Grimaldi

Kiefer Sutherland si mě asi nikdy nenakloní úplně na svou stranu. Možná je to tím, že stejně jako zde, v dosud mnou jeho spatřených filmech hraje od tajemných po rozporuplné, narušené charaktery, ale nikdy ne zcela kladného hrdinu. Což o to, tahle herecká poloho mu samotnému zřejmě sedla ale já, i když pro jeho ztvárnění vraha Denvera dokážu najít objektivně slova chvály, jako filmového fanouška mě jeho herectví prostě míjí. Co mě naopak vyloženě odrazuje jsou Kieferovi pokusy o režii, které jsou naprosto tristní a tento jeho debut jenž je zároveň jeho nejlepším režijním počinem má velké plus v postavách vězeňského dozorce hraného Forestem Whitekerem a již zde se na Shawsank připravujícím Clancy Brownem. Díky bohu za to!

Na začátek se sluší upozornit, že tady na vás nečeká vynikající seriál. Nebál bych se říci, že v některých momentech dostanete vyloženě pravý opak. Hlavním strůjcem takového pocitu je na prvním místě děj. Někdo si může říct, že jde o akční blbinu, a tak na něm nezáleží, ale opak je pravdou. Každá akce potřebuje zábavnou, nebo minimálně zajímavou „omáčku“ okolo a zdejší omáčka mě vyloženě iritovala.  Dalším negativem je celkově malý počet akčních scén, navíc zprasen levnými digitálními triky a natočený v lokacích připomínající kanadské lesy, tudíž nudných. Trochu záchrany pro projekt přináší Iko Uwais jenž je minimálně z počátku sympatický, ale časem se i jeho dva herecké výrazy okoukají a ukáže se, že minimálně v anglicky mluvících projektech jsou jeho herecké možnosti naprosto tristní. Pro jeho fanoušky možnost, ostatní se můžou v klidu vyhnout.

Nejsem fanoušek Sexu ve městě a nikdy asi nebudu. K seriálu mě přivedla v tu dobu moje partnerka a já se z lásky s ní podíval na celý seriál i oba filmy a ve výsledku to nebylo až takové utrpení, a to se kvalita pro mě měnila díl od dílu. V současnosti jsem se tedy logicky se svou dnes snoubenkou podíval na nové příhody slečen, tedy už starých dam z New Yorku. A bylo to hodně špatné. Už úvodní díl sloužící k navození atmosféry celé série a hned se propadáme do deprese a přehnané korektnosti současného světa. A taky v tom zůstaneme všech deset dílů. Jako by ve stáří už člověk neměl právo na radost, smích a možnost říkat si co chce bez toho, aniž by tím někoho neurazil. Můj švagr říkával už o původním seriálu, že je jen drahou reklamou na tampony, dalo se nesouhlasit.  Když tvůrci zašli ale až tak daleko, že jedním z hlavních témat dílu je tampon a trable s ním, musím mu dnes dát za pravdu. Bohužel.

Je škoda že po tomto filmu nedosáhla Elisha Cuthbert většího úspěchu ve filmovém průmyslu, protože tady je naprosto skvělá. Ano, jak říká název, hraje tu doslova sexbombu od vedle, ale hraje jí s takovou lehkostí a šibalským úsměvem, že byste si hned vyměnili místo s hlavním hrdinou. Ten je v podání Emila Hirsche už míň sympatický, přesto jeho přítomnost na plátně naštěstí nevadí. Nepřekvapivým překvapením je pak postava hrána Timothy Olyphantem, kterou bude mít rádi i nenávidět. Celkově se jedná o příjemně plynoucí film, který si rádi pustíte s kámoši jako takový příjemný výplach hlavy, který se do ní sice nadosmrti nezaryje, ale v dání okamžik vás rozhodně hodí do chillu.

Romanticky – tragický příběh často v čínském provedení obsahuje velké množství patosu a ani tento film bohužel není výjimkou. Ale začnu vizuálem. Ten je bohužel po většinu filmu naprosto matný, nezáživný. Ke konci se sice objevuje jedna vizuálně opojná scéna, ta film ale skutečně nezachrání. Akční scény jsou, na to že se nemá jednat primárně o akční film, docela svižně, zajímavě natočené. U všech romantik ale obecně platí, že nejdůležitější je ústřední dvojce. Zde máme zpěvačku ze skupiny „TWINS“ Charlene Choi, která jako obvykle hází roztomilé pohledy na všechny strany, a ještě stále je to sympatické. Jeden z takových pohledů padne i na Chuna Wu. Ten je coby její protějšek za mě mírně slabší, ale tento nedostatek nahrazuje v již zmíněných akčních scénách. Bohužel film jako celek se přes všechny klady ve snaze navodit romantickou atmosféru, například i pomocí špatných digitálních efektů, v té romantice téměř utopil a já se po dobu jeho sledování musel topit s ním.

Pohodová komedie, co mi dokázala pořádně zvednout náladu. I tak bych popsal tento snímek. Jako hlavní důvod stojící za úspěchem, když nepočítám pana režiséra, je rozhodně ústřední dvojce. Vince Vaughn a hlavně pak Owen Wilson si po celou dobu maximálně užívají svou přítomnost na plátně. Jejich herecká chemie je opravdu radost pohledět. Co je ještě ale mnohem lepší, je přítomnost jejich „osudových“ žen, Rachel McAdams a Isla Fisher. Jaké bylo mé překvapení, že si Fisher krade každou scénu pro sebe s takovou ďábelsky roztomilou lehkostí, že na rozdíl od Zápisníku jedné lásky tu McAdams nemá šanci. To vše doplněné o Bradleyho Coopera, dokonale hrajícího naprostého č*ráka. Zkrátka film pro všechny romantiky i milovníky komedií.

S thajským filmem je to jako s ruskou ruletou. Člověk nikdy neví, kdy kulka zasáhne cíl. V našem případě divák nemá jistotu, jestli dostane výjimečný zážitek, nebo jen průměrnou záležitost. Podle místního hodnocení jsem očekával to první a mé zklamání tím bylo o to více umocněno. Téma hluchoněmého zabijáka je určitě zajímavé a dokázalo by unést kvalitní film. Tedy za předpokladu, že by se toho chopili kreativní tvůrci. Minimálně kdokoliv lepší, než bratři Pangové. Jejich režijní uchopení se se mnou absolutně minulo. Vrcholem pro mě bylo „strhující finále“ které místo silných emocí, jak tvůrci zamýšleli, mi přineslo radostnou úlevu, že film je už skoro u konce a budu moct jít spát. A takový pocit z filmu mít vážně nechci.

Dle zdejšího hodnocení jsem ve výrazné menšině a možná je můj názor na film ovlivněn únavou kterou jsem na sobě cítil ještě před puštěním, ale vážně tomu nerozumím. Osobně se považuji za fanouška asijské kinematografie, ale na rozdíl od čínské/hongkongské/tchajwanské nebo jihokorejské tvorby sem stále té japonské na chuť nepřišel. Takeši Kitano má rozhodně talent. Jeho tmavší vizuální pojetí zvláště v kontrastu s digitální krví je působivé. Stejně tak zaslouží pochvalu jeho ztvárnění hlavního hrdiny. Pochvalu pak bohužel z mé strany nezasluhuje vše ostatní. Zvlášť vedlejší postavy mi přišli od nudných až po vyloženě otravné, nesympatické. Zkrátka jsem se i přes pár zajímavých akčních scén nedokázal na japonskou mentalitu naladit. Jestli to bylo problémem na mé straně nebo dle mého nejasností tvůrce, jestli točí spíš komedii nebo drama nechám na každém hodnotícím.

Ideální film, pokud jdete s dívkou na rande, nebo třeba když jí chcete jenom udělat radost nějakým feel good filmem. Bohužel, mně na rozdíl od mé snoubenky nestačí příběh, který když už se objeví nějaké těžkosti, tak je řeší skrz růžové brýle a děj skončí přesně tak jak předpokládáte. I když vlastně ani to není tak úplně pravda. Na rozdíl od dalších zástupců žánru mi tady skutečně chybí nějaká překážka, konflikt, zkrátka něco, co před koncem hlavní hrdiny rozhodí, ale nakonec dojde k happy endu. Tvůrci však jako by onu část z filmu vystřihli a snímek se její absencí stává vyloženě uspěchaný. Když si teď vzpomenu na Ženy v běhu od stejných tvůrců, jedná se o velký propad. Tím, co film trochu zachraňuje se v mých očích překvapivě stala postava malého chlapce, který s lehkostí a vtipem nastavuje zrcadlo dospělým okolo, ale ani kvůli tomu film za shlédnutí opravdu nestojí.

Další vnitrozemská série a já na za sobě pozoruji, že ač sám velký neplavec, do survivora vodní prostředí, soutěže zkrátka patří. Uznávám že některé, zvláště nové soutěže si dokázali získat mou pozornost a jedná se o zlepšení oproti Gabonu ale i tak mě lokace Tocantins i s jejími písečnými dunami minula. O to víc jsem se upínal ke castingu. Bohužel i zde tvůrci selhávají. Nikdo tu vyloženě nevyčnívá, nemá zajímavou strategii nebo osobnost. Trochu vyzdvihnout si zaslouží alespoň z řad „záporáků“ brutálně upřímný Tyson a moralista bez morálky Coach. Vítěz série bohužel dále pokračuje na vlně započaté předešlou řadou svou matností. Celkově oproti 17 řadě mírné zlepšení a s tím se dostavila i má mírná spokojenost.