fragre

Film, kde jsou vtipné i titulky a který podává názorný a dokonalý návod jak vyprat špinavé peníze. Pan Marcel v této komedii vede, je to vynikajícně zahraná parodie nóblovějšího, hochštaplerského zloděje. Ale ostatní z gangu velmi zdatně sekundují a Marie Laforêt hraje svou roli vypočítavé mršky s opravdu francouzskou grácií a šarmem. Jediným zaškobrtnutím této komedie je ta linka s omladinou (jak správně poznamenal předhodnotitel Bloom), která děj jen zdržuje (přestože na to bardotoidní děvče je hezký pohled). Ke kladům patří i původní český dabing.

Hezký rodinný (či dětský film) odehrávající se před 1. světovou válkou na venkově. Tak trochu připomíná Knoflíkovou válku nebo podobné filmy, kde je svět dětí převážně humorně konfrontován se světem dospělých. Samozřejmě je též mírně podvratný a anarchistický, když jsou zažité dospělácké řády a předsudky konfrontovány s dětskou bezprostředností a konkrétností. Moc pěknou roli obecního pastýře, který se objevuje vždy s jarem a je pro dětskou tlupu romantickým hrdinou, zde má Ralf Wolter (Sam Hawkins z německých mayovek). Zde nemusí dělat komiku za každou cenu a je ve své roli velice přesvědčivý.Velice poctivé 3 *.

G. Phillipe jako nepříliš úspěšný učitel hudby je v reálném životě terčem otravných žertíků svých sousedů i žáků a navíc je trápen hluky automobilové dílny v domě, v kterém bydlí, které mu nedovolují komponovat. Ve svých snech je však úspěšným hudebníkem a hrdinou různých epoch, kterému krásky padají samy do náruče. Leč i sny se nakonec spiknou proti němu a ve všech na něho čekají žárliví manželé a milenci, rozhořčení otcové a dokonce i revolucionáři s gilotinou. Závěrečný úprk ze snů je taškařicí, která je mocně inspirována bláznivými honičkami němých grotesek. Prolínání snů a reality je vtipné a velmi připomíná obdobné scény z mnohem mladšího filmu Muž z Acapulca (tato podobnost asi nebude náhodná). Moc pěkný filmeček, který ani po tolika letech neztratil schopnost pobavit.

Výchozí tezi, že Darwinovu duševní a duchovní krizi, zapříčiněnou jasným tušením, že jeho teorie zabije (dobové chápání) Boha a sloupové společnosti se naň vrhnou, prohlubila dále smrt jeho milované dcery, bych bral. Jen mi připadá trochu nesmyslé tvrzení, že jen díky tomu, že se s touto smrtí vyrovnal, známe tuto teorii jako Darwinovu a ne třeba Wallaceovu. Je těch depresí, chmur a vidin až moc, takže Darwin zde vypadá spíše jako nějaká chandrou trápená postava z Dostojevského románu, než jako britský, viktoriánský vědec. Snad by to chtělo více dobových společenských souvislostí (třeba více Thomase Huxleye, zvaného jako Darwinův bulldog, který se zde jen mihnul, a více místního faráře, který zde také neměl příliš prostoru) a méně psychologizování. Je to škoda, protože herecké výkony (zvláště manželů Darwinových) jsou skvělé, reálie a kostýmy dokonalé, kamera velmi dobrá a hudba velmi podporující celkový kladný dojem. PS: český název je příšerný. Pod takovým titulem by jeden čekal nějakou limonádu.

Milá připomínka dob, kdy jsem hltával fantaskní dílka Ludvíka Součka, jehož příběhy byly podobně manipulativní, ale ještě o kousek zábavnější. Jinak má tento "dokument" švih, nedá divákovi vydechnout (a zamyslet se), vláčí ho po celé planetě a bombarduje ho jednoznačně (dez)interpretovanými fakty. Jako svérázné sci-fi, plné krásných obrazů, si nepochybně zaslouží aspoň tři silné hvězdičky. A teď se honem podívat, kde jsem zastrčil Runu rider, Cestu slepých ptáků či Tajemství jantarové komnaty...

Tenhleten De Mille je umělec povrchu. Všechno je zde naaranžované, efektní a idealizované - v tomto smyslu je to dokonalé (až ke kýči). Brnění se blyští jako by bylo z flitrů a je náramně šik. Richard Lví Srdce a Berengaria jsou zde často jak z nějakého imaginárního středověkého módního žurnálu. Odjezd křižáků do Svaté země je fenomenální. Praporce hrdě vlají, šiky jedou na bujných ořích či pěšmo pochodují v sevřených a odhodlaných řadách, není opomenut dojemný lidský faktor - když se ženy a děti loučí s budoucími hrdiny (ale loučí se samozřejmě decentně, aby nenarušili celkovou bojovně optimistickou náladu) a vše je podkresleno mohutným patetickým chorálem. Až má jeden pomalu dojem, že kouká na nějaký formálně dokonalý a působivý propagandistický film a čeká, kdy se přes celé plátno objeví titulek: "Join the Crusade Army!". Bitvy jsou natočeny se stejnou bravurou, estetizace násilí je zde na výši. Trochu rušivý je zde ten románek hlavních hrdinů, který je příliš zdlouhavý a náramně romantický, ale Hollywood chtěl asi své. Kladné hodnocení Saladina odpovídá dobovým pramenům a bylo zachováváno i v klasické dobrodružné literatuře ( Walter Scott-Talisman). Jinak je ale ten film historický asi tak, jako příběhy o Ivanhoeovi. Pro dojem o tom, jaké byly křížové výpravy je lepší si přečíst román Zofie Kossakové Křižáci (u nás vyšlo i pod názvem O korunu Kristovu), nebo šáhnout po pramenech - po Knize zkušeností arabského bojovníka s křižáky od Usamy ibn Munkíze či po Pamětech křižákových od Jeana de Joinville.

S odstupem si našinec uvědomí, jak dávky toho baroka dostával už od mala v ilustracích Mikoláše Alše a Josefa Lady, k čemuž se v pozdějších letech přidalo působení špalíru barokních soch světců na mostě v téměř rodném městě, přes který našinec v dětství nesčíslněkrát přešel, až po tajůplné křížové cesty a odumírající aleje, které vedly k rozpadajícím se a zapomenutým barokním poutním kaplím, na které našinec narážel po celé Vysočině, když jí procházel ve svých vandrovních letech v dobách normalizace. Vlastně celá krajina byla tehdy ještě barokní, byť často silně poničená industrializací a jednotně zemědělským rozorávání mezí a scelováním polí (ale zase bez developerských a průmyslových zón a komplexů supermarketů postavených na orné půdě). Pak našinci tento dokument připadá důvěrně známý. Jediné, co by se tomuto dokumentu dalo vyčíst je to, že zde byla poněkud opomenuta ta temnější a na smrt poukazující stránka baroka (připomenutá zde jen morovýmy sloupy). Chybí však ti kamení andělé Smrti a rovněž z kamene vytesané lebky a hnáty, které jsou na (dnes pravda nemnohých) zachovaných barokních hřbitovech, vystavené a vyzdobené ostatky světců v kostelích, či řady mumifikovaných mnichů v klášterních katakombách (jako u kapucínů v Brně či Klatovech). Zde to baroko je až příliš jednoznačně světlé a pozitivní, bez stínu, který by tomu světlu dal vyniknout. Jinak, moc hezký dokument s pěknou kamerou a kvalitním komentářem.

Ach ano, dechberoucí balancovaní na laně a rajcovní černý přiléhavý kostým, to jediné mi zůstalo jako matná vzpomínka na dávno v letním kině (načerno) viděný film. Tenkrát (asi v r. 1969, 1970) naprostá senzace, po letech stále shlédnutí hodný kousek. Jistě, nic zvláštního, takových lupičských příběhů byly jistě natočeny veletucty, ale tenhle je pro mne ochucen nostalgií...

Nadějný rozjezd, zajímavá zápletka, nádherná příroda, ale nakonec trošínku zklamání. Škoda, že tento film nebyl natočen aspoň o 10 let později, kdy by příběh byl podán asi ještě trochu drsnější (a snad by bylo zahlazeno těch pár nelogičností) a hlavně herectví by bylo civilnější a nekazily by je ty melodramatické manýry (zvláště ta love story působí až trapně). Též bílý indián by jistě vypadal podstatně indiánštěji. Přesto, dobrý film. Na celé 4* to není, ale aspoň 3, 5*.

Moc pěkné zpracování Dona Quijota v duchu romantismu. Původně byl tento román (mimo to, že chtěl bavit) vskutku asi satirou na dobovou šlechtu, která si v době "podzimu středověku" začala hrát na vlastní idealizovanou minulost, na rytířství. Však taky většina rytířských řádů vznikla v této době, kdy si je zakládal každý významější monarcha pro zvýšení lesku svého dvoru, zatímco celý středověk vystačil s několika málo duchovními rytířskými řády. My však už většinou chápme D. Q. v duchu romantismu, který ho přečetl znovu a jinak, takže na místo blázna, který nakonec dojde rozumu a zemře, zde máme duši, která svou čistotou a věrností všeobecně chváleným ideálům usvědčuje svět ze lži a pokrytectví. Tedy, ne již pouhý blázen, ale blázen pro TENTO svět, kdy je D. Q. vlastně připodobněn Kristovi, který moudrost tohoto světa prohlašuje za bláznivost. Však taky scéna pokoušení D. Q. na ostrově, kdy je "léčen" ze své bláznivosti, jsou mu nabízeny peníze a je vysmíván, je parafrází pokoušení sv. Antonína či pokoušení Krista ďáblem na poušti. V tomto duchu, jemuž odpovídá scéna smrti D. Q. s jeho vyznáním a nádherné závěrečné záběry s drobnými siluetami D. Q. a Sancho Panzy mizícími za horizontem monumentální krajiny, je to velmi zdařilé zpracování, jehož obrazová stránka je inspirována romantickými ilustracem Gustava Doré.