Bad) Boy, druhého vede čirá destrukční vášeň do dravých akčních vod, třetí se zhlédl v místy existenciálním casablancovském dramatu. Bezešvé spojení v kompaktní film se nepodařilo a parádní premisa zůstala na půli cesty, ale willíkovské charisma je mocné lepidlo, v interakci s zachránářem světa (tím pravým americkým hrdinou) Batemanem to příjemně vibruje, tvůrčí divák si tam dosadí další významy a zalepí scenáristické díry, ironizace superhrdinů a satira na svět P.R. pobaví a vizuální chutě chlapců nakrmí oslnivá Charlize Theron. Zní to, jako bych se omlouvala sama před sebou, že jsem si to užila, ale ačkoli mi to jde přes rty těžce, tak .... G...o...o..d....j...o...b.

Timur a jeho parta... Viděla jsem jen jednu Noční hlídku. Rembrandtovu. V Amsterdamu. Na Wanted mě nalákaly řízné trailery, zvědavost na akčního McAvoye, zpotvoření matičky Prahy a Adrianovo nakažlivé nadšení. Odcházela jsem se zkarbovanou lahví Coly, kterou jsem v rockových pasážích třepala do rytmu, bolavým pozadím od nadskakování v sesadle a naspeedovaná jak veverka předávkovaná Redbullem. Ano, Wanted je čistě fyzická lahůdka, ve které nedbáte na stupiditu scenáře, protože slouží jako odrazový můstek pro režijní salta, veletoče, zvedačky, lekačky, obracečky, vracečky a skákačky. Pod velením Matky Angeliny se úderná jednotka amorfních zabijáků zábavně probíjí stopáží za pomocí hlášek, ruských zlepšováků, českých lokací a změn tempa, skoro mi to připomínalo Brownův pohyb částic. Jen Morgan Freeman jakoby zabloudil z Božského Bruce a jeho sakrování je k smíchu. Ústřední myšlenku chápu jako spor determinismus vs voluntarismus. Koumák Bekmambetov prezentuje hravost, drzost i styl- z mého akčnělaického pohledu dopadla sovětská invaze na půdu amerického comicsu na výbornou, v koncovce takový hloupější Crank.Wanted se nebere vážně. Ale v Hollywoodu teď Jamese McAvoye vážně brát budou. 70%

Proměnit život: Arthur Rimbaud. Změnit svět: Karl Marx. Mladí hrdinové Občanské výchovy: obojí, svým naivně zaslepeným způsobem, zatímco buržoazní hrdina je tady analogie Joschky Fischera: v mládí revolucionář, ve zralém věku byrokrat. Daniel Bruhl mi připomíná mé známé, kteří pod praporem anarchismu/ enviromentalismu/ hnutí pravdy a lásky pořvávají na demonstracích hesla, valchují brdské lesy a drasticky snižují svůj energetický příjem. Debata s nimi-zvlášť pokud nesouhlasíte- je ovšem přínosnější, než tenhle plytký snímek o nepovedené revoltě. Popovídej si se svým radikálem naživo:)

Western, který není westernem, ale filmovým rozjímáním nad stavem světa prodchnutý až orientální smířeností s vlastní smrtelností-a snad právě proto naplňující heslo carpe diem až do dna.