claudel

Film o tom, jak náš svět míří do jedné velké prdele. Bohužel mám také někdy pocit, že budeme mít tematické akce/večírky/události raději bez tématu, aby to vůči někomu nebylo urážlivé, nenávistné, pohoršující nebo nadřazené. Každá instituce, každý film, každá kniha, každé rozhodnutí bude muset být z tisící úhlů pohledu neutrální z výše uvedených důvodů. Je to vlastně smutná komedie, protože pro blaho svých dětí stejně většinou zatneme zuby a necháme si srát na hlavu s nesmysly. Nezbývá než doufat, že se svět dostane do nějakého normálu, rovnováhy a vyváženosti a dopadneme aspoň jako hrdinové tohoto příběhu.

Ze sousloví volné pokračování bych použil nanejvýš volné. Já jsem nenašel snad téměř žádnou souvislost s Úsměvy smutných mužů. Dokonce bych ani nevěřil, že jde o totožné postavy. Vůbec jsem se nenapojil na filozoficko-meditativně-duchovně-spirituální linii, kterou tvůrci nastolili. Celý film mi nedává smysl a překvapuje mě, že dával zahraničním poměrně zvučným hereckým jménům, když na účast kývli. Předchozí snímek se mi líbil nesmírně a považuji jej za nejvíce nedoceněný v daném roce. Obávám se, že v tomto případě dojde k ještě větší ignoraci.

Filmů tohoto typu není nikdy dost a mě asi jen tak neomrzí. Základní schéma je stále velmi jednoduché a pořád stejné, avšak na příkladu Semináře lze poznat odlišnosti od amerických pojetí. Švédové si tam přidali ekologii, až bych film označil takřka za enviromentální horor. Líbil se mi absurdní a černý humor, u hlášky "Ten kuchař se přece musí někdy vrátit, měli jsme večeřet už před hodinou" se směji ještě teď. Parádní halloweenský zážitek.

Antická, shakespearovská a jakákoli jiná tragédie par excellence. S filmy s Florence Pugh jsem měl začít od Lady Macbeth - pokud ve dvaceti zahrála tohle jako svoji první hlavní roli, tak si říkám, ta holka má před sebou zářnou budoucnost. Naprosto bezchybný výkon ve všech projevech zvláště temných vášní. Nádherná kamera, dlouhé záběry jsem si vychutnával jako dokonalé obrazy. Ze subjektivních důvodů nemohu dát pět kvůli jedné ze závěrečných scén, snesu hodně, ale mám své limity.

Miluju divadlo. Jenže mnohdy převést divadelní hru na filmové plátno znamená průser. Hru jsem neviděl, ale film se absolutně nepovedl, zatím největší letošní propadák. Jedna hvězdička za tango, originální text I will survive s textem Vandy Hybnerové a Michala Kerna - po Arvédovi ho vidím velmi nerad v něčem takovém, z toho mě až bolí u srdce filmového a divadelního fanouška.

Letos konečně povedené temné krimi s přesným Beniciem Del Toro v titulní roli. Tenhle počin se Netflixu vážně povedl, přitom nasadit stopáž 136 minut, aby diváka udržela v napětí je velký risk.

V české kinematografii nalezneme několik velmi povedených filmů na téma alkohol. Abstinent se mezi ně zcela jistě nezařadí a po opuštění platformy Netflix upadne v zapomnění. Jedna hvězdička za mého jmenovce Fridricha, druhá za můj oblíbený Květinový valčík, jenž zazní několikrát.

Čekal jsem něco jiného, měl jsem mylné a zavádějící informace o celém snímku, ale konečnému dojmu to nijak neublížilo. Velmi dojemný příběh na základně skutečných událostí ve mně vyvolal pozitivní emoce. Nedokážu jen pochopit, proč byla oceněna Sandra Bullock. Vrtá mi to hlavou ještě po skončení a nedovedu si to vysvětlit. Ano, jde o jinou roli, než ve všech těch komediích a thrillerech, kde se jen usmívá nebo něčeho děsí, ale že by to byl nějaký úchvatný výkon, to se mi nezdá. Minimálně soupeřky Meryl Streep a Carrey Mulligan mě okouzlily více. Tím však nechci snížit, co Sandra Bullock předvedla a jak se poprala s rolí zarputilé a odhodlané ženy, jež zachránila talentované člověka od neblahého osudu.

Tenhle žánr patří k těm několika málo, které nevyhledávám. Jenže Shailene Woodley vyhledávám všude a pořád, takže i když jsem ji musel vidět trpět, tak dostala spoustu prostoru. Přesvědčilo mě i jméno na režisérské stoličce, viděl jsem už pár jeho islandských počinů a zpravidla jsem byl spokojen. Ve výsledku tomu tak bylo i v tomto případě. Jedno překvapení a jedna top scéna - asi nikdo na světě si nevychutnal burákové máslo tak procítěně jako Shailene Woodley...

Po zhlédnutí jedničky musela logicky přijít záhy na řadu dvojka. U ní se však shoduji s většinou, že už to nebylo ono. Ostatně, když jsem četl Alenku před těmi x lety, k příběhu za zrcadlem jsem už ani nedostal, protože jsem nepřesvědčil sám sebe, že to má smysl. Vizuálně pořád působivé, všechny postavy a v některých případech známé hlasy se vrací, ansámbl ještě vhodně doplní Sacha Baron Cohen a téměř k nepoznání Rhys Ifans. Obsahově už to taková sláva není, celé to cestování časem, posouvání času a smutný Klouboučník.