D.Moore

Netflix po Bird Box našel a zadaptoval další knihu, jejíž námět tak trochu připomíná Tiché místo, a opět je z toho dobrý (a na dnešní poměry sympaticky krátký) film, který se od obou zmíněných liší dost na to, aby se o něm nemluvilo jen jako o nějaké kopii. Kiernan Shipka a Stanley Tucci jsou moc fajn, masožravé vespy působí přesně tak, jak mají, a když po stovkách hřadují na drátech vysokého napětí, nejde si nevzpomenout na Hitchcockovy Ptáky. Nejnapínavější scéna ovšem přijde, když se rozezvoní mobilní telefony.

Jeden z těch skvělých historických filmů, ve kterých se mluví hodně, ale ne prázdně. Hlavní konflikt přiměje k zamyšlení i dnes díky perfektně vybroušeným dialogům, které se na plátno dostaly z divadelních prken, a pokud se vám líbí Lev v zimě, Beckett nebo Marie, královna skotská, neváhejte.

Nemůžu říct, že bych to přímo čekal, ale Řbitov zviřátek je skvělý poctivý horor. Z Kingovy předlohy si bere to nejdůležitější a nebojí si s ní pohrát tak, aby byl výsledek překvapivý i pro toho, kdo ji zná, ale aby to zároveň pořád zůstalo stoprocentně kingovské. Při několika scénách zavládlo ve slušně plném kinosálu naprosto hrobové ticho, což myslím hovoří za vše, na postavách mi záleželo a postupem času už jsem si nebyl jistý skoro ničím a děsně jsem si to užíval. Jason Clarke se hodí přesně do takovýchto rolí a měl jsem z něj radost stejně jako z Johna Lithgowa, dobrá je i hudba hororového experta Christophera Younga, které si při sledování takřka nevšimnete, ale za samostatný poslech stojí. Jsem prostě maximálně spokojený i přesto, že jsem se těšil na frankensteinovské šílenství z knihy a dočkal se něčeho úplně jiného (ale stejně dobrého). Všechno vyvrcholilo nesmírně vypjatým finále na zamlženém hřbitově... A ten konec! To nebyl konec jako od Stephena Kinga, to byl konec jako od Richarda Bachmana!

Mé obavy se potvrdily, tohle není vůbec ten Hellboy, kterého jsem chtěl vidět. Já vím, snad se ani nemohlo povést nacpat podstatnou část Mignolova roky budovaného vesmíru do dvou hodin filmu, který navíc není pokračování a musí Hellboye i tým představit. Ale on se o to někdo pokusil a byl to pokus o sebevraždu - lacině, nenápaditě, přeplácaně a místy (jak varovaly upoutávky) až televizně nudně a trapně vypadající. Komiksům je to sice podobné dějově, ale náladou skoro vůbec. Nedostatek atmosféry jako by se film snažil maskovat krvavostí a všemožným fuckováním, ale ani to mu pořádně nejde a hlavně já na něco takového zvědavý nebyl. Hellboy má být poetický, osudový, dramatický, hororový a přitom stále zábavný (jako knihy, jako Del Torova vize), obzvlášť tedy když si tvůrci za předlohu vybrali Divoký hon a Bouře a běsy, jenže tenhle restart není ani jedno z toho. K Del Torovým magickým snímkům může jen vzhlížet (a občas jako by to i dělal), protože je horší v každém směru... Výprava? Směšně prostá. Potenciálně zajímavé či zábavné postavy? K smíchu (chudák Humr). Snad všemu a všem chybí srdce a bohužel to platí i pro samotného Hellboye. David Harbour je totiž sice sympaťák, který si mě ve Stranger Things získal, ale má o dost horší masku než Ron Perlman a navíc pod ní zbytečně moc přehrává, huláká a poskakuje. Proč? Jestli se to takhle Miku Mignolovi líbí, je to jeho věc. Já si ovšem budu dál raději číst jeho knihy a dívat se na Del Torovy filmy, ve kterých je Hellboy Hellboyem a které si sice jdou vlastní cestou, ale aspoň v ní mají jasno a nejsou tak pekelně hloupé.___P.S. Tu bídu docela umocňovaly "za každou cenu husté" české titulky, které občas snad ani nepřekládaly, ale vymýšlely si (pravděpodobně kvůli dabingu).

Těžko si teď vybavit vtipnější komiksový film, a to nejen z poslední doby. Billy Batson je zkrátka hrdina, kterého mohou v Marvelu své DC konkurenci jen závidět. Žádný svalovec s duší teenagera, to už tady bylo tolikrát... Ale teenager s tělem svalovce, který si své nově nabyté schopnosti užívá přesně tak, jak od náctiletého chlapce čekáte. Originální, působivé, sympatické a stoprocentně povedené. Velká zábava pro masové publikum prostě nemusí vznikat jen ze záplavy více či méně vydařených, většinou lacině sprostých vtipů (že, Deadpoole), pořád totiž může být i hravá a chytrá a nezapomínat přitom na příběh a postavy v něm. Naštěstí. A kromě toho všeho mě Shazam! oslovil i tím zčásti staromódním způsobem, jakým je natočený. Vypadá to, že hodně dekorací jsou opravdu dekorace, ne digitální triky, sochy sedmi hříchů se zlověstně planoucíma očima zase jako by vypadly z filmů typu Krotitelé duchů nebo Zlaté dítě (a když ožijí, jsou sice netvoři už digitální, ale vypadají jako gumoví) a vše doprovází úžasný orchestrální soundtrack.

Zřejmě aby vesmír zůstal v rovnováze, nasadila ČT po lidové řachandě z Mostu tuhle mystifikační absurdní suchařinu z Dejvic. Bavila mě hlavně její nevyzpytatelnost a ta očividná chuť, s jakou si všichni (sami sebe) zahráli a s jakou si ze sebe udělali legraci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak hlavně výkony Ivana Trojana, Martina Myšičky, Jaroslava Plesla a Václava Neužila, kteří v několika dílech parodovali své skvělé herectví prostě tím, že naprosto skvěle zahráli něco naprosto blbého (Ivan Trojan v krvi například). Každý díl byl něčím jiný a každý svým velmi zvláštním způsobem super.

Chlapskâ podívaná typu Tvrdé hry s Michaelem Cainem, Vlaku Johna Frankenheimera nebo Kellyho hrdinů. Jasně napsané postavy, jasně daná situace a jasný plán, který se prostě musí nějak zkomplikovat - ne jednou a ne málo. Doslova hvězdnému obsazení to jde pěkně dohromady a nikdo z něj netrčí, také režie se příjemně drží při zemi a akční i ryze dobrodružné scény jsou díky tomu uvěřitelné, jak jen to jde. Navíc se mi líbilo, že film dovedl i překvapit.

Na rozdíl od řady kolegů uživatelů se z tohoto filmu nestane můj oblíbený nebo nejoblíbenější film Woodyho Allena, ale to neznamená, že není skvělý. Napětí a humor jsou v dokonalém poměru a když čtveřice Allen, Keaton, Alda a Huston začne řešit vraždu, je to podívaná, pro kterou bych snad i zabil. "Sport mi změnil život." - "Já dávám přednost atrofii."

Nápad i provedení se mi líbilo, ale stejně jsem se na konci nemohl zbavit pocitu, že mi v Obchodě s jednorožci něco chybělo a něco naopak přebývalo. A že zbyl "jen" lehce nadprůměrný a bohužel zbytečně doslovný film.

Delší, epičtější, akčnější, hororovější.... Tedy typická dvojka, která ale pořád zná míru a jedničce nedělá ostudu. Řekl bych vlastně, že tahle řada je ještě lepší než první, a to hlavně díky postavám Eleven a Hoppera, což jsou fakt skvělé a úžasně zahrané postavy, které prostě přirostou k srdci. Především tedy ultrasympatický David Harbour (svým projevem mi nemálo připomínal Jacka Nicholsona) si zaslouží veškerou chválu a je teď jednou z mých hlavních nadějí, že nový Hellboy bude alespoň trochu za něco stát.