FIBO

Englund bravurní, jako ve všech rolích, kde hraje úchyla. Je to spíš taková béčková rozprávka, od které se nedá nic moc čekat, nicméně i tady se highlighty najdou. Robertovo vystoupení a hudba z toho dělají koukatelnou béčkovou podívanou. Pokud nejste příznivci filmové hudby, Roberta Englunda a lehké erotiky a nedokážete překousnout určitou nesmyslnost a absurditu děje, pak na to nekoukejte.

Nejsem fanda do Tarantinovo filmů a obvykle na ně nahlížím s určitým odstupem, nicméně tohle mě opravdu porazilo. Film jsme museli kvůli hláškám nesčetněkrát přerušovat a zdejší hlášky zapříčinily, že jsme mnohdy museli přehrávání úplně zastavit, abychom se dál na kuřácký pauze dávili smíchem, ze kterýho až rozbolela hlava (a sousedi se museli divit, co jsme to za retardy, kteří určitě na něčem jedou). Těžko vyjádřovat slovy. Samuelova postava a její vystupování už bylo samotnou třešničkou na dortu, který je pro mě jednoznačně jedním z největších překvapení za poslední dobu. 120%

Vizuální orgie doprovázené hudbou, která na obraz nijak neztrácí a spolu tvoří specifickou nadčasovou kombinaci. Ve své době to byla bezpochyby špička toho, co se nazývá CGI (pokud jste jako dítě viděli Trávníkáře, víte, co tehdy byl vrchol možností počítačově vytvořeného obrazu). Těžko dál popisovat, to se prostě musí zažít.

Ťažko jednoduchými slovami povedať. Žážitok to vo mě určitě nechalo, ale nedokážem procentuálno vyjádriť, ako na mě film zaposobil. Film je poutavý už od začátku a moc jsem si nevšiml, že by tu byly i slabší chvilky, které by vysloveně nudily. Synopse dobrá, atmosférično bezchybné, akorát sem tam mi přišel postup hlavní postavy nelogický. Pokud by kdokoli z nás měl něco podobného doma, předpokládám, že by někoho napadlo alespoň jednou za čas rozsvítit. Film tak působil, jako kdyby snad ani neexistovalo osvětlení, jeho valná část je ztvárněná způsobem "approach in darkness" a to i v momentech, kdy přestává sranda a jde do tuhého (ale bez tmy by to nebylo ono, že?). Ze závěru mám rozporuplné pocity, neurazil bych se, kdyby film skončil cca. 15 - 20 minut před titulkama. Jednoznačně nejděsivější scénou pro mě byla "krabicová scéna" Michaela D'Addaria. Představa, že by člověk zažil podobný výjev u člena rodiny se jeví jaksi děsivěji, než všichni bubáci okolo.

Zkouknuto celé jedním dechem a můžu říct, že převládají pozitivní pocity. Člověk v první řadě nesmí SROVNÁVAT s originálem, který vznikl na motivy stejnojmennné Kingovy předlohy. Proč tento miniseriál stojí za pozornost? 1) Kdo nečetl knihu, jistě rád pozná, co všechno se v příběhu stalo, ale neobjevilo se v původním Kubrickovo filmu (a že je toho dost!). 2) Kdo četl knihu, ví, že Kubrickův film těží z knihy jenom to naprosto zásadní a zbytek si jde vlastní cestou. Sám King Kubrickovo verzi zavrhuje z důvodu nevěrohodnosti vůči předloze a oproti tomu vyzvihuje tv serial z roku 1997. Tento model (tv miniseries) dává poměrně široký prostor ukázat to, co by se do filmu standardní stopáže těžko vešlo. Vyjimečně tohle není na škodu, protože to na můj vkus dost věrně kopíruje kapitoly přesně podle předlohy, přičemž nic zásadního není vynecháno. Obrovské plus - film/seriál (jak chcete) nenudí a to ani v relativně klidnějších pasážích. Nikdy jsem nebyl vysazenej na herecké výkony, zde nejsou nijak zvlášť oslnivé, ale jsou uvěřitelné. Asi nejpůsobivější vedlejší role Halloranna, kterou ztvárnil Melvin Van Peebles. U jeho výstupů se mi ani nechtělo věřit, že hraje, nebo skutečně takový je. Ale zpět k hodnocení. Osvícení z roku 97 je snad prvním remakem na světě, před kterým smekám. Ani ne tak pro filmařské kvality jako proto, že ten film mě dostal. Nicholas Pike coby skladatel hudby přirozeně nenabízí to stejné jako Wendy Carlos, nicméně i toto jiné, přesto stejně působivé dílo, nepůsobí rozhodně špatně. Mínusy - televizní rozpočet byl místy nepříjemně znát. Overlook není honosné sídlo, jaké jsem si z knihy představoval a jaké známe z původního filmu. CGI efekty jsou do očí bijící, závěr působí vizuálně hrozně uměle a nepřirozeně (co naplat, rozpočet...). Nemůžu si pomoct, ale ten konec mi nesedl opět z důvodu ne úplné věrohodnosti oproti knize. Je tu jakýsi epilog, který jsem v knize nenašel a který je tu podlě mě úplně zbytečný. Nicméně, dobře odvedená práce. Ať už jste knihu četli nebo ne a znáte Osvícení jen jako klasiku, určitě si pusťte i tohle, nebudete litovat.

Pokud opomeneme silně vlastenecký až propagandistický charakter filmu, pak se jedná o výpravný a na tu dobu (!) hodně povedený filmový počin. Člověk si na jednu stranu uvědomuje, že jde o hodně starý film, na stranu druhou to nic neubírá a nemění na zážitku z něj. Můj jediný záměr, proč jsem si ho sehnal a pustil, bylo, že se touto hudbou Sergeje Prokofjeva inspiroval Basil Poledouris v Barbaru Conanovi (1982), což bylo dost znát. Herecké výkony a celkové ztvrárnění perfektní, i přestože místy dnes některé pasáže těžko uvěřitelné.

Smíšené pocity, čekal jsem od toho víc. Cohen je úchyl, tudíž nemusí úchyla hrát. Mělo to děj, mělo to místy vtip a člověk se zasmál, ale pořád tomu něco scházelo, něco, co by mě přinutilo si to pustit znovu. Překvapila původní hudba Errana Barona Cohena.

Starší a poměrně vydařilý horor, působivý je hřbitov se hřbitovním domem, který je co do "sterilních" interiérů a provedení unikátní sám o sobě. Měl jsem tu ale probléms nasvícením, které je mnohdy nesmyslné, neautentické a nepřirozené. To však nic neubírá na atmosféře, která rozhodně neurazí.

Je to dost subjektivní. Osobně nemusím filmy, které staví zejména na jménech herců a jejich hláškách. Expendables 2 je film, u kterého jsem se nenudil, místy jsem se pobavil, ale to je asi všechno. Byť mám svým způsobem v oblibě sestavu herců v hlavních rolích, tady jejich společné vystoupení z mého pohledu prostě nefunguje. Pro toho, kdo je zbožňuje a kdo touží vidět sestavu pohromadě hláškovat v akčních scénách, bude jistě film zážitkem. Pro mě však ale příliš umělé, zkrášlené, víc než na logiku to sází na dobře nasvícenou scénu s partu borců kde divák spíš než děj vnímá jen chování postav mezi sebou a jejich hlášky.

Atmosférično je zde jedna z nejsilnějších zbraní. Samotný děj nijak revoluční není a svým způsobem i méně inteligentní divák pozná, jak toto celé plus mínus skončí. Významné plus si zaslouží hudba Matta Lindera, která volí trochu atypický směr než jaký u hororů známe, kde je sázeno na přítomnost čehosi, co neumíme popsat ani pojmenovat, přesto víme, že se tu cosi divného ohehrálo a i když se člověk zaposlouchá do šumu stromů v zahradě, jaksi podvědomě ví, že tu není vítán. Dost mi to připomělo hudbou video hru Alone in the Dark IV. Zajímavý je několikadílný dokument , který mapuje jednotlivé dny natáčení a který poodhaluje nejedno překvapení.