J*A*S*M

Ve všech ohledech průměrná osmdesátková vyvražďovačka. Na jedno zhlédnutí fajn, ale pouhý týden po projekci už si z filmu nepamatuju skoro nic.

Vynikající začátek, exceletní závěr a příšerná (PŘÍŠERNÁ) prostřední část. Pro představu: Žena je týrána svým manželem (vynikající), poté se jí ujme sympatický policista se svou přítelkyní (příšerné), ale manžel si to nenechá líbit a pomstí se (excelentní). Způsob, jakým se tu v té prostřední části ředí dusná atmosféra, to je fakt mimo mé chápání. Holt jiný kraj, jiná kultura. Když prominu ten prostředek (jo, nasral mě tak moc, že to pro jistotu ještě jednou zopakuju), tak je to ale vynikající exploitační film a celkově z něj mám jednoznačně pozitivnější pocit než z příbuzného The Untold Story. Horror Movie of the Year

Podle předpovědi některých hororových kolegů jsem se měl z Iki-jigoku pozvracet, podělat a možná i dostat infarkt, no díkybohu se tak nestalo :-D. Ale uznávám, že slabší povahy z tohoto filmu určitě nebudou mít klidné spaní. Shugo Fujii nějakým zvláštním způsobem dokázal natočit horor, který (hlavně v závěru) působí neuvěřitelně zlým, zvráceným, šíleným dojmem, ale současně dokáže vyvolat i nefalšovaný strach a napětí. Což mě vážně překvapilo, neboť z mnoha scén je cítit, že co se jeho režijních schopností týče, má určitě ještě dost prostoru pro zlepšení. O scénáři jsem se chystal prohlásit, že je neuvěřitelně nablblý (ani deset extra hloupých amerických hororů dohromady neobsahuje tolik nelogičností, podivností a hloupostí jako Living Hell, přičemž rozdíl mezi západní a východní mentalitou v tom určitě hraje roli, ale všechny blbosti se tím imho vysvětlit nedají - viz například postava novináře), ale tenhle dojem výrazně upravuje závěr, který (možná) celé předchozí dění staví na hlavu a potenciálním kritikům bere vítr z plachet. Od tvůrců to není úplně fér přístup, ale co už... Celkově jsem s filmem velice spokojený a hororovým fanouškům jej můžu doporučit. Není to úplně známá pecka, což je škoda. Horror movie of the year

Nestranný film, který jsem si jako ateista užil jako sympatickou černou komedii, ale dokážu si představit, že věřící se na něj budou dívat jako na vážné drama a nebudou s ním mít žádný problém. Lurdy jsou v podstatě krásným důkazem toho, že významy nevznikají plně na straně zdroje sdělení, nýbrž někde na cestě zdroj - přijímač.

Transformeři mají spoustu peněz na dechberoucí efekty, Ocelová pěst má srdce - a to je důležitější. Jednoduchá rodinná zábava s jednoduchým scénářem a "otravným moudrým děckem" v hlavní roli. Jenže celé je to strašně moc milé a "otravné moudré děcko" působí až překvapivě sympaticky, takže se mi na Real Steel dívalo moc dobře. Zkrátka příjemné překvapení, snad jen ty robotické souboje mohly být natočené dynamičtěji a napínavěji. Přišly mi až moc rutinní. Ale celkově - takovéhle popkornovky klidně...

Velmi znepokojivý pohled na řádění vraždícího individua, které bylo právě propuštěné z vězení. Je to vyloženě nepříjemný, zlý film, který svému divákovi na náladě nepřidá. Horror movie of the year

Celkem fajn bizarní nezávislá hororová komedie. Will Keenan v roli terorizovaného nebožáka podává velice solidní komediální výkon. Palec nahoru, Chop určitě stojí za povšimnutí.

Každý nějak začínal, aneb důkaz, že i z režiséra nepříliš povedeného hororového béčka (v němž je vidět dřímající talent pouze v náznacích) se může vyklubat jeden z nejzajímavějších současných žánrových tvůrců. Atmosféra místy ok, ale své typicky pomalé tempo vyprávění musel Ti ještě pilovat, aby se na to dalo bez problémů koukat :-)

Moje krevní skupina. Ti West od svého minulého vynikajícího díla The House of the Devil upustil od výrazného looku 70. a 80. let, ale i tak The Innkeepers působí jako zjevení ze "starých dobrých časů". Naprosto s přehledem natočený a zahraný film. West přitom dodržuje základní pravidlo žánru (které ovšem platí jen na někoho, od čehož se budou odvíjet rozdíly v hodnocení), že se člověk nejvíc bojí toho, co nevidí - a tím se film liší od loňské duchařské pecky Insidious. West nic zbytečně neukazuje (většina výstupů duchů je vidět v traileru), nic zbytečně nevysvětluje, jen poctivě a trpělivě buduju táhlou hrůznou atmosféru (pomalé atmosférické bloudění prázdným barákem už se dá považovat za režisérův trademark, za disciplínu, v níž kraluje). A na mě to funguje minimálně stejně, jako agresivní přístup Jamese Wana ve výše zmíněném Insidious. A ačkoli celý film nevybočuje ze škatulky "vážný horor", najde se i docela dost scén, u kterých jsem se od srdce zasmál. Nejsou to žádné snahy překlopit film do "hororové komedie" - jen se prostě postavy (btw Sara Paxton je až extrémně sympatická) občas zachovají vtipně (scéna s odpadky vede). U mne tedy maximální spokojenost, The Innkeepers od teď můžu řadit společně s Osvícením a Psychem mezi TOP 3 hotelové horory. Každému to však rozhodně nesedne. Horror movie of the year

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A.