Grimaldi

Iko a jeho pád na netflixovské dno pokračuje. Po přinejlepším průměrném seriálu Wu Assassins dostáváme ještě horší pokračování ve filmové podobě. Doufal jsem, že cesta z lesů Ameriky do thajské džungle materiálu prospěje, ale víc mýlit jsem se nemohl. Akční scény mají až na scénu v hotelu naprosto tristní choreografii, navíc doplněnou o rádoby moderní rap, který se vůbec nehodí, řekl bych, že doslova przní i již tak špatnou akci. Dějové zvraty, zrady jsou trapné, očekávatelné, zkrátka k ničemu. A k ničemu je i tento film jenž si snad ani jednou minutou neospravedlňuje svojí existenci.

Tvorbu Antonia Margeritiho mám rád jako takové správné guilty pleasure. Od levných scifi, přes sandálové filmy až po vykrádání Bonda a akční céčka z Filipín. Bohužel tento film mi opravdu hodně moc nesedl. Nejsem fanoušek kanibalského žánru, a tak jsem to mohl čekat, ale stejně. Akce, John Saxon i vše ostatní, mimochodem velice hloupé, je utopeno v bizarních výjevech lidského hnusu. Kvůli režisérovi jsem si řekl, že to vydržím ale znova si po této zkušenosti dobrovolně film s touto tématikou rozhodně nepustím.

Nuda, nuda a zase jenom nuda. Michael Dudikoff nikdy nebyl dobrý herec, ale tady na rozdíl od své rané tvorby už nemá ani charisma. Což já u westernu považuji za nejdůležitější vlastnost u hlavní postavy. Zkrátka film, co neudělá nikomu radost. Zbytečná ztráta času, pokud máte možnost tak si to nepouštějte.

Na první pohled nenápadný film, který dokázal zcela lehce, zvláště ve filmografii Mela Gibsona oproti jiným klasikám zapadnout. Je to škoda, protože si vaši pozornost zaslouží. Dobrodružství dvou pilotů na pozadí skutečných historických událostí by mohl vybízet k vážnému, dramatickému pojetí ale tvůrci se dle mého správně rozhodli pomocí legrace ukázat na některé absurdity, které se v jinak racionálním světě politiky dějí. A nejen humor je zde přítomen. Akce, logicky zvláště ta letecká je zde opravdu hojně zastoupená. Samozřejmě divák nemůže čekat záběry ala Top Gun, ale i tak jsem byl při každém letu s úsměvem potěšen, jakou dobrou práci tvůrci odvedli. Jinak Mel s Robertem tvoří famózně sehranou dvojku na kterou bych se rád kdykoliv podíval znova. Jako celek se sice nejedná o filmovou událost, obzvlášť v konkurenci ostatních filmů svých hereckých hvězd, ale rozhodně je dost fajn na příjemný buddy movie večer.

Možná je to díky tomu, že jsem od tohoto pokračování neměl absolutně žádné očekávání. Nebo to bylo strachem z obsazení na první pohled nesympatického Jermaine Fowlera a ještě více mě děsící Leslie Jones. Mé obavy ale dokázal Eddie Murphy i se svým věrným sluhou naštěstí odvát do dály. Obrácení příběhu naruby a tím jeho zasazení do Zamundy mě potěšilo. Nepotěšil mě naopak Wesley Snipes, jehož rádoby vtipná karikatura na diktátora byla prostě jen trapná. Zkrátka stejný příběh pro moderní dobu, který i přes některé své nedokonalosti dokáže váš den na pár chvil obohatit o pozitivní atmosféru a třeba i úsměv. Čekat víc od pokračování po tak dlouhé době snad ani nešlo.

Při sledování akčních scén s překvapivou dávkou brutality jsem si říkal, že něco podobného jsem u filmu o dětech a primárně pro ně už viděl. Vše mi objasnilo jméno režiséra, který má za sebou stylem podobně laděné Gremliny. Ale zpět k té akci, akční scény jsou na možnosti cílové skupiny opravdu nápadité, brutální i vtipné. Boj vojáků s Gorgonity tak ani na okamžik nenudí a já si to velice užil. Ale nebylo to jenom díky postavičkám ale i hlavní herecké dvojici. Gregory Smith a Kirsten Dunst jsou autentičtí a máte chuť jim fandit. Navíc finální rozuzlení, kdy Denis Leary jako skutečný kapitalista všechno zachrání ve svůj prospěch, i na to, kromě akce, vzpomínám ještě teď. Ideální film pro děti i rodiče.

Na poměry televizní produkce naprosto uchvacující film. Než jsem si ho pustil, měl jsem předsudky. Téma První světové války mě nikdy nebavilo a ani kniha samotná, ze které jsem dokonce odmaturoval, mě moc nenadchla. Ani první minuty, kdy se objevuje méně výrazný/ méně sympatický herec v hlavní roli mi nedávali nějakou naději. Ale pak se něco ve mně zlomilo a já začal film skutečně vnímat, vnímat jeho kvalitu. Od scény ve škole, přes cvičiště až po peklo fronty i střetu s realitou domovského města, byl jsem pohlcen. Hodně tomu pomohlo zbylé vynikající obsazení, hlavně Ernesta Borgnina jako Katze. Na filmu si pak vyloženě cením nasnímání zákopové války v celé její co nejvíc skutečné podobě a úžasnému uchopení tématu zbytečnosti válek. Jakou velkou zajímavostí pro mě po shlédnutí bylo zjištění, že se film natáčel v Československu a scéna z rodného města, opravdu nádherného města, které jsem si hned musel vygoooglit, k mému úžasu tím městem byl Starý Most, kde filmaři natáčeli po úplném vylidnění a těsně před zničením. Velká to historická ztráta, která zde pomohla utvořit fascinující kulisu pro mě osobně nejlepšího filmu zabývající se tématem První světové války.

Jak jsem pochopil, tak postava Nica Giralda je v Itálii kultovní a jeho série má pomalu tolik dílu jak Rychle a zběsile. Bohužel tento příběh mě nenadchl. Buranský policista vyšetřující vraždu, to tu už párkrát bylo. Jeho vyšetřování je nezajímavé, a i vrah je předvídatelný. Přesto samotný Tomas Milian v hlavní roli mě zaujal a občas přece jen i pobavil, zvláště jeho akční scéna na kolečkových bruslích byla skvělá natolik, že dám této sérii v budoucnu ještě šanci.

Iko měl v začátku své kariéry opravdu velké štěstí, že narazil na tak schopného tvůrce, jakým Gareth Evans bezesporu je. Bohužel, jakmile odešel talent za kamerou, jako by se ztrácel i talent Ika před ní. Již druhá spolupráce s Tjahajantem vychází vniveč, jeho akční scény jsou slabé, místi až amatérský působící. Naštěstí je tu v hlavní roli Joe Taslim a na rozdíl od již zmíněného Uwaise to dává s přehledem. Jinak dávkování opravdu krvavé akce každých 20,30 minut se může zdát příjemné, ale když je stopáž s naprosto hrozným dějem tak moc přestřelená, lepší hodnocení si film nezaslouží i když bych sám moc chtěl.

Osmdesátá léta by byla a pro někoho z dnešního pohledu jsou naprosto nekorektní. Dnes by nebylo možné natočit komedii s hlavním motivem transsexuální ženy jako prvek pro rozvoj humoru. Mě nevadí žádný humor, pokud je jako humor skutečně míněn a ideálně když se od srdce zasměji. Tady jsem se bohužel vůbec nesmál. Lino Banfi rozhodně nemá talent Paola Villaggia, který takovéto komedie vždy utáhl. Přesuny z místa na místo a rozvoj lásky mezi policistou a svědkem/svědkyní mají určitý spád a záporák Gordon Mitchell se svým gumovým obličejem pak přináší spíš úsměv než strach ale stejně…  Pokud máte chuť na Itálii, dejte si radši Pana účetního, vaše odpoledne dopadne o poznání líp.