Nathalie

30%. Být distributorem, navrhla bych coby český název Šmejd of honor, ale dějově i herecky je to čisté Made of Horror. A bohužel se ocitá přesně v onom pásmu, kdy je to neskutečně otravné a nedosahuje to hranice guilty pleasure. Tahle mužská verze Svatby mého nejlepšího přítele postrádá chemii i logiku a doporučit ji lze snad jen masochistům třetího stupně a romantikům toužícím po zcyničtění. Plus chlapcům, kteří si přejí, aby jejich přítelkyně přestala žvatlat o svatbě. Protože nic nesnižuje vdavekchtivost víc než rozvodová statistika a špatná veselkovitá komedie. Brrr... P.S. Dámy, nenechte se na nachytat na Patricka Enchanting Dempseyho. Pochvalu si zaslouží jen soundtrack: za jeden z mých nejmilejších songů. :)

Nebudu zpochybňovat své sympatie k medvědovitým šelmám. k Už jako batole jsem sledovala bílé lední, hnědé huňáče i černobílé pandy a v zoo mě násilím odtrhávali od skla. I tenhle animovaný, obézní, nemotorný exemplář je mi veskrze sympatický. Jen jeho příběh je příliš doslovný a přímočarý na to, aby onen shrekovský humor loser zevluje, loser ruluje vydržel na plné pecky požehnanou stopáž. A pandy stejně žerou bambus. 70%

Je to zelené a točí se to. A žába v mixeru to bohužel není. Šaman Shyamalan odevzdal onu magii do rukou zatím neznámého následovníka, a jemu samému zůstal jen patrný obdiv k nedostižnému Hitchcockovi a bláhová víra, že premisa si poradí sama. Jako kdyby si k táboráku sedl stařešina, který měl onu nepostižnou schopnost vyprávět a najednou se zadrhával, opakoval, spoileroval na počátku a nedoříkával na konci, a my, publikum, jsme bezmocně čekali, jestli z toho potrhaného přediva vyprávění dospěje k něčemu kloudnému a bylo nám ho líto. Poněkolikáté jako režiséra, který trpí scenaristickými kiksy sebe sama. A poprvé jako režiséra, kterému se herci propadli do céčkového bahna a potápí i těch pár záchranných kruhů, které jim bývalé zázračné dítě hází.

Dostala jsem Kopačkami ránu do kebule. Ani jsem si v tom polomrákotném stavu nestihla uvědomit, jestli to byly kolíky nebo turfy. Každopádně to stačilo na červenou kartu. Pane Apatowe, do sprch.

LOVE IT...OR LABEL IT. May contain spoilers...75% Kouzelná romance pro čtyřicetileté singles s kabelkou od Prady? Kdepak. Film, ve kterém je pes důležitější a psychologičtěji propracovanější postavou než děti, cílí na každého jedince se smyslem pro humor a nadsázku. Liberální ohoz, konzervativní srdce a velká trojice: láska, přátelství, sex. Verbální, situační a dokonce i netradičně fekální humor jsem si vysloveně užívala na takové té lehké bezstarostné vlně rozjařenosti, absence velkého dramatického oblouku prospívá, klipovitost /test šatníku/ a vyvážený soundtrack napomáhá smršťování 148 minutové poutě. Sex ve městě nemusí být záležitost identifikace (drtivá většina mých blízkých jsou kluci, značkové butiky obcházím asi jako biskup sexhopy a intimní povídačky ani postelovou turistiku mezi své hobby nepočítám:) ale naopak vstupenka do cizího světa, který mě-coby pozorovatele nesmírně baví. Nikoli empatie, nýbrž sympatie. Tahle rozlučka se známými po dvacetiminutových štěcích je FUNUS SE VŠÍ PARÁDOU. Jediné, co palčivě chybělo, bylo to, co jsem na seriálu jsem milovala nejvíc- ony zcizující voiceovery. Film vykládá karty na stůl a přiznává, co jsme věděli už od počátku- tyhle ženy nejsou žádné nezávislé feministky-a nikdy jimi nebyly, ale bytosti, které si uvědomily, že na vztahovém bitevním kolbišti uvnitř Velkého jablka je třeba nasadit zbraně vyššího kalibru, protože poměr ucházejících nápadníků na jednu ženu je tam nemilosrdný. A stejně staromódně čekají na telefon a prince se zlatou kreditkou.............. Pokud se podívám na zoubek členkám newyorské cosmopolitanové mafie: konzervativní ženuška Charlotte (Kristin Davis vypila lektvar mládí:) je svém sluníčkování a pištění natolik roztomilá, že absenci jakéhokoli dramatu její linie vítám a její přehrávání vnímám coby jakousi velmi exaltovanou nadsázku. Miranda je představena jako kariéristka, její manžel zůstává věren roli slabého otloukánka a jejich vztah prochází poněkud povinnou zkouškou ohněm. Banální. Samantha válčí sama se sebou, něhdejší povrchní nymfodračice prochází patrně nejhlubší reflexí- a to i v přítomnosti nahého Adonise. Vyústění její linie je pro mě asi nejsilnější moment filmu. Téměř jsem uronila slzu:) Carrie je stále ta neurotická, rozmazlená holčička, která si přeje velikooooou...šatnu a její vztah s panem Božským funguje paradoxně- síla Pana Božského spočívá na bázi distance, v tužbě po jeho širokých ramenou a opakovaném happily ever after ever after. Scénář velmi dobře vystihl jeho podstatu : je zajímavější po něm toužit než ho vlastnit. Jennifer Hudson coby Carriina asistenka je zajímavý element- zdánlivě slouží jako kyprá reklama na kabelky, ale ve skutečnosti má za cíl vybudit svou zaměstnavatelku z letargie, udržovat pana Levého v dostatečné mílové vzdálenosti a pomoci zprostředkovat divákovi nepochopitelné pochody své nadřízené. Coby médium slouží úctyhodně................ Sex ve městě je zkrátka lehce dekadentní bál, který nemá seriozní dopad jako poslední summit NATO, ale prožila jsem si ho mnohem víc, než bych před branou, nejistě žmoulajíc lístek, čekala. P.S. Pokud je vidíte poprvé, mohou vám připadat jako hejno dobře obutých hus, co místo ga-gaga začnou štěbetat Dior, Vuitton, Chanel. Pokud tenhle pocit do deseti minut nezmizí, vedle v sále promítají Indyho. Za sebe říkám- radši dvakrát za sebou Sex než jednu Lebku.

Jak je možné, že jsem v dobrodružném vysokorozpočtovém sci-fi spektáklu s kongeniálně obsazeným Truffautem slyšela kosmickou ozvěnu melancholického Lost in Translation? Samota-odcizení-sblížení-odcházení-naplnění. Pod našima rukama se počala tvarovat hora, jakýsi nepravidelný útvar, který začal vyrůstat všude kolem nás. Podej mi ruku, řekl pěti tóny. A já mu ji podala.

Steven got lost in his own museum. Vrať se ke hrobům, Indy. Pár zmatených postřehů, spoileroidní obsah: Nečetla jsem ani jedinou recenzi a těšila se jako malé dítě na překvapení, které....vyletělo z atomové parodie na předměstí v době babyboomu. Onen intelektuální odér archeologa-vědce-dobrodruha se rozplynul jako atomový hřib a vystřídal ho jakýsi roswellský crossover stylů, žánrů a vycizelovaného scifi pojetí, jehož komplexnost a promyšlenost nepochybně ocení ve svých ročníkových pracích filmoví teoretici. Já jsem si po dvaceti minutách uvědomila, že můj Indy patří do oné zlaté doby třicátých let, kdy jeho zájem o archeologii a o vědění byl jaksi... skutečný, kdy neopouštěl staré ruiny a sochy bez povšimnutí, kdy bádal, hledal, vtipkoval a jezdil na koni a na velbloudech:) Trilogii Indyho jsem viděla teprve před pár měsíci, takže mě těžko považovat za nostalgického stýstala, ale on v království lebky jakoby ztratil tu svou "giddy as a schoolboy" náturu, jeho hledání a luštění indicií připomíná Lovce pokladů a komentovanou šipkovanou. Já z toho neviním Forda. Vrásky má vyryté mělce, kabát ušitý z charismatu nesvlékl, na rozdíl od některých přicmrndávačů (profesor!!!) nepřehrává. Ani Cate Blanchett bych za naplnění záporácké škatulky ruské paranormální vědkyně (ne, vážně mi nepřipadá, že by Království bylo adorací vědění, když postava je za svou paranormální žízeň ztrestána a navíc vědění je tu redukováno na paranormální pavědy a několik ojedinělých scének, aby se neřeklo ) nehanila, ale komunisté byli jako prázdné láhve od vodky. Nepotřebuji, aby citovali Lenina a projevovali kolektivismus na každém kroku, ale narvat někoho typově blízkého do sovětského munduru mi nestačí. A k mimozemské anabázi se raději nebudu vyjadřovat, tihle nezelení mužíčci bez vlastností jsou jak z jiného filmu. Na rozdíl od E.T. a Close Encouters nefungují ani na bází očekávání, ani na bázi sblížení, ani jako plnohodnotné postavy, ani jako symboly. A jestli z něčeho viním Spielberga, pak nikoli ze špatného řemesla-jedině z toho, že přijal nabídku natočit tak špatný, nevtipný scénář, že nechal mou milovanou postavu běhat ve světě, který je dokonale stylový, plný odkazů a poct braku, ale vhodný leda pro nějakou pseudobondovku nebo Xfiles. Nefunguje pro mě dramatická linie, fosforeskující lebka ani mnohé jednotlivé scény jako opakování situace sjíždění vodopádů, svatba zkroceného dobrodruha, výslech tajných služeb aj. Nepřijet tam princ na černé motorce Shia jako mix mezi Brandem a Deanem, který exceloval v každé scéně včetně tarzanie s primáty, šla bych ještě níž, než protrpěných 55%. Fenomén známý jako entSHIAment. P.S.Zasmála jsem se čtyřikrát- Shiovi s hadem, rvačce , Shiovi s Indym na hřbitově a opičkám. Pár povedených sekvencí situačního humoru, ale hlášky, jiskrné dialogy, kam jen se poděly? :)

Každá Penelope se jednou dočká....Prostá pohádka zkrášlená originálními nápady /nerozbitné sklo, tenisky, který nástroj je můj, zesilování vědomí pomocí zvuků/ a herecká poznávačka Who is Who. Bingley z Pride and Prejudice coby mladík s nízkým sebehodnocením a nízkou mírou estetické tolerance, McAvoy z Atonement v gamblerském převleku citlivého mladíka, Maminka Kevina ze Sám doma jako prototyp hysterického ječidla, jehož manžel by měl dostat od státu dva roky prázdnin na pustém ostrově, Pravá blondýnka Reese v hrůzu nahánějící kreaci divoké motorkářky s hrubým hlasem a konečně okatá kráska Christina Ricci s roztomilým prasečím nosánkem. Vizuálně jako časová trhlina 30.léta-současnost, některá pohádková schémata probourána- koncept vysvobození švarným princem se otřásl v základech, ale přesto se mi vrací na mysl, že v Marku Palanském je skryto víc talentu, než mu uspěchaný konec a dýchavičný scénář dovolil ukázat. 70%

50%...Snehurka s profi kladivem, sedm nerdu a blondata husa z patologickeho sesterstva, ktera ma misto kouzelneho zrcadla mistni obdobu libimseti.edu-ano, esteticka meritka se nam demokratizuji:), v zastydle pubertalni campus comedy, ktera strida mista, kdy strkate hlavu pod polstar jako pstros a doufate ve vybuch pumy, ktery tu jejich pastousku srovna se zemi a mista, kdy uznale pokyvujete hlavou nad zdarilou parodii. V pomeru 90:1 :)

Futu vs Retro, Západ vs Východ, Originální vize vs pásová výroba, story vs speed. Wachowští svým rodinným autíčkem předjeli zas celou generaci-je to film pro člověka budoucího věku a dokonalejšího vjemu. (chvílemi jsem se probouzela z naspeedovaného stavu a uvědomovala si, že moje smysly, moje senzorická čidla, jakoby nestačila tomu tempu, těm kolážím, barvám, uvědomila jsem si meze svého filmového vnímání lépe než kdykoliv předtím. Jakoby byl postaven nad limity-úmyslně? ). Fascinuje mě, že něco, co zvenčí vypadá jako kolorovaný chaos, skrývá důmyslný systém, řád, konstrukci. Speed Racera si užijete na dvojí způsob: coby zážitkový výlet do dětství v kině a jako předmět analýzy poté. Baví mě šlapat na pedál. Miluju chlapce a jeho opičáka. A kladu si otázku, jestli by ze SpeedRacera byl nadšen Dalí, Warhol nebo Albert Hoffman. P.S. Konkrétní hodnocení nedávám. Závodní auta nemají poznávací značky, jen tachometr. A ten jsem už několikrát přetočila..Brmbrmbrmmmmmmm.:) P.P.S. Napodruhé boží. Znalci Foucaulta, mrkněte na továrnu Royaltona. Familiar? :)