FIBO

"Sedm v temnotě" je poměrně zdařilé dobrodružné drama. Představte si partu několika přeživších slepých lidí v zemi nikoho. Místo, kde nic a nikdo není, jen staré dlouho nepoužívané železniční koleje mezi zborcenými stromy, keři a svahy. Přičemž mechanické překážky nejsou zdaleka to jediné, s čímž se musí přeživší potýkat. Film staví na dobrém scénáři a ještě lepších hereckých výkonech.

Nevšední synopse originálně zpracovaná na motivy toho, co se děje s člověkem, když spí. Film čerpá z dobře napsané předlohy a jeho ztvárnění na plátně je jak jinak než - originální. Jamin Winans coby renesanční tvůrce překvapil i hudbou, která je šitá jeho příběhu přímo na míru a co víc, dostala mě krom celkového zpracování snad nejvíc. Člověk pomalu bude věřit tomu, že když spí v reálu, že se kdosi v jeho blízkosti opravdu pohybuje a má vliv na to, jaký druh snu se bude spícímu zdát. Ne, teraz vážně, opravdu film, který stojí za pozornost.

Woman in Black v této verzi je pro mě osobně zklamání. Radcliffe coby otec, proč ne. I prostředí, o kterém vypovídaly trailery i obrázky, vyznělo hodně lákavě - blata, mlhy, ponurá atmosféra... Bohužel, ve výsledku, zůstalo jenom u toho. Oproti původní verzi Woman in Black tu cosi chybí. Člověk se nebojí, neleká se, není tu hrůza, kterou bych prožíval. Žena v černém jako postava absolutně nepůsobí hrůzně (oproti původnímu filmu, kde už její psychoidní schizofrénní obličej budil sám o sobě hrůzu i za předpokladu, že by byla oblečena v růžovém), tady vidíme její postavu převážně věčně zahalenou a pár naprosto nelogických režijních chyb vyskytujících se v její souvislosti. Jestli chcete vidět stejný film v lepším provedení, nechoďte do kina pusťte si původní TV zpracování, věřte, že neuděláte chybu.

Zhasněte světla, sedněte si do křesla a nechte se nést filmem. Člověk by nevěřil, jak film z počátků kinematografie dokáže diváka i v dnešních časech doslova rozbít. Nadčasový film, který dokáže i dnešního diváka dostat, pobavit a zejména - dokážete se vžít do děje a co hlavně - mít strach o život herce, což dnešní kinematografie nabídnout nedokáže.

Hugo je film, který má svůj osobitý styl, atmosférično a řeč, kterou k divákovi promlouvá. Není to ani tak o obrazu, jako o komplexním zážitku, který si z kina člověk odnese. V základě dětský, možná až skoro naivní příběh (podobný Twistovskému) o klukovi hledajícím odpovědi na nezodpovězené otázky a klíč k záhadnému tajemství. I přestože tento žánr úplně nemusím, tak jeho zpracování, obsah a odkaz spolu s působením Bena Kingsleyho a Sachy Barona Cohena tvoří bezesporu zajímavou podívanou. Mimořádné plus zde zaslouži i původní hudba, která svými motivy ještě umocňuje zážitek z toho, co vidíme na filmovém plátně.

Můj původně skeptický pohled na tento typ filmu ze začátku potvrzovalo jeho pomalé tempo a počáteční nezajímavost. To se záhy obrátilo ve výsledku v poměrně zajímavý a originální koncept, který těží z dobře napsané předlohy a povedeného ztvárnění. Vizuální efekty jsou místy průhledné, že by CG pozadí poznalo i dítě, místy zase překvapivě propracované. V každém případě jde o působivý film, který mimo svůj děj názorně ukazuje, jací jsou lidi hlupáci, kam až zachází fanatismus, do extrému vyhnaná náboženská víra a kde selskej rozum naráží.

Zajímavý pohled na osobní setkání ikon Star Treku a jejich vzájemné povídání nad vznikem jednotlivých filmů a seriálů z jejich osobního pohledu. Dozvídáme se zákulisní historky, jež popisují růst Star Treku coby fenoménu, herecké i režisérské působení jednotlivých představitelů a nechybí ani vzájemná konfrontace jejich názorů, která se nese v přátelské atmosféře. Divák tak má možnost nahlédnout pod pokličku, pod kterou Star Trek vznikl a nechybí ani vzájemný respekt herců ke svým kolegům, byť se nenese vždy ve zrovna formální rovině.

Návštěva kinosálu u mě zanechala takový zážitek, který nepřekvapil, ale ani neurazil. Po relativně akčním úvodu se rozběhla opakující se šnůra střídavě akčních, nudných i legračních pasáží. Líbi se mi, že tu byl zachován stejný typ humoru jako v prvním díle, který ve výsledku dal zapomenout na části filmu, kde se člověk nudil. U mně osobně něco mezi 3-4 hvězdama. Díky neotřelé invenci Zimmera a několika nezapomenutelným hláškám byl ten zážitek pro mě více než běžný průměr. "What are we doing down here? ... We are waiting..."

Vcelku raritní koncert, který vyšel do distribuce v omezeném počtu kusů 1200 kopií. Netrvalo dlouho a zaplnil se jím internet (osobně jsem měl tu možnost si koupit originál za nekřesťanské peníze). Pro skalní fanoušky Poledourise je koncert unikátním a docela emotivním pohledem jak na jeho práci, tak i jeho samotného. Vystoupení doplňuje dokument a rozhovory se skladatelem. Existuje příliš mnoho nahrávek a rerecordings Barbara Conana, ale pouze tahle jediná je pod taktovkou samotného autora. Sledovat celé vystoupení je zážitkem samotným o sobě. Bohužel, několik měsíců po vystupení prohrál boj s rakovinou a opustil nás. Nikdy nezapomeneme, maestro.

Lord of the Dance nabízí nové vystoupení s návratem samotného autora a vizionáře Michaela Flatleyho. Ten opět dokazuje, že ač má svá leta, pořád je to fenomén a ani jeho věk ho nepřiměje k tomu, aby pověsil boty na hřebík. Vidíme tu staronové vystoupení, které sice nepřekvapí, ale ani nezklame. Kulisy nahrazují LCD panely, pár čísel zmizelo a je nahrazeno dvěma čísly z Feet of Flames, kde Flatley ukazuje rozmanitost svých dovedností a lásku k tomu, čemu věnoval svůj život. Neuvěřitelně mě naštval prachmizerný střih, který degraduje úroveň vystoupení neskutečným způsobem. Spoustu věcí, prvků a zajímavostí tak divák nevidí, protože jsou prostě mimo záběr (místo detailu na nohy v konkrétním momentě široký celek trvající asi 10 vteřin, místo záběru z jeřábu na prolínající se hvězdicové formace je zachycena vedlejší aktérka s rozostřeným pozadím atd. To, na co se divák těší, že uvidí z jiného úhlu, pro jistotu nevidíme vůbec, protože střihač nezná choreografii a jak vidno ani nemá pokyny k tomu, na co se má zaměřit. V závěru je toto vystupení povedeným kouskem, kterým určitě nepohrdne žádný fanoušek. Flatley je sice už starší pán, je z něho vidět únava a vědomé vyřazování náročnějších prvků, v každém případě to nemění nic na tom, že je to prostě borec.