fragre

V dětství to byl zásadní film. Scéna s uřezáváním knoflíků zajatému nepříteli působila jako přímá inspirace při bojích našeho (samozřejmě statečného a ušlechtilého) kmene Sídlišťáku s nepřátelským (samozřejmě zbabělým a podlým) kmenem Družstevňáků. Ve filmu je zakomponována politcká lekce ve scéně při určování poplatku do spolené pokladny - " S tím běž na kolo, to je heslo na draka (míněno heslo Rovnost a Bratrství) , když jeden z nás prachy má a druhej je nemá".

Po novém shlédnutí přidávám hvězdičku. Předloha patří k mé oblíbené četbě již od dětství, kdy to byl pro mne první horor, k jehož působivosti notně přispěly ilustrace Cyrila Boudy, až do dnešního času, kdy je to jedna z idylek, které mi dětství připomínají. Viděl jsem dvě barevné americko-britské adaptace (ne špatné, ale nijak vynikající a přenesené do současnosti) a kdysi i černobílý snímek z II. světové, kde strašidlo pomáhá likvidovat nevybuchlou německou leteckou pumu, ale tato skromná česká verze se nakonec drží originálu více a je i zábavnější (a tím nemyslím jen onu zde vzpomenutou vulgární větu). Hm, pan Olmer nebýval špatný režisér.

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs.

Jen matná vzpomínka o ději, ale přetrvávající pocit, že to bylo skvělé, zvláště jeden díl na strašidelném hradě. A pak ta "mechanická" intonace když říkal: " Dal bych si šrrroubeček."

Shlédl jsem tento spektákl znovu a musel jsem ubrat hvězdičku. Takové nehorázné kořistění z motivů klasické dobrodružné literatury by snad mělo být trestné. Kapitán Nemo se z heroické a tragické figury proměnil v trapného kostýmovaného kašpara (takhle si představuji leda tak podkonního britského indického vicekrále, ne mstitele příkoří a pána oceánů). Nautilus se změnil v předimenzovaný a přeplácaný objekt. Mina Harkerová se z cudné viktoriánské panny stala upírskou sufražetkou. Z Toma Sawyera, chlapeckého romantika s přebujelou fantasií, se stal státní zaměstnanec s licencí zabíjet....Na hodnocení Doriana Greye a dr. Jekylla/pana Hydea mi chybí zásoba slušných slov... Poměrně nejlépe dopadl Alan Quatermain, leč v původních jeho dobrodružstvích jsem se příliš o jeho zde projevované státotvornosti nedočetl. Všechny ty působivé technické triky nezakryjí svévolné prznění charakteru hlavních postav a nepříliš originální zápletku.

Příběh opravdu ztrácí tempo, ale zase ta možnost vidět Prahu mírně omšelou (ale o to půvabnější a magičtější), bez davů turistů, řvavých reklam, prodejců ruských vojenských čepic, načinčaných podniků..... prostě Prahu k žití, to stojí za to. A z nostalgie 1* navíc. Taky si myslím, že se tam mihne mistr Zrzavý.

Čirá deprese. Český don Quijote neředěný Sancho Panzou. Ani se mi nechtělo věřit, že režii měl Hynek Bočan, jehož filmografie po roce 1970 je všelijaká.

Teď už vím, že žena bouře, žena lvice, není Tornádo Lou, ale Dina. Syrové, kruté, erotické, dramatické, severské jak Munchův Křik. Zcela nepřipraven jsem jsem tento film as před rokem shlédl po půlnoci v TV a dojem byl takový, že jsem ráno rozbil prasátko a běžel si ho rychle koupit. Není divu, že vedle takové čarodějky byl i G.Depardieu jen chcípáček.

Tak nádherná a ironická poklona předdruhoválečným dobrodružným příběhům bere dech a vhání slzu do oka.

Velice působivé zpracování faustovského tématu. A při výroku v podobu Fausta vtěleného ďábla, když je ke konci filmu pronásledován davem toužícím jej lynchovat: "...vždyť lidé dovedou být krutější než peklo..." (citováno dle vlastní, pravda chabé paměti), to jednomu zatrnulo.